Jeřáb břek je jako původní evropská dřevina dokonale přizpůsoben střídání ročních období, včetně náročného zimního období. Jeho schopnost přečkat mrazy a nepříznivé podmínky je hluboce zakořeněna v jeho genetické výbavě. Dospělý, zdravý strom obvykle nevyžaduje žádnou speciální přípravu na zimu. U mladých, čerstvě vysazených stromků a v některých specifických situacích je však vhodné provést několik preventivních opatření, která mu pomohou zimu bezpečně přestát a na jaře úspěšně vstoupit do nové vegetační sezóny.
Přirozená mrazuvzdornost
Dospělý jeřáb břek je plně mrazuvzdorný a bez problémů snáší teploty běžné pro středoevropskou zimu, včetně poklesů hluboko pod -20 °C. Tato odolnost je výsledkem komplexních fyziologických procesů, kterými se strom na zimu připravuje. Během podzimu, s klesajícími teplotami a zkracujícím se dnem, strom postupně ukončuje svůj růst a stahuje živiny, zejména cukry a aminokyseliny, z listů do kořenů a dřevních částí. Tyto látky pak fungují jako přirozená nemrznoucí směs v buňkách.
Tento proces, nazývaný otužování, je klíčový pro přežití zimy. Pletiva stromu postupně ztrácejí vodu a koncentrace buněčných šťáv se zvyšuje, což snižuje bod mrazu a zabraňuje tvorbě ledových krystalů, které by mohly mechanicky poškodit buňky. Správné a včasné vyzrávání dřeva je pro tento proces zásadní. Proto je důležité vyhnout se pozdnímu hnojení dusíkem, které by podporovalo růst nových, nevyzrálých výhonů, jež by byly náchylné k namrznutí.
Přestože je strom jako celek velmi odolný, některé jeho části mohou být citlivější. Květní pupeny, které se zakládají již v předchozím roce, mohou být poškozeny velmi silnými holomrazy nebo velkými teplotními výkyvy během zimy. Ještě větším rizikem jsou pozdní jarní mrazy, které mohou nastat v dubnu nebo květnu, kdy už strom začíná rašit. Tyto mrazy mohou spálit mladé lístky a především květy, což vede ke ztrátě úrody v daném roce.
Díky své přirozené odolnosti nevyžaduje dospělý jeřáb břek žádnou zimní ochranu v podobě zakrývání. Jeho zimování spočívá především v tom, co jsme pro něj udělali během vegetační sezóny. Zdravý, dobře živený strom, pěstovaný na vhodném stanovišti, je na zimu připraven nejlépe. Důležitá je také dostatečná zásoba vláhy v půdě před příchodem zimy, proto je v případě suchého podzimu vhodné strom před zámrazem důkladně zalít.
Ochrana mladých stromků
Mladé sazenice, zejména v prvním a druhém roce po výsadbě, jsou na zimní podmínky citlivější než dospělé stromy. Jejich kořenový systém ještě není plně vyvinut a kůra je tenká a zranitelná. Proto je u nich na místě věnovat zimní přípravě zvýšenou pozornost. Jedním z nejdůležitějších opatření je ochrana kořenového systému před promrznutím, zejména v oblastech s malou sněhovou pokrývkou.
Nejlepším způsobem ochrany kořenů je aplikace silné vrstvy mulče. Na podzim, po opadu listí, nahrň ke kořenům stromku vrstvu organického materiálu, jako je listí, sláma, kompost nebo drcená kůra. Tato vrstva, vysoká 10-15 cm, funguje jako izolační peřina, která chrání povrchové kořeny před holomrazy a zmírňuje teplotní výkyvy v půdě. Mulč je třeba rozprostřít v širokém kruhu, ale neměl by se přímo dotýkat kmene, aby se předešlo hnilobě.
Dalším velkým rizikem pro mladé stromky je poškození kmene zvěří. V zimě, kdy je nouze o potravu, představuje hladká kůra mladého stromku lákavou pochoutku pro zajíce, králíky a srnčí zvěř. Okus kůry po celém obvodu kmene, takzvané „okroužkování“, je pro strom téměř vždy smrtelné, protože přeruší vodivá pletiva. Proto je naprosto nezbytné chránit kmen mechanickou ochranou.
Nejúčinnější je použití plastových chráničů kmene nebo hustého drátěného pletiva, které se ovinou kolem kmínku. Ochrana by měla být dostatečně vysoká, aby ji zvěř nepřeskočila nebo se k ní nedostala při vysoké sněhové pokrývce. Alternativou jsou chemické nátěry proti okusu, které zvěř odpuzují svou chutí a pachem. Tuto ochranu je nutné ponechat na stromku po několik let, dokud kůra nezesílí a nestane se pro zvěř méně atraktivní.
Ochrana kmene před mrazovými trhlinami
Specifickým zimním problémem, který ohrožuje zejména mladé stromy s hladkou a tmavou kůrou, je vznik mrazových trhlin a desek. K tomuto jevu dochází typicky na konci zimy, v únoru a březnu, kdy jsou dny již slunečné, ale noci stále mrazivé. Intenzivní zimní slunce, zejména na jižní a jihozápadní straně, dokáže tmavou kůru zahřát i o více než 20 °C nad teplotu okolního vzduchu. To způsobí, že pletiva pod kůrou se „probudí“ a nasají vodu.
Když slunce zapadne, teplota rychle klesne hluboko pod bod mrazu. Voda v pletivech zmrzne, zvětší svůj objem a doslova roztrhne kmen. Vznikají tak podélné praskliny v kůře a dřevě, které mohou být hluboké i několik centimetrů. Tyto rány se špatně hojí a stávají se ideální vstupní branou pro dřevokazné houby a další patogeny, které mohou strom v budoucnu vážně oslabit.
Nejúčinnější a tradiční prevencí proti tomuto poškození je vápenný nátěr kmene. Bílá barva odráží sluneční paprsky a zabraňuje tak přehřívání kůry, čímž snižuje teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Nátěr se provádí na podzim, po opadu listí, za suchého a bezmrazého počasí. Používá se hašené vápno smíchané s vodou do konzistence hustší smetany. Natírá se celý kmen a spodní části silnějších kosterních větví.
Alternativou k vápennému nátěru je obalení kmene různými materiály, které ho zastíní. Vhodná je například bílá netkaná textilie, jutovina nebo rákosové rohože. Tyto materiály vytvoří izolační vrstvu a zabrání přímému dopadu slunečních paprsků na kůru. Obal se instaluje na podzim a odstraňuje se na jaře, po pominutí nebezpečí silných mrazů a intenzivního slunce. Tato ochrana je zvláště důležitá pro stromy vysazené na otevřených, slunných prostranstvích.
Zimní zálivka a péče během zimy
Ač se to může zdát zvláštní, stromy mohou v zimě trpět nedostatkem vody, zejména v obdobích bez sněhové pokrývky. Tento jev se nazývá fyziologické sucho. Dochází k němu, když je půda promrzlá a kořeny nemohou přijímat vodu, zatímco nadzemní část, zejména za slunečných a větrných dnů, stále ztrácí vodu odpařováním. Tímto problémem trpí především stálezelené dřeviny, ale může postihnout i mladé listnáče.
Nejlepší prevencí je důkladná zálivka na podzim, ještě předtím, než půda zamrzne. Strom si tak vytvoří dostatečnou zásobu vody v pletivech i v půdě v okolí kořenů. Pokud nastane v zimě období delší oblevy, kdy půda rozmrzne a teploty jsou nad nulou, je vhodné mladé stromky znovu zalít. Tato zimní zálivka doplní zásoby vody a pomůže stromu lépe překonat zbytek zimy.
Během zimy je také důležité chránit strom před mechanickým poškozením. Těžký a mokrý sníh může lámat větve, zejména pokud je koruna nevhodně zapěstovaná. Pokud napadne velké množství sněhu, je dobré ho z větví opatrně setřást, aby se předešlo jejich poškození. Při odklízení sněhu v blízkosti stromu je třeba dávat pozor, abychom sněhovou frézou nebo lopatou nepoškodili kmen.
Pravidelně kontroluj také stav ochrany kmene proti okusu. Ujisti se, že pletivo nebo chránič jsou stále na svém místě a nejsou poškozené. Po zimě, jakmile pomine nebezpečí mrazů, je čas na první jarní péči. Odstraň zimní ochranu kmene, jako jsou rohože nebo jutovina, a zkontroluj stav stromu. Mírné namrznutí konečků některých výhonů není důvodem k panice – tyto části se jednoduše odstraní při jarním řezu.
