Výsadba japonské třešně je magickým okamžikem, kterým zakládáš základ pro budoucí krásu své zahrady. Tento akt vyžaduje pečlivou přípravu a promyšlený postup, aby se strom správně ujal a prosperoval po mnoho následujících let. Správně zvolené místo, kvalitně připravená půda a šetrné zasazení jsou klíčové faktory, které rozhodují o zdraví a vitalitě stromu. Podobně fascinující je i proces množení, který ti umožní vytvořit nové stromky a podělit se o jejich krásu s ostatními. Ačkoliv je množení náročnější, úspěch přináší obrovskou radost a hlubší propojení s těmito nádhernými rostlinami.
Příprava místa pro výsadbu
Pečlivá příprava místa pro výsadbu je naprosto zásadní a nelze ji podcenit. Prvním krokem je důkladná analýza zvoleného stanoviště. Ujisti se, že místo poskytuje dostatek slunečního svitu, ideálně šest a více hodin denně, což je nezbytné pro bohaté kvetení. Dále zhodnoť kvalitu půdy; japonské třešně preferují dobře propustnou, mírně kyselou až neutrální půdu. Vyhni se místům, kde se po dešti dlouho drží voda, protože trvalé přemokření by vedlo k uhnívání kořenů a zkáze stromu.
Jakmile máš vybrané ideální místo, je čas na jeho přípravu. Odstraň z plochy určené pro výsadbu veškerý plevel a travní drn v kruhu o průměru alespoň jednoho metru. To zajistí, že mladý stromek nebude muset soutěžit o vodu a živiny s okolní vegetací. Následně půdu hluboce zryj a zapracuj do ní velké množství organického materiálu, jako je vyzrálý kompost nebo zahradní substrát. Tím zlepšíš strukturu půdy, její schopnost zadržovat vodu a obohatíš ji o potřebné živiny pro dobrý start stromu.
Dalším krokem je vykopání samotné výsadbové jámy. Ta by měla být výrazně větší než kořenový bal stromku, ideálně dvakrát až třikrát širší a o něco hlubší. Vykopání větší jámy umožní kořenům snadněji prorůstat do okolní, již nakypřené a vylepšené půdy. Během kopání odděluj svrchní, úrodnější vrstvu zeminy od spodní, méně kvalitní. Svrchní zeminu později smícháš s kompostem a použiješ ji pro zasypání kořenového balu.
Před samotnou výsadbou je dobré zkontrolovat propustnost půdy. Vykopanou jámu naplň vodou a sleduj, jak rychle se vsakuje. Pokud voda v jámě stojí déle než několik hodin, je drenáž nedostatečná. V takovém případě je nutné buď vytvořit na dně jámy drenážní vrstvu ze štěrku nebo písku, nebo zvážit výsadbu na vyvýšeném záhonu, který zajistí, že kořeny nebudou nikdy stát ve vodě. Tato pečlivá příprava se ti mnohonásobně vrátí v podobě zdravého a prosperujícího stromu.
Další články na toto téma
Správný postup výsadby
Samotný akt výsadby vyžaduje jemné zacházení, aby nedošlo k poškození kořenového systému. Pokud sázíš kontejnerovaný stromek, opatrně ho vyjmi z květináče. Zkontroluj kořenový bal – pokud jsou kořeny hustě propletené a rostou dokola podél stěn kontejneru, je nutné je jemně rozvolnit prsty nebo malými hráběmi. Tím podpoříš jejich růst do šířky, do okolní půdy, a zabráníš tomu, aby se strom „uškrtil“ vlastními kořeny. U prostokořenných sazenic před výsadbou odstřihni poškozené kořeny a celý kořenový systém namoč na několik hodin do vody.
Umísti strom do středu připravené jámy. Dbej na to, aby byl ve správné výšce. Vrchní část kořenového balu by měla být v rovině s okolním terénem nebo mírně nad ním. Příliš hluboké zasazení je jednou z nejčastějších chyb, která může vést k uhnívání kmene a pomalému odumírání stromu. K určení správné výšky si přes jámu polož laťku nebo násadu od nářadí. Místo štěpování (zbytnělá část nad kořenovým krčkem) musí vždy zůstat dostatečně vysoko nad úrovní země.
Jakmile je stromek ve správné pozici, začni jámu postupně zasypávat připravenou směsí zeminy a kompostu. Během zasypávání zeminu jemně utlačuj, abys odstranil vzduchové kapsy, které by mohly způsobit vysychání kořenů. Stromkem občas lehce zatřes, aby se zemina dostala do všech mezer mezi kořeny. Po naplnění jámy vytvoř kolem kmene z přebytečné zeminy mírně vyvýšený kruh, takzvanou závlahovou mísu. Ta zajistí, že se voda při zalévání dostane přímo ke kořenům a nebude odtékat pryč.
Ihned po výsadbě strom důkladně a pomalu zalij. Použij alespoň 10 až 20 litrů vody, aby se půda dobře propojila s kořenovým balem a usadila se. Vydatná první zálivka je klíčová pro zajištění kontaktu kořenů s půdou a pro hydrataci stromu po stresu z přesazování. Pokračuj v pravidelné zálivce po několik následujících týdnů, zejména v období bez deště, dokud se strom plně neujme a nezačne vytvářet nové přírůstky.
Další články na toto téma
Péče po výsadbě
Bezprostřední péče po výsadbě je rozhodující pro úspěšné zakořenění a další růst stromu. Nejdůležitější je pravidelné a dostatečné zavlažování. Během první vegetační sezóny kontroluj vlhkost půdy a zalévej podle potřeby, obvykle jednou týdně, v horkém a suchém počasí i častěji. Cílem je udržet kořenový bal stále mírně vlhký, ale ne přemokřený. Vydatná zálivka, která pronikne do hloubky, je mnohem účinnější než časté povrchové kropení.
Důležitým krokem je aplikace mulčovací vrstvy. Kolem kmene stromu rozprostři 5 až 10 cm vrstvu organického mulče, například drcené kůry nebo štěpky, a to v kruhu o průměru alespoň jednoho metru. Mulč pomůže udržet v půdě vlhkost, zabrání růstu plevelů a bude chránit mladé kořeny před přehříváním v létě a promrzáním v zimě. Dej pozor, aby se mulčovací materiál nedotýkal přímo kmene, protože by to mohlo vést k hnilobě kůry. Ponech malou mezeru pro cirkulaci vzduchu.
V závislosti na velikosti stromku a větrnosti stanoviště může být nutné ukotvení. Ukotvení pomocí kůlů a úvazků zabrání pohybu kmene ve větru, který by mohl potrhat nově se tvořící jemné kořínky. Použij dva nebo tři kůly umístěné mimo kořenový bal a strom k nim připevni pružnými, širokými úvazky, které nepoškodí kůru. Úvazky by měly být dostatečně volné, aby umožnily mírný pohyb kmene, což podporuje jeho zesílení. Kotvení obvykle ponech po dobu jednoho až dvou let, poté ho odstraň.
Během prvního roku po výsadbě strom nehnoj. Má dostatek živin z kompostu, který jsi přidal při přípravě půdy. Příliš brzké hnojení by mohlo „spálit“ citlivé nové kořeny. Soustřeď se na sledování celkového stavu stromu. Sleduj případné známky stresu, jako jsou povadlé nebo žloutnoucí listy, a také výskyt škůdců či chorob. Včasným zásahem předejdeš vážnějším problémům a dáš své nové třešni ten nejlepší možný start.
Množení roubováním
Množení japonských třešní je komplexní proces, protože většina okrasných kultivarů se pěstuje jako roubovanci. To znamená, že ušlechtilá odrůda (roub), která nese požadované vlastnosti květů a růstu, je naroubována na odolnou podnož (nejčastěji z třešně ptačí, Prunus avium), která poskytuje silný a zdravý kořenový systém. Roubování je nezbytné, protože množení ze semen by neuchovalo vlastnosti daného kultivaru a výsledné rostliny by se lišily od mateřské. Profesionální školkaři používají tuto metodu k zajištění genetické uniformity a kvality.
Pro úspěšné roubování je klíčové správné načasování a výběr materiálu. Podnože se pěstují ze semen a jsou připraveny k roubování, když jejich kmínek dosáhne tloušťky tužky. Rouby, tedy jednoleté výhony ušlechtilé odrůdy, se odebírají v zimním období, kdy je strom v plné dormanci. Tyto rouby se poté uchovávají v chladu a vlhku, například v lednici zabalené ve vlhkém papíru, až do jara, kdy nastane vhodný čas pro samotné roubování.
Existuje několik technik roubování, ale pro třešně se nejčastěji používá kopulace nebo anglická kopulace, pokud mají podnož i roub stejnou tloušťku. Pokud je podnož silnější, používá se roubování za kůru. Principem je vytvoření co největší kontaktní plochy mezi kambiálními vrstvami podnože a roubu. Kambium je tenká vrstva živého pletiva pod kůrou, která je zodpovědná za srůstání. Po spojení se roub pevně zafixuje roubovací páskou a řezné rány se ošetří stromovým balzámem, aby se zabránilo vysychání a infekci.
Péče o čerstvě naroubované rostliny vyžaduje trpělivost a pozornost. Je nutné zajistit jim optimální podmínky pro srůstání, tedy dostatečnou vlhkost a teplo, ale zároveň je chránit před přímým sluncem. Pravidelně odstraňuj veškeré výhony, které vyrůstají z podnože pod místem roubování, protože by odčerpávaly energii a živiny určené pro roub. Pokud roubování proběhlo úspěšně, pupeny na roubu během několika týdnů vyraší a začnou růst, čímž vznikne nový stromek s požadovanými vlastnostmi.
Alternativní metody množení
Ačkoliv je roubování standardní metodou, existují i jiné způsoby, jak se pokusit japonskou třešeň namnožit, i když s menší mírou úspěšnosti. Jednou z možností je množení pomocí dřevitých nebo polodřevitých řízků. Polodřevité řízky se odebírají v létě z letošních, již částečně vyzrá_lých výhonů. Řízek by měl mít délku asi 15 cm, spodní listy se odstraní a řezná plocha se ošetří růstovým stimulátorem. Poté se řízky zapíchnou do lehkého, propustného substrátu a udržují se ve vysoké vzdušné vlhkosti, například v miniskleníku.
Množení dřevitými řízky se provádí v období vegetačního klidu, tedy v pozdním podzimu nebo v zimě. Z jednoletých výhonů se nastříhají asi 20–30 cm dlouhé řízky, které se buď rovnou zapíchají do hlubokého květináče s pískem a zeminou a nechají přezimovat venku, nebo se založí do vlhkého písku ve sklepě. Na jaře by měly začít tvořit kořeny a rašit. Zakořeňování řízků u japonských třešní je však obecně obtížné a úspěšnost bývá nízká, proto je tato metoda spíše pro experimentátory.
Další možností je množení ze semen, tedy generativní množení. Tato metoda je poměrně jednoduchá, ale je třeba si uvědomit, že potomstvo si nezachová vlastnosti původního šlechtěného kultivaru. Získáš tak semenáčky botanického druhu, které mohou mít odlišný růst, barvu i tvar květů. Pecky je nutné nejprve očistit od dužiny a poté projít procesem studené stratifikace – tedy nechat je několik měsíců ve vlhkém a chladném prostředí (například v lednici ve vlhkém písku), což simuluje zimní období a naruší dormanci semen. Na jaře se pak mohou vysít.
Hřížení je další vegetativní metoda, která může být u některých převislých nebo nižších forem úspěšná. Spočívá ve sklopení nízké, ohebné větve k zemi, jejím částečném naříznutí v místě ohybu a zasypání zeminou. Větev se k zemi připevní háčkem, aby zůstala v kontaktu s půdou. Během jedné až dvou sezón by měla v místě zasypání vytvořit vlastní kořeny. Poté je možné novou rostlinu oddělit od mateřského stromu a zasadit ji na nové místo. Tato metoda zaručuje zachování vlastností, ale je použitelná jen u malého počtu kultivarů s vhodným růstem.
