Úspěšné pěstování kdouloně začíná pečlivou výsadbou, která položí základy pro zdravý růst a budoucí bohatou úrodu. Tento proces vyžaduje nejen správné načasování a výběr kvalitního sadbového materiálu, ale také důkladnou přípravu půdy a samotného místa výsadby. Každý krok, od vykopání jámy až po finální zálivku, má svůj význam a může výrazně ovlivnit, jak dobře se mladý stromek ujme a jak rychle začne prosperovat. Stejně tak je pro mnohé zahrádkáře fascinující možnost vlastního množení, které umožňuje rozšířit počet stromů v zahradě nebo zachovat cennou odrůdu pro další generace.
Výběr správného termínu pro výsadbu je prvním rozhodujícím faktorem. Kdouloně, stejně jako většinu ovocných stromů v našich podmínkách, je nejlepší vysazovat v období vegetačního klidu. Ideálním obdobím je podzim, od poloviny října do zámrazu, kdy má stromek dostatek času na zakořenění před příchodem zimy a na jaře může plynule nastartovat růst. Podzimní výsadba využívá zimní vláhu a kořenový systém se stihne částečně regenerovat. Alternativou je jarní výsadba, kterou je nutné provést co nejdříve, jakmile to stav půdy dovolí, aby měl stromek co nejdelší čas na adaptaci před příchodem letních veder a sucha.
Při nákupu sadby je klíčové zaměřit se na její kvalitu. Vybírejte stromky s dobře vyvinutým, bohatým a nepoškozeným kořenovým systémem a silným, rovným kmínkem s jasně viditelným místem očkování. Kořeny nesmí být zaschlé, polámané nebo napadené chorobami. Korunka by měla mít alespoň tři až čtyři dobře rozmístěné výhony, které tvoří základ budoucí kostry stromu. Je vhodné nakupovat u specializovaných a ověřených školkařů, kteří zaručují pravost odrůdy a zdravotní stav rostlinného materiálu. Před samotnou výsadbou je doporučeno kořeny prostokořenných sazenic na několik hodin namočit do vody.
Příprava půdy je naprosto zásadní pro úspěšné ujmutí. Kdouloň preferuje hluboké, živinami bohaté a dobře propustné půdy, nesnáší však trvalé zamokření. Vyhněte se těžkým jílovitým půdám nebo místům s vysokou hladinou podzemní vody. Pozemek určený pro výsadbu je třeba zbavit vytrvalých plevelů a hluboce zrýt. Tím se zlepší struktura půdy a její vzdušnost, což podpoří rychlý rozvoj kořenového systému. Zapracování dobře uleželého kompostu nebo hnoje do půdy před výsadbou dodá mladému stromku potřebné živiny pro start do nového života.
Příprava výsadbové jámy
Důkladná příprava výsadbové jámy je alfou a omegou úspěšné výsadby. Jáma by měla být výrazně větší, než je objem kořenového balu sazenice, což umožní kořenům snadno prorůstat do okolní nakypřené půdy. Doporučuje se vykopat jámu o rozměrech alespoň 60×60 cm a hloubce 50 cm, u méně kvalitních půd i větší. Při kopání je osvědčenou praxí oddělit vrchní, úrodnější vrstvu zeminy (ornici) od spodní, méně kvalitní vrstvy. Ornice se později použije k zasypání kořenů, čímž jim poskytne nejlepší možné prostředí pro počáteční růst.
Na dno připravené jámy je velmi prospěšné umístit vrstvu kvalitního, dobře rozloženého kompostu nebo uleželého hnoje. Tato vrstva bude sloužit jako dlouhodobá zásobárna živin, které bude strom postupně využívat během svého růstu. Je však naprosto klíčové, aby se kořeny sazenice přímo nedotýkaly čerstvého hnoje, který by je mohl popálit. Proto je nutné tuto výživnou vrstvu překrýt slabší vrstvou zeminy, nejlépe smíchanou s trochou kompostu. Tím vytvoříte ideální startovací podmínky.
Před samotným umístěním stromku do jámy je nutné provést revizi jeho kořenového systému. Ostrými zahradnickými nůžkami odstraňte všechny poškozené, polámané nebo příliš dlouhé kořeny. Řezné plochy by měly být co nejhladší, aby se minimalizovalo riziko infekce. Tento krok, nazývaný také úprava kořenů, stimuluje tvorbu nových, jemných kořínků, které jsou zodpovědné za příjem vody a živin. U kontejnerovaných sazenic je někdy nutné jemně narušit kořenový bal, pokud jsou kořeny příliš stočené a prorostlé.
Po přípravě dna jámy a úpravě kořenů následuje umístění stromku. Sazenici vložte do jámy tak, aby místo očkování (zřetelné zbytnění na kmínku) bylo po zasypání přibližně 10 cm nad úrovní okolního terénu. To je nesmírně důležité, protože pokud by se místo očkování dostalo pod zem, mohla by podnož začít vytvářet vlastní výhony a ušlechtilá odrůda by mohla zakořenit, což by vedlo ke ztrátě vlastností daných podnoží, jako je například regulace růstu. Při zasypávání stromkem jemně třeste, aby se zemina dostala do všech mezer mezi kořeny.
Postup při samotné výsadbě
Jakmile je stromek správně umístěn v jámě, začněte postupně přihrnovat zeminu. Nejprve použijte odloženou ornici, která je bohatší na živiny, a zasypte s ní kořenový systém. Během zasypávání zeminu jemně, ale důkladně přitlačujte, nejlépe rukama nebo opatrným přišlápnutím, aby se vytvořil dobrý kontakt mezi kořeny a půdou a eliminovaly se vzduchové kapsy. Vzduchové kapsy by mohly způsobit zasychání kořenů a zhoršit ujímání sazenice. Postupujte systematicky a rovnoměrně kolem celého kmene.
Po zasypání jámy a lehkém upěchování půdy vytvořte kolem kmínku takzvanou závlahovou mísu. Jedná se o mírně vyvýšený val z půdy o průměru asi 60-80 cm, který zajistí, že se voda při zálivce dostane přímo ke kořenům a nebude odtékat do okolí. Tento jednoduchý, ale velmi efektivní prvek je klíčový pro zajištění dostatečné vláhy v prvních týdnech a měsících po výsadbě, kdy je kořenový systém nejzranitelnější. Závlahová mísa pomáhá koncentrovat vodu tam, kde je nejvíce potřeba.
Ihned po výsadbě je naprosto nezbytné provést vydatnou zálivku, a to bez ohledu na aktuální počasí nebo vlhkost půdy. Na jeden mladý stromek použijte minimálně 10 až 15 litrů vody. Tato prvotní zálivka má několik důležitých funkcí: zajistí okamžitou dodávku vláhy kořenům, pomůže usadit půdu kolem kořenů a vytlačit zbývající vzduchové kapsy. V následujících týdnech pokračujte v pravidelné zálivce v závislosti na počasí, aby půda v okolí kořenů nikdy zcela nevyschla.
Posledním krokem po výsadbě je instalace opěrného kůlu, který je pro mladý stromek v prvních letech klíčový. Kůl poskytuje stabilitu proti větru, zabraňuje vyvrácení nebo poškození kmene a umožňuje kořenovému systému v klidu a nerušeně se vyvíjet. Kůl by měl být zaražen do země ještě před úplným zasypáním jámy, aby nedošlo k poškození kořenů. Stromek se ke kůlu připevňuje volnou osmičkovou smyčkou pomocí speciálního úvazku, který nepoškozuje kůru. Úvazek je třeba pravidelně kontrolovat a povolovat, jak kmen sílí.
Množení pomocí řízků
Jednou z nejběžnějších a relativně snadných metod vegetativního množení kdouloně je řízkování. Tato metoda spočívá v odebrání části rostliny, typicky výhonu, a jejím následném zakořenění v vhodném substrátu. Pro množení kdouloně se nejčastěji používají dřevité řízky, které se odebírají v období vegetačního klidu, tedy od pozdního podzimu po opadu listů až do konce zimy. Řízky by měly být odebrány ze zdravých, silných a dobře vyzrálých jednoletých výhonů. Jejich délka by se měla pohybovat mezi 20 a 30 centimetry a měly by mít tloušťku tužky.
Příprava odebraných řízků je klíčová pro úspěšné zakořenění. Spodní řez proveďte těsně pod pupenem, protože v této oblasti se nachází nejvíce tkání schopných tvořit kořeny. Horní řez veďte šikmo asi centimetr nad nejvyšším pupenem, což zabrání hromadění vody na řezné ploše a sníží riziko hniloby. Pro zvýšení úspěšnosti je vysoce doporučeno ošetřit spodní část řízku stimulátorem zakořeňování, což je práškový nebo gelový přípravek obsahující rostlinné hormony, které podporují tvorbu kořenů.
Takto připravené řízky se píchají do hlubokého, dobře prokypřeného a propustného substrátu. Může se jednat o záhon na chráněném místě v zahradě nebo o hlubší nádoby či truhlíky. Substrát by měl být směsí kvalitní zeminy, písku a kompostu. Řízky zapichujte do substrátu tak, aby nad zemí zůstala pouze horní třetina s jedním nebo dvěma pupeny. Půdu kolem řízků dobře upěchujte, aby byl zajištěn dobrý kontakt. Následně je důležité udržovat substrát neustále mírně vlhký, ale ne přemokřený.
Během následujících měsíců, přes zimu a jaro, budou řízky postupně vytvářet kalus a následně kořeny. Během jara by měly začít rašit pupeny, což je obvykle dobré znamení, že se proces zakořeňování daří. Je však důležité nenechat se zmást předčasným rašením, protože k němu může dojít i z rezerv uložených v řízku, ještě před vytvořením kořenů. Mladé rostlinky je třeba chránit před přímým sluncem a pravidelně zalévat. Na trvalé stanoviště se přesazují obvykle až následující podzim, kdy mají dostatečně vyvinutý kořenový systém.
Množení hřížením a očkováním
Hřížení je další spolehlivou metodou vegetativního množení, která je vhodná zejména pro keřovitě rostoucí kdouloně nebo stromy s nízko postavenými větvemi. Princip spočívá v přinucení větve, aby zakořenila, zatímco je stále spojena s mateřskou rostlinou, která ji vyživuje. Na jaře vyberte vhodný, pružný a dostatečně dlouhý výhon blízko země. V místě, kde se bude dotýkat půdy, lehce nařízněte kůru na spodní straně, což podpoří tvorbu kořenů. Tuto část výhonu ohněte k zemi, upevněte ji například drátěným háčkem do mělké rýhy v půdě a přihrňte kvalitní zeminou.
Konec hříženého výhonu by měl směřovat vzhůru a je vhodné ho přivázat k opoře, aby rostl rovně. Místo zahrnutí je nutné udržovat po celou vegetační sezónu vlhké. Díky neustálému přísunu živin z mateřské rostliny a kontaktu s vlhkou půdou začne výhon v místě poranění vytvářet vlastní kořeny. Do podzimu by měl být vytvořen dostatečně silný kořenový systém. V tomto okamžiku je možné novou rostlinu oddělit od mateřské a opatrně ji i s kořenovým balem přesadit na nové stanoviště nebo do kontejneru pro další pěstování.
Očkování je nejpoužívanější školkařskou metodou pro množení konkrétních odrůd kdouloní, která zaručuje přenos všech vlastností dané odrůdy. Tato technika spočívá v přenesení jednoho pupenu (očka) z ušlechtilé odrůdy na speciálně vypěstovanou podnož. Jako podnože se nejčastěji používají semenáče kdoulovce (Cydonia oblonga) nebo hlohu. Očkování se provádí v létě, obvykle v srpnu, kdy je dostatek mízy a kůra se dobře odchlipuje. Nejběžnější metodou je takzvané očkování na T-řez, kdy se na podnoži vytvoří řez ve tvaru písmene T, do kterého se vsune očko vyříznuté z letorostu ušlechtilé odrůdy.
Po vložení očka se řez pevně ováže PVC páskou nebo lýkem, přičemž samotný pupen musí zůstat volný. Pokud se očko ujme, do podzimu přiroste k podnoži. Na jaře následujícího roku se podnož seřízne těsně nad ujmutým očkem, čímž se veškerá energie rostliny soustředí do růstu tohoto pupenu. Z něj pak vyroste nový kmínek, který ponese všechny genetické vlastnosti ušlechtilé odrůdy. Tato metoda vyžaduje určitou zručnost a zkušenosti, ale je nezbytná pro produkci kvalitního a odrůdově pravého sadbového materiálu.
