Zimování trnky

Trnka obecná je původní evropskou dřevinou, dokonale adaptovanou na naše klimatické podmínky, včetně mrazivých zim. Její schopnost bez problémů přečkat i velmi nízké teploty, často klesající hluboko pod bod mrazu, je jedním z důvodů jejího širokého rozšíření a popularity v přírodních zahradách i ve volné krajině. U dospělých, zdravých a dobře zakořeněných jedinců proto zimování nepředstavuje žádný problém a nevyžaduje prakticky žádná speciální opatření. Přesto existují situace, zejména u mladých či oslabených rostlin, kdy je vhodné věnovat jejich přípravě na zimu zvýšenou pozornost, abychom zajistili jejich bezproblémový vstup do jarní vegetace.

Přirozená mrazuvzdornost trnky je skutečně obdivuhodná, běžně se uvádí odolnost vůči teplotám až do -35 °C. Tato vlastnost je zakódována v její genetické výbavě a je výsledkem tisíců let evoluce v proměnlivém evropském klimatu. Rostlina se na příchod zimy připravuje postupně během podzimu. S klesajícími teplotami a zkracujícím se dnem dochází k fyziologickým změnám, jako je ukončení růstu, opad listů a přesun zásobních látek z listů do kořenů a dřevnatých částí. Tím se zvyšuje koncentrace buněčných šťáv, což funguje jako přirozená nemrznoucí směs a chrání pletiva před poškozením mrazem.

Dospělé, zdravé keře, které jsou pevně zakořeněné na svém stanovišti, tedy nepotřebují žádnou formu zimní ochrany, jako je přikrývání chvojím nebo balení do textilií. Tyto postupy, běžné u choulostivějších okrasných dřevin, jsou u trnky zcela zbytečné. Její dřevo je dostatečně odolné a květní pupeny, které se zakládají již v předchozím roce, jsou dobře chráněny pevnými šupinami. Rostlina je schopna přečkat zimu bez jakékoli pomoci a na jaře opět spolehlivě obrazit a vykvést.

Právě tato soběstačnost a odolnost činí z trnky tak cennou dřevinu pro nízkoúdržbové a extenzivní výsadby. Nevyžaduje od pěstitele žádné složité a pracné přípravy na zimu, což šetří čas i energii. Její schopnost prosperovat i v drsnějších podmínkách horských a podhorských oblastí svědčí o její výjimečné houževnatosti. Pěstování trnky je tedy sázkou na jistotu, pokud jde o její schopnost čelit nástrahám zimního období.

Jediným rizikem, které může i dospělé keře v zimě postihnout, je poškození těžkým a mokrým sněhem. Velká vrstva sněhu může ohýbat a lámat větve, zejména pokud je porost příliš hustý. Pokud napadne velké množství sněhu, je proto rozumné jej z větví opatrně setřást, aby se předešlo mechanickému poškození. Jinak ale můžeme dospělé trnky s klidným svědomím ponechat jejich osudu, protože zima je pro ně přirozenou a nezbytnou fází životního cyklu.

Příprava mladých rostlin na zimu

Zatímco dospělé keře jsou plně soběstačné, mladé, čerstvě vysazené rostliny si zaslouží naši zvýšenou pozornost. Jejich kořenový systém ještě není plně vyvinutý a nezasahuje tak hluboko do půdy, což je činí zranitelnějšími vůči promrzání půdy, zejména během holomrazů, kdy mrzne, ale chybí ochranná sněhová pokrývka. Ochrana kořenů je proto v prvních dvou až třech letech po výsadbě klíčovým opatřením.

Nejjednodušší a nejúčinnější ochranou je přihrnutí vrstvy mulčovacího materiálu k bázi keře. Ideální je použít dobře vyzrálý kompost, spadané listí (ideálně z listnatých stromů), slámu nebo štěpku. Tato vrstva, vysoká 10 až 15 cm, funguje jako izolační deka, která chrání kořenový krček a mělce uložené kořeny před prudkými výkyvy teplot a hlubokým promrznutím. Mulč navíc na jaře po rozkladu dodá do půdy cenné živiny. Mulčovací vrstvu aplikujeme na podzim po prvních mrazech a na jaře ji můžeme mírně odhrnout od kmínku.

Důležité je také zajistit, aby mladá rostlina vstoupila do zimy dostatečně zavlažená. Pokud je podzim velmi suchý a bez deště, je nutné mladé výsadby před příchodem mrazů důkladně zalít. Vlhká půda promrzá pomaleji než suchá a rostlina bude mít dostatek vláhy pro přečkání zimy. Během zimy, zejména v bezmrazých a slunečných dnech, dochází k odpařování vody i z dřevnatých částí (tzv. zimní výpar), a pokud kořeny nemohou z promrzlé půdy přijímat vodu, může rostlina uschnout. Vydatná podzimní zálivka toto riziko minimalizuje.

U mladých rostlin je také důležité včas ukončit jakékoli hnojení dusíkatými hnojivy, a to nejpozději koncem června. Pozdní aplikace dusíku by podpořila růst nových, nevyzrálých výhonů, které by do zimy nestihly dostatečně zdřevnatět a byly by velmi náchylné k poškození mrazem. Naopak koncem léta můžeme aplikovat hnojiva s vyšším obsahem draslíku, který podporuje vyzrávání pletiv a zvyšuje mrazuvzdornost rostliny.

Ochrana proti zvěři a dalším rizikům

V zimních měsících, kdy je v přírodě nedostatek potravy, se mladé stromky a keře stávají lákavým cílem pro lesní zvěř. Zajícům, králíkům a srnkám chutná mladá kůra a pupeny, a jejich okus může mladou trnku vážně poškodit nebo i zcela zničit. Ochrana proti okusu je proto v oblastech s výskytem této zvěře naprosto nezbytná, dokud keř dostatečně nezesílí a nevytvoří si vlastní neprostupnou trnitou hradbu.

Nejúčinnější ochranou jsou mechanické zábrany. Proti zajícům a králíkům postačí individuální chrániče z plastové síťoviny nebo pletiva, které se instalují kolem kmínku do výšky alespoň 80 cm. Proti srnčí zvěři, která okusuje výše, je nutné použít vyšší ochranu nebo ideálně celý pozemek oplotit dostatečně vysokým a pevným plotem. Alternativou mohou být chemické repelenty – nátěry nebo postřiky, které zvěř odpuzují svým zápachem nebo chutí. Jejich účinnost je však časově omezená a je nutné aplikaci opakovat, zejména po deštích.

Dalším zimním rizikem, zejména v oblastech s vysokou populací hrabošů, je poškození kořenů a kořenového krčku těmito hlodavci. Hraboši si pod sněhem vytvářejí chodbičky a mohou ohlodat kůru na bázi kmínku, čímž přeruší vodivé dráhy a rostlinu zahubí. Prevencí je udržování nízkého travního porostu v okolí výsadeb, který hrabošům neposkytuje dostatečný kryt. Částečně může pomoci i instalace chráničů, které zasahují několik centimetrů pod úroveň půdy.

Jak již bylo zmíněno u dospělých keřů, nebezpečí představuje i těžký, mokrý sníh. U mladých rostlin s tenkými a pružnými větvemi je riziko zlomení sice menší, ale velká sněhová nadílka je může zcela ohnout k zemi. Opatrné setřesení sněhu je proto na místě. Dále je třeba dávat pozor na zimní posypové soli, pokud se trnka nachází v blízkosti komunikací. Slaná břečka odstřikující z vozovky může poškodit jak nadzemní části, tak i zasolit půdu a poškodit kořeny. Výsadba v dostatečné vzdálenosti od silnic je nejlepší prevencí.

Péče po zimě a zhodnocení stavu

S příchodem jara a táním sněhu nastává čas pro zhodnocení stavu, v jakém trnka přečkala zimu. Nejprve odstraníme zimní ochranu – sundáme chrániče proti okusu a odhrneme mulčovací vrstvu od kmínku, aby se půda mohla rychleji prohřát a kořeny začaly dýchat. Poté provedeme důkladnou vizuální kontrolu celé rostliny. Pátráme po jakémkoli mechanickém poškození, zlomených větvích nebo známkách okusu.

Všechny poškozené, zlomené nebo namrzlé větve je nutné odstranit zdravým jarním řezem. Řez vedeme až do zdravého, živého dřeva, které poznáme podle světlé barvy a pevné struktury. Namrzlé konce výhonů jsou obvykle hnědé, scvrklé a křehké. Odstraněním těchto poškozených částí podpoříme růst nových výhonů a zabráníme možnému vstupu infekcí do rostliny skrze poškozená pletiva. Jarní řez je také ideální příležitostí pro tvarování a prosvětlení keře.

Pokud zjistíme poškození okusem na kmeni, je důležité posoudit jeho rozsah. Drobná poranění se obvykle zahojí sama. Pokud je však kůra ohlodána po celém obvodu kmínku (tzv. prstencování), je poškození fatální, protože je přerušen tok živin a vody. V takovém případě rostlina obvykle odumře. Někdy však může obrazit z nepoškozené části pod místem okusu nebo z kořenů, čímž se sice ztratí zapěstovaný tvar, ale rostlina jako taková přežije.

Po zimě je také vhodné doplnit živiny, zejména pokud jsme na podzim nemulčovali kompostem. Lehká jarní dávka kompostu nebo organického hnojiva dodá rostlině potřebnou energii pro bujný růst na začátku nové vegetační sezóny. Společně s prvními jarními zálivkami (pokud je jaro suché) tak vytvoříme optimální podmínky pro regeneraci po zimě a úspěšný start do nového roku, který vyvrcholí bohatou úrodou zdravých a chutných plodů.