Ačkoliv je jmelí bílé v mnoha situacích vnímáno jako nežádoucí poloparazit, existují případy, kdy je jeho cílené pěstování žádoucí, ať už z důvodů badatelských, okrasných, nebo pro zachování starých tradic. Úspěšné umělé založení populace jmelí vyžaduje pečlivé napodobení přirozených procesů jeho šíření a uchycení. Nejedná se o klasickou výsadbu do půdy, ale o specifický proces inokulace semen na vhodnou hostitelskou dřevinu. Klíčem k úspěchu je výběr správného hostitele, správné načasování a pečlivá technika aplikace semen, která musí překonat přirozené obranné mechanismy stromu. Tento proces je fascinujícím pohledem do složité interakce mezi dvěma odlišnými rostlinnými organismy.
Prvním a nejdůležitějším krokem je získání kvalitního osiva. Semena jmelí se nacházejí uvnitř bílých, dužnatých bobulí, které dozrávají v zimních měsících, obvykle od listopadu do února. Pro pěstování je nutné sbírat plně zralé, měkké a nepoškozené bobule z zdravých a vitálních trsů jmelí. Ideální je sbírat bobule z jmelí rostoucího na stejném druhu dřeviny, na který ho plánujeme vysadit, nebo alespoň z příbuzného druhu. Různé poddruhy jmelí jsou totiž specializované na různé hostitele a přenos například z topolu na jabloň nemusí být úspěšný.
Po sběru je nutné semena z bobulí opatrně vyjmout. Každá bobule obvykle obsahuje jedno semeno obalené silně lepkavou dužninou, takzvaným viscinem. Právě tato lepkavá hmota je klíčová pro přichycení semene na kůru hostitelské rostliny a pro jeho ochranu před vyschnutím. Semena se z bobulí jednoduše vymáčknou prsty. Není žádoucí je omývat nebo se snažit viscin odstranit, protože by tím ztratila svou přilnavost a přirozenou ochranu. Získaná semena je třeba zpracovat co nejdříve, protože rychle ztrácejí klíčivost.
Výběr vhodného místa na hostitelském stromě je dalším kritickým faktorem. V přírodě ptáci nejčastěji zanechávají semena na mladších, tenčích větvích s hladkou kůrou, kde mají semena nejlepší šanci na uchycení a proniknutí do pletiv. Vyhněte se starým větvím se silnou, rozpraskanou borkou, kde by semeno mohlo snadno vyschnout nebo by nemělo dobrý kontakt s živými pletivy. Ideální jsou vodorovné nebo mírně šikmé větve o průměru 2 až 5 centimetrů, nejlépe na osluněné straně koruny, protože jmelí je světlomilná rostlina. Místo pro aplikaci by mělo být očištěno od mechů, lišejníků a nečistot.
Samotná aplikace semen je jemná práce. Semeno i s lepkavou dužninou se jednoduše přitiskne na vybrané místo na kůře větve. Lepkavý viscin zajistí, že semeno pevně drží na svém místě. Pro zvýšení šance na úspěch je vhodné na jednu větev nebo na jeden strom umístit více semen na různá místa, například 5 až 10 semen. Po aplikaci je dobré místo označit, například volně uvázanou barevnou stužkou, aby bylo možné v budoucnu sledovat proces klíčení a růstu. Nyní je proces v rukou přírody a je třeba obrnit se trpělivostí, protože růst jmelí je extrémně pomalý.
Další články na toto téma
Výběr hostitelské dřeviny
Úspěch pěstování jmelí zásadně závisí na správném výběru hostitelské dřeviny. Jmelí bílé není schopno růst na jakémkoliv stromě; má své preference a různé poddruhy jsou úzce specializovány. Nejběžnější poddruh, jmelí bílé listnáčové (Viscum album subsp. album), roste na široké škále listnatých stromů, ale nejčastěji ho nacházíme na topolech, lípách, javorech, jabloních a břízách. Naopak se téměř nikdy nevyskytuje na dubech, bucích nebo jasanech, které mají zřejmě účinné obranné mechanismy proti jeho uchycení.
Při výběru konkrétního stromu je nejdůležitější jeho zdravotní stav a vitalita. Pro úspěšné uchycení a růst jmelí je paradoxně potřeba silný a zdravý hostitel, který má dostatek vody a živin, o které se s ním poloparazit může „dělit“. Oslabený, nemocný nebo starý strom nemusí poskytnout dostatečné zdroje a jmelí na něm buď vůbec nevyklíčí, nebo bude živořit a brzy odumře. Je tedy třeba vybrat strom v plné síle, s pravidelnými přírůstky a zdravým olistěním.
Věk a struktura kůry hostitele také hrají významnou roli. Ideální jsou mladší stromy nebo mladší větve starších stromů, které mají tenkou a hladkou kůru. Silná, hrubá a popraskaná borka starých kmenů a větví není pro klíčení semen vhodná. Semeno v ní nemá dobrý kontakt s živými pletivy pod kůrou a hrozí jeho rychlé vyschnutí. Proto je třeba vybírat větve v horní a střední části koruny, které jsou vystaveny slunci a mají vhodný průměr a povrch.
Jak již bylo zmíněno, je velmi vhodné použít semena pocházející z jmelí rostoucího na stejném druhu dřeviny, na který ho chceme vysadit. Tato „genetická“ kompatibilita výrazně zvyšuje šanci na úspěch. Pokud například chceme pěstovat jmelí na jabloni, měli bychom hledat zdrojové bobule na jiné jabloni. Přenos mezi různými druhy je možný, ale často s nižší úspěšností. Experimentování s různými kombinacemi hostitelů a zdrojů semen může být zajímavé, ale pro zaručený výsledek je lepší držet se osvědčených párů.
Další články na toto téma
Načasování a podmínky pro klíčení
Načasování „výsadby“ je pro úspěch celého procesu klíčové a mělo by co nejvíce kopírovat přirozený cyklus. V přírodě dozrávají bobule jmelí v zimě a ptáci je roznášejí od prosince do března. Nejvhodnějším obdobím pro umělou inokulaci je proto pozdní zima a začátek jara, tedy únor a březen. V tomto období jsou semena plně zralá a mají nejvyšší klíčivost. Zároveň se strom pomalu probouzí k životu a začíná v něm proudit míza, což je pro klíčení a pronikání haustoria nezbytné.
Klíčení semen jmelí je velmi specifický a pomalý proces. Na rozdíl od většiny rostlin semeno nepotřebuje půdu, ale pouze kontakt s kůrou živého hostitele. Po přilepení na větev semeno nejprve projde obdobím klidu. Samotné klíčení je iniciováno světlem a jarními teplotami. Zelené embryo uvnitř semene začne fotosyntetizovat a pomalu se vyvíjí. Tento proces je na pohled téměř neznatelný a vyžaduje velkou trpělivost. Během prvního roku se obvykle vytvoří pouze malý příchytný terčík, který přilne ke kůře.
Z tohoto terčíku začne vyrůstat pronikající orgán, takzvané primární haustorium. Tento proces je neviditelný, protože se odehrává pod kůrou. Haustorium musí proniknout kůrou až do vodivých pletiv (xylému) větve, odkud bude čerpat vodu a minerály. Tato fáze je kritická a mnoho semen v ní selže, protože narazí na obranné mechanismy stromu. Strom se může bránit tvorbou kalusu nebo produkcí chemických látek, které růstu haustoria brání. Pokud je haustorium úspěšné, začne se větvit uvnitř dřeva a vytvářet rozsáhlý systém.
První viditelné známky úspěšného uchycení se objeví až po velmi dlouhé době. První pár lístků se obvykle ukáže až ve druhém, nebo dokonce třetím roce po „výsadbě“. Růst je zpočátku extrémně pomalý; každý rok přibude jen jedna nová vidlička s jedním párem listů. Teprve po pěti až sedmi letech se začne tvořit malý, kulovitý trs, který známe. Je tedy zřejmé, že pěstování jmelí je projektem na mnoho let a vyžaduje od pěstitele značnou dávku trpělivosti a pozorování.
Péče o mladé rostliny
V prvních letech po úspěšném vyklíčení nevyžaduje mladá rostlinka jmelí téměř žádnou specifickou péči ze strany pěstitele. Veškeré potřebné zdroje, tedy vodu a minerální látky, si zajišťuje z hostitelského stromu a energii získává vlastní fotosyntézou. Nejdůležitější „péčí“ je v této fázi nezasahovat a nechat přírodu pracovat. Jakákoli snaha o hnojení nebo zalévání samotného jmelí je bezpředmětná a zbytečná, protože rostlina nemá kořeny v půdě a tyto látky nedokáže přijmout.
Klíčová je však nadále péče o hostitelský strom. Jeho zdraví a vitalita přímo ovlivňují růst a prosperitu mladého jmelí. Je proto nutné pokračovat v zajišťování optimálních podmínek pro strom, jako je dostatečná zálivka v suchých obdobích, ochrana před škůdci a chorobami a zajištění vyvážené výživy. Silný hostitel znamená silné a zdravě rostoucí jmelí. Jakékoli oslabení stromu se negativně projeví i na růstu poloparazita, který je na něm životně závislý.
Je důležité chránit mladou rostlinku před mechanickým poškozením. V prvních letech je jmelí velmi malé a křehké a mohlo by být snadno poškozeno například neopatrným prořezáváním stromu nebo odlomeno při silném větru či námraze. Označení místa „výsadby“ volnou stužkou pomáhá předejít nechtěnému poškození při údržbě stromu. Je také vhodné pravidelně kontrolovat okolí mladé rostlinky a odstraňovat případné konkurenční výhony nebo lišejníky, které by ji mohly zastiňovat.
Sledování a pozorování vývoje je v této fázi hlavní aktivitou pěstitele. Dokumentování růstu, například každoročním fotografováním, může být velmi zajímavé a poučné. Umožní to sledovat, jak pomalu, ale jistě jmelí sílí a jak se vyvíjí jeho charakteristický kulovitý tvar. Teprve po mnoha letech, kdy trs dosáhne větších rozměrů, může být nutné přistoupit k jeho regulaci řezem, aby příliš nezatěžoval hostitelskou větev. Do té doby je však nejlepší nechat ho volně růst.
Možné problémy a neúspěchy
Pěstování jmelí není vždy úspěšné a pěstitel se může setkat s řadou problémů. Nejčastějším důvodem neúspěchu je, že semena vůbec nevyklíčí. To může být způsobeno použitím nezralých nebo starých semen s nízkou klíčivostí. Další příčinou může být vyschnutí semen na kůře dříve, než stačila vyklíčit, zejména pokud jsou aplikována na příliš exponovaném místě nebo na nevhodný povrch. Špatné načasování „výsadby“ může také vést k neúspěchu.
Dalším kritickým momentem je fáze pronikání haustoria do pletiv hostitele. Mnoho semen sice vyklíčí a vytvoří příchytný terčík, ale nedokáže proniknout kůrou a navázat spojení s vodivými pletivy. Hostitelský strom má totiž své obranné mechanismy. Může v místě napadení vytvořit silnou vrstvu kalusu (hojivého pletiva) nebo produkovat chemické látky (např. fenoly), které růst jmelí inhibují. Tento obranný boj je neviditelný, ale je nejčastější příčinou, proč se jmelí na některých stromech nebo větvích neuchytí, i když jsou podmínky zdánlivě ideální.
Mladé, sotva vyrašené rostlinky jmelí jsou také velmi zranitelné. Mohou se stát potravou pro býložravý hmyz, jako jsou housenky nebo brouci. I když dospělé jmelí má jen málo přirozených nepřátel, jeho mladá stádia mohou být poškozena. Dále mohou být ohroženy nepříznivými klimatickými podmínkami, jako jsou pozdní mrazy, které mohou spálit čerstvě vyrašené lístky, nebo extrémní sucho, které stresuje hostitelský strom a tím omezuje přísun vody i pro jmelí.
Nakonec je třeba si uvědomit, že i při dodržení všech správných postupů nemusí být výsledek zaručen. Interakce mezi jmelím a jeho hostitelem je komplexní biologický proces, do kterého vstupuje mnoho proměnných, včetně genetické kompatibility, mikroklimatických podmínek a aktuálního stavu hostitelského stromu. Neúspěch by proto neměl být vnímán jako chyba pěstitele, ale spíše jako demonstrace složitosti přírodních procesů. Vytrvalost a opakování pokusů na různých stromech a v různých letech může nakonec vést k vytouženému úspěchu.
