Úspěšné přezimování cibulí je klíčovým předpokladem pro to, abychom se každý rok mohli těšit z jarní záplavy květů tulipánu mnohokvětého. Ačkoliv je tento botanický druh původem z oblastí s drsnými zimami a je tedy přirozeně dobře adaptován na chlad, správná příprava a péče během zimních měsíců mohou významně ovlivnit jeho vitalitu a bohatost kvetení v následující sezóně. Proces zimování začíná již na konci léta a na podzim, kdy se rozhoduje o tom, zda cibule zůstanou v zemi, nebo budou vyjmuty a uskladněny. Každá z těchto metod má svá specifika a vyžaduje od pěstitele znalost správných postupů, aby byly cibule chráněny před největšími hrozbami zimy – mrazem a nadměrnou vlhkostí.
Pro tulipán mnohokvětý, který má tendenci dobře zplaňovat a vytvářet trvalé porosty, je nejčastější a nejpřirozenější metodou zimování ponechání cibulí přímo v záhonu. Tato metoda je pro pěstitele nejpohodlnější a nejméně pracná. Její úspěch je však přímo závislý na podmínkách, které jsme cibulím připravili již při výsadbě. Absolutně zásadní je dokonale propustná půda, ve které nehrozí, že by cibule během zimních a jarních měsíců stály ve vodě, což by nevyhnutelně vedlo k jejich hnilobě.
Alternativou je každoroční vyjmutí cibulí z půdy po zatažení listů a jejich uskladnění v bezmrazém prostředí až do podzimní výsadby. Tato metoda dává pěstiteli dokonalou kontrolu nad stavem cibulí, umožňuje jejich snadné namnožení a ošetření. Je doporučována zejména v oblastech s velmi těžkými a vlhkými půdami nebo při pěstování v nádobách. Vyžaduje však více práce a správné podmínky pro skladování, aby cibule nevyschly, nezplesnivěly nebo nebyly napadeny škůdci.
Ať už zvolíme jakoukoliv metodu, cílem je zajistit, aby cibule prošly obdobím chladu (tzv. vernalizací), které je nezbytné pro iniciaci kvetení na jaře. Tulipány potřebují pro svůj vývoj strávit několik týdnů v teplotách pod 9 °C. Ať už v zemi nebo ve skladu, musíme jim toto chladné období dopřát, ale zároveň je ochránit před extrémními mrazy a vlhkostí, které by je mohly nenávratně poškodit.
Příprava cibulí na zimní období
Příprava na zimu začíná již v létě, po odkvětu. V tomto období je klíčové nechat listy zcela zežloutnout a zaschnout, aby veškerá energie z fotosyntézy přešla do cibule. Po zaschnutí listů se cibule dostává do klidového období (dormance). Pokud se rozhodneme cibule ponechat v zemi, stačí odstranit suché nadzemní části a místo výsadby si označit, abychom ho na podzim omylem nezryli. Důležité je v tomto období omezit zálivku, aby půda mohla vyschnout a cibule „vyzrát“.
Pokud se rozhodneme pro vyjmutí cibulí, učiníme tak právě po úplném zaschnutí listů, obvykle v červnu nebo na začátku července. Pomocí rycích vidlí opatrně vyjmeme celý trs, snažíme se cibule nepoškodit. Následně je hrubě očistíme od zeminy a rozložíme v jedné vrstvě na stinném, suchém a dobře větraném místě, například v garáži nebo pod přístřeškem. Necháme je několik týdnů prosychat. Během sušení nikdy nevystavujeme cibule přímému slunci, které by je mohlo popálit.
Po důkladném proschnutí cibule pečlivě očistíme od zbytků zeminy, starých slupek a suchých kořenů. V této fázi také oddělíme dceřiné cibulky, které lze použít k množení. Všechny cibule pečlivě zkontrolujeme a vyřadíme jakékoliv kusy, které jsou měkké, plesnivé, mechanicky poškozené nebo jinak podezřelé. Tímto tříděním zabráníme šíření chorob během skladování.
Připravené a roztříděné cibule jsou nyní nachystány buď na uskladnění, nebo na opětovnou podzimní výsadbu. Tento proces je zásadní pro udržení zdraví a kvality sadbového materiálu. Pečlivá příprava se nám vrátí v podobě silných a zdravých rostlin v následující sezóně. Je to investice času, která se rozhodně vyplatí.
Zimování cibulí v půdě
Ponechání cibulí tulipánu mnohokvětého v půdě přes zimu je přirozená a doporučovaná metoda, pokud jsou splněny základní podmínky. Tou nejdůležitější je, jak již bylo opakovaně zdůrazněno, vynikající drenáž. V těžkých a zamokřených půdách cibule přes zimu s vysokou pravděpodobností shnijí. Pokud si nejsme jisti kvalitou naší půdy, je lepší zvolit metodu vyjmutí cibulí nebo vytvořit vyvýšený záhon, který zajistí lepší odtok vody.
Na podzim, před příchodem prvních mrazů, je velmi vhodné záhon s tulipány zamulčovat. Vrstva organického materiálu o tloušťce 5 až 10 cm, jako je spadané listí, drcená kůra nebo chvojí, funguje jako izolační peřina. Tato vrstva chrání cibule před prudkými výkyvy teplot, zabraňuje hlubokému promrznutí půdy a udržuje v ní stabilnější mikroklima. Mulčování je obzvláště důležité v oblastech s holomrazy, tedy silnými mrazy bez sněhové pokrývky.
Sníh je pro přezimující cibuloviny nejlepším přítelem. Přírodní sněhová peřina je vynikajícím izolantem, který chrání půdu před hlubokým promrznutím. Pokud tedy v zimě napadne dostatek sněhu, nemusíme mít o cibule strach. Problémem mohou být právě zimy bez sněhu s holomrazy, kdy může mráz proniknout hluboko do půdy a poškodit i dobře zasazené cibule. V takovém případě je role zimního mulče naprosto klíčová.
Na jaře, jakmile pomine nebezpečí silných mrazů a půda začne rozmrznout, je důležité zimní přikrývku včas odstranit. Těžká vrstva listí by mohla bránit rašícím výhonkům v přístupu ke světlu a vzduchu a mohla by podporovat vznik plísní. Chvojí a kůru můžeme odstranit, zatímco jemnější mulč, jako je kompost, můžeme jen lehce rozhrnout a nechat na místě jako zdroj živin.
Skladování cibulí mimo záhon
Pokud jsme se rozhodli pro metodu vyjmutí cibulí, po jejich důkladném očištění a osušení následuje fáze skladování. Správné skladování je zásadní pro udržení jejich životaschopnosti až do podzimní výsadby. Klíčové jsou tři faktory: teplota, vlhkost a větrání. Ideální je skladovat cibule na tmavém, suchém a dobře větraném místě. Vhodné jsou například garáže, kůlny nebo sklepy, které nejsou příliš vlhké.
Cibule je nejlepší skladovat v jedné vrstvě v přepravkách, lískách nebo na sítech, aby mezi nimi mohl volně proudit vzduch. To zabraňuje hromadění vlhkosti a šíření případných plísní. Alternativou je jejich zavěšení v síťovaných pytlích nebo starých punčochách. Nikdy neskladujeme cibule v neprodyšných igelitových sáčcích nebo pytlích, kde by se zapařily a rychle zplesnivěly.
Během léta, v červenci a srpnu, vyžadují cibule tulipánů pro správný vývoj květního zárodku uvnitř cibule vyšší teplotu, ideálně kolem 20-23 °C. Později, v září, je vhodné teplotu snížit na přibližně 17 °C, což cibule připraví na podzimní výsadbu. Během celého období skladování je důležité cibule pravidelně kontrolovat. Pokud objevíme jakoukoliv cibuli napadenou plísní nebo hnilobou, okamžitě ji odstraníme, aby nenakazila ostatní.
Správně uskladněné cibule zůstanou pevné a zdravé až do podzimu, kdy nastane čas na jejich opětovnou výsadbu. Tato metoda, ačkoliv je pracnější, nám dává jistotu, že do země sázíme jen ten nejlepší a nejzdravější materiál. Umožňuje nám také snadno měnit design záhonů a každoročně vytvářet nové kompozice.
Ochrana před mrazem a vlhkostí
Hlavními nepřáteli tulipánových cibulí v zimě jsou mráz a nadměrná vlhkost, často v kombinaci. Mráz sám o sobě by cibule v přiměřené hloubce nepoškodil, ale v kombinaci s vlhkou půdou je smrtící. Voda v půdě zamrzá, vytváří ledové krystaly, které mohou mechanicky poškodit buněčné stěny cibule, a ta pak na jaře shnije. Proto je prevence zamokření půdy naprosto klíčová.
Výsadba do správné hloubky, tedy přibližně do trojnásobku výšky cibule, poskytuje základní ochranu před mrazem. V této hloubce jsou teplotní výkyvy menší a půda nepromrzá tak snadno jako na povrchu. V oblastech s velmi silnými mrazy je možné zvolit i o něco hlubší výsadbu. Toto opatření je jednoduché, ale velmi efektivní.
Jak již bylo zmíněno, zimní mulč je dalším důležitým prvkem ochrany. Izolační vrstva organického materiálu nejenže chrání před promrznutím, ale také pomáhá regulovat vlhkost půdy. Zabraňuje rychlému odpařování, ale zároveň chrání povrch půdy před extrémním rozbahněním při zimních oblevách. Chvojí je obzvláště vhodné, protože je vzdušné a neulehává tolik jako listí.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat tulipánům pěstovaným v nádobách. Substrát v nádobě promrzá mnohem rychleji a hlouběji než půda v záhonu. Nádoby je proto nutné na zimu důkladně chránit. Ideální je zapustit je do země na záhoně nebo je přestěhovat do nevytápěného skleníku, garáže či sklepa. Pokud musí zůstat venku, je třeba je obalit izolačním materiálem (jutovina, bublinková fólie) a postavit je na podložku, aby nebyly v přímém kontaktu se studenou zemí.
