Úspěšné přezimování je bezpochyby tou největší výzvou a zároveň klíčovým faktorem pro dlouhodobé pěstování japonského banánovníku v našich středoevropských klimatických podmínkách. Ačkoliv je tato rostlina označována za nejmrazuvzdornější banánovník, její odolnost má své limity a bez naší pomoci by zimu ve volné půdě přežila jen v nejteplejších oblastech a během velmi mírných zim. Správně provedená zimní ochrana je tedy naprosto zásadní. Cílem není zachovat celou rostlinu v neporušeném stavu, ale ochránit to nejdůležitější – podzemní oddenek a ideálně i spodní část pseudokmene, ze kterých na jaře vyrazí nová síla. Pečlivá příprava a robustní zimní kryt jsou investicí, která se ti na jaře vrátí v podobě rychlého a silného růstu.
Je důležité pochopit, co se snažíme chránit. Srdcem banánovníku je jeho podzemní oddenek (rhizom), což je zásobní orgán, ze kterého vyrůstají kořeny i nadzemní pseudokmeny. Tento oddenek je poměrně odolný a snese pokles teploty půdy až k přibližně -12 °C. Nadzemní část, tedy pseudokmen tvořený pevně stočenými listovými pochvami, je mnohem citlivější a již teploty několik stupňů pod nulou jej mohou nenávratně poškodit. Listy jsou nejkřehčí a spálí je již první slabý mrazík okolo 0 °C, což je pro nás signálem, že je nejvyšší čas začít s přípravami na zimu.
Existuje několik osvědčených metod zazimování venku pěstovaných banánovníků, které se liší svou pracností a mírou ochrany. Volba konkrétní metody závisí na klimatických podmínkách tvé lokality, velikosti rostliny a na tom, kolik úsilí jsi ochoten zimní ochraně věnovat. Všechny metody však mají společný základ: odstranění listů, zkrácení pseudokmene a vytvoření izolační vrstvy, která chrání rostlinu především před mrazem a zimní vlhkostí, která je často ještě nebezpečnější než samotný chlad.
Pamatuj, že cílem není udržet pseudokmen zelený a živý po celou zimu. Často se stane, že i pod dobrou ochranou částečně nebo úplně shnije, zejména během vlhkých zim. To však není katastrofa, pokud přežije oddenek. I z úrovně země dokáže banánovník na jaře znovu explozivně vyrašit a během sezóny dorůst do úctyhodné velikosti. Zachování co největší části zdravého pseudokmene je však bonusem, který rostlině poskytne lepší a rychlejší start do nové sezóny.
Načasování a příprava rostliny
Správné načasování je pro úspěšné zazimování klíčové. S přípravami není dobré spěchat, ale ani je odkládat. Ideálním spouštěčem je příchod prvních slabých nočních mrazíků, které obvykle nastávají koncem října nebo začátkem listopadu. Tyto první mrazy spolehlivě spálí jemné listové čepele, které zhnědnou a zvadnou. To je pro rostlinu přirozený signál k ukončení vegetace a pro tebe jasný pokyn k zahájení zazimovacích prací. Předčasné zakrytí rostliny, když je ještě teplo, by mohlo vést k zapaření a rozvoji hniloby.
Další články na toto téma
Jakmile jsou listy zničené mrazem, je čas je všechny odstranit. Ostrým nožem nebo zahradnickými nůžkami odřež všechny listy i s jejich řapíky blízko u pseudokmene. Tento krok je nezbytný, protože ponechané listy by pod zimním krytem začaly rychle hnít a hniloba by se mohla snadno rozšířit i na pseudokmen. Odstraněním listů také výrazně zmenšíš objem rostliny a usnadníš si veškerou další manipulaci. Vzniklý rostlinný odpad je ideální zkompostovat.
Po odstranění listů následuje zkrácení samotného pseudokmene. Výška, na kterou se pseudokmen zkracuje, závisí na zvolené metodě zazimování a na velikosti rostliny, ale obvykle se pohybuje mezi 50 a 100 centimetry nad zemí. Řez by měl být veden rovně, kolmo na pseudokmen. Z tohoto zkráceného „pařezu“ bude rostlina na jaře pokračovat v růstu, pokud zimu přečká bez úhony. I když se tento krok může zdát drastický, je pro úspěšné přezimování venku nezbytný.
Před samotným zakrytím je dobré okolí rostliny očistit od spadaného listí a plevele. Někteří pěstitelé doporučují řeznou plochu na vrcholu pseudokmene ošetřit fungicidním přípravkem (např. ve formě prášku nebo postřiku) nebo zasypat dřevěným popelem, aby se předešlo pronikání hniloby a plísní. Půdu kolem rostliny můžeš lehce nakypřit, ale v tomto období ji již nehnoj a omez i zálivku. Rostlina se ukládá k odpočinku a potřebuje spíše sušší podmínky.
Metody zimního krytí v záhonu
Nejrozšířenější a velmi spolehlivou metodou je vytvoření izolační ohrádky kolem rostliny. Po zkrácení pseudokmene postav kolem něj konstrukci z králičího pletiva, dřevěných desek nebo třeba staré plastové popelnice bez dna. Průměr této ohrádky by měl být takový, aby mezi pseudokmenem a stěnou ohrádky byl prostor alespoň 20-30 cm ze všech stran. Výška ohrádky by měla přesahovat seříznutý pseudokmen o dalších 20-30 cm.
Další články na toto téma
Vzniklý prostor mezi pseudokmenem a ohrádkou se pečlivě vyplní vhodným izolačním materiálem. Nejlepším materiálem je suché listí, ideálně z dubu, buku nebo ořešáku, protože se pomalu rozkládá a nesléhává tolik jako listí z jiných stromů. Alternativně lze použít slámu, seno, dřevitou vlnu nebo drcený polystyren. Materiál je nutné důkladně napěchovat, aby nevznikaly vzduchové kapsy, a vyplnit ohrádku až po samý okraj. Vrstva izolace musí být dostatečně silná, aby ochránila rostlinu i při silných mrazech.
Absolutně klíčové je ochránit celou izolační vrstvu před zimní vlhkostí, tedy deštěm a tajícím sněhem. Mokrý izolační materiál ztrácí své tepelně-izolační vlastnosti a stává se zdrojem hniloby. Celou konstrukci je proto nutné shora zakrýt nepromokavou stříškou. Můžeš použít kus plexiskla, vlnitého plechu, pevnou igelitovou fólii nataženou na rámu nebo třeba víko od popelnice. Stříška musí přesahovat okraje ohrádky, aby voda stékala mimo základnu, a měla by mít mírný sklon. Je důležité, aby konstrukce zůstala z boku mírně prodyšná, aby se uvnitř nesrážela vlhkost.
Jednodušší, ale méně spolehlivou metodou pro teplejší oblasti je vytvoření „kupy“ z izolačního materiálu přímo na rostlině. Po seříznutí pseudokmene se na něj a kolem něj nahrne vysoká vrstva (alespoň 50-60 cm) suchého listí nebo slámy. Tato kupa se následně překryje chvojím, které ji částečně ochrání před rozfoukáním a vlhkostí, a případně ještě nepromokavou plachtou. Tato metoda je však náchylnější na provlhnutí a je vhodná spíše pro ochranu samotného oddenku, přičemž se nepočítá se zachováním pseudokmene.
Odzimování a jarní péče
S odstraňováním zimního krytu není radno spěchat, ale ani ho příliš odkládat. Ideální čas nastává ve chvíli, kdy už nehrozí silné noční mrazy, což bývá obvykle koncem března nebo začátkem dubna. Sleduj dlouhodobou předpověď počasí. Odzimování by mělo probíhat postupně, aby si rostlina mohla zvyknout na změnu teplot a světelných podmínek a neutrpěla šok. Prudké jarní slunce by mohlo „rozmazlený“ pseudokmen popálit.
Nejprve odstraň vrchní nepromokavou stříšku. Tím umožníš lepší proudění vzduchu a postupné prosychání izolačního materiálu. Po několika dnech začni postupně odebírat samotný izolační materiál. Pokud je to možné, prováděj tuto činnost během zamračených dnů. Po úplném odstranění izolace a demontáži ohrádky očisti okolí rostliny a zkontroluj stav přezimovaného pseudokmene.
Stav pseudokmene po zimě může být různý. V ideálním případě bude pevný a zdravý, možná jen s mírně nahnilým vrcholkem. V takovém případě seřízni vrchní část až do zdravé, pevné tkáně. Často se však stává, že je pseudokmen měkký, hnědý a plný vody – tedy shnilý. V takovém případě se nelekej. Postupně ho seřezávej níže a níže, dokud nenarazíš na zdravou, bílou a pevnou tkáň. Někdy je nutné seříznout pseudokmen až u samotné země. I to je v pořádku, pokud podzemní oddenek přežil.
Po odzimování a případném seříznutí dopřej rostlině čas na regeneraci. S obnovením pravidelné zálivky a hnojení začni až ve chvíli, kdy uvidíš první známky nového růstu – buď z vrcholu zachovalého pseudokmene, nebo v podobě nových odnoží rašících z půdy. První jarní přihnojení kvalitním kompostem podpoří rostlinu v novém startu. Buď trpělivý, někdy trvá i několik týdnů, než se banánovník po zimě plně probudí k životu.
Zimování rostlin v nádobách
Pěstování japonského banánovníku v dostatečně velké nádobě nabízí alternativní způsob přezimování, který může být v některých ohledech jednodušší, i když fyzicky náročnější kvůli manipulaci s těžkým květináčem. Tato metoda je vhodná zejména pro mladší a menší rostliny nebo pro pěstitele v chladnějších oblastech, kde je venkovní přezimování velmi riskantní. Rostlina v nádobě se na zimu jednoduše přemístí na vhodné místo, kde přečká mrazivé období.
Před přemístěním dovnitř je postup podobný jako u venkovních rostlin. Počkej na první mrazíky, které spálí listy. Následně všechny listy odstraň. Pseudokmen můžeš buď ponechat v plné výšce (pokud máš dostatečně vysoký prostor pro zimování), nebo ho zkrátit na požadovanou velikost. Zkrácení pseudokmene sníží nároky rostliny na vodu a světlo během zimy a usnadní manipulaci. Před přenesením dovnitř je také dobré zkontrolovat rostlinu a substrát na přítomnost škůdců, abys si je nezanesl domů.
Ideálním místem pro zimování je světlý a chladný prostor s teplotami mezi 5 a 10 °C. Může to být chladná veranda, zimní zahrada, světlá garáž nebo sklep s oknem. V takových podmínkách rostlina přejde do stavu vegetačního klidu (dormance), zastaví růst a její nároky na péči budou minimální. Zálivka se omezí na naprosté minimum – zalévá se jen velmi málo, jednou za 3-4 týdny, pouze aby substrát zcela nevyschl. Během zimy se rostlina vůbec nehnojí.
Pokud nemáš k dispozici světlé a chladné místo, existuje i možnost zimování v tmavém a chladném sklepě. V takovém případě je nutné odstranit všechny listy a pseudokmen radikálně zkrátit na cca 20-30 cm. Kořenový bal se udržuje jen velmi mírně vlhký. Na jaře, po pominutí mrazů, se nádoba opět přemístí ven. Rostlinu je třeba postupně zvykat na slunce, aby nedošlo k popálení nových listů. Po vynesení ven se obnoví normální režim zálivky a hnojení.
