Správná výsadba je základním kamenem pro úspěšné pěstování azalek a vytvoření zdravého, bohatě kvetoucího keře, který bude ozdobou zahrady po mnoho let. Tento proces vyžaduje pečlivou přípravu a zohlednění specifických nároků těchto kyselomilných rostlin. Na rozdíl od mnoha jiných zahradních rostlin nestačí azalku jen tak zasadit do běžné zeminy; je nutné pro ni vytvořit speciální prostředí, které bude co nejvíce napodobovat její přirozené podmínky. Od výběru ideálního místa, přes přípravu půdy až po samotný akt výsadby, každý krok má svůj význam a ovlivňuje budoucí vitalitu rostliny. Množení azalek je pak fascinující proces, který ti umožní rozšířit svou sbírku nebo se podělit o tyto krásné rostliny s přáteli.
Než se pustíš do samotné výsadby, je klíčové věnovat čas výběru správného kultivaru pro tvé podmínky. Existuje obrovské množství druhů a odrůd azalek, které se liší nejen barvou a tvarem květů, ale také velikostí, dobou kvetení a mrazuvzdorností. Pro venkovní výsadbu vybírej z opadavých nebo stálezelených druhů, které jsou plně mrazuvzdorné v našich klimatických podmínkách. Důkladně si prostuduj informace o konkrétní odrůdě, abys věděl, jaké velikosti v dospělosti dosáhne, a mohl jí tak vyhradit dostatek prostoru.
Příprava půdy je alfou a omegou úspěchu. Azalky bezpodmínečně vyžadují kyselou, humózní, dobře propustnou a zároveň dostatečně vlhkou půdu. Ideální je vykopat velkorysou jámu, která bude minimálně dvakrát širší a hlubší než kořenový bal rostliny. Tuto jámu je třeba vyplnit speciálně namíchaným substrátem, jehož základ tvoří rašelina. Směs doplň o kompostovanou kůru, jehličí, písek nebo perlit, aby byla zajištěna optimální struktura, vzdušnost a propustnost. Nikdy nepoužívej vápenaté materiály ani běžnou zahradní zeminu, pokud nemáš jistotu o jejím nízkém pH.
Množení azalek je sice náročnější, ale přináší velké uspokojení. Nejčastěji se používá metoda řízkování, která umožňuje získat geneticky identické rostliny s mateřskou. Dalšími možnostmi jsou hřížení, které je vhodné pro keře s nízko položenými větvemi, nebo výsev semen, což je však zdlouhavý proces vhodný spíše pro šlechtitele. Každá z těchto metod má svá specifika a vyžaduje trpělivost, ale odměnou ti budou nové, mladé rostliny, které si můžeš vypěstovat od samého začátku a sledovat jejich růst a vývoj.
Příprava výsadbové jámy
Důkladná příprava výsadbové jámy je naprosto zásadní a nelze ji podcenit. Velikost jámy by měla být velkorysá, aby poskytla kořenům dostatek prostoru pro růst v optimálním substrátu. Obecné pravidlo říká, že jáma by měla být alespoň dvakrát, ideálně však třikrát širší než průměr kořenového balu a přibližně dvakrát tak hluboká. Tento prostor je nutné vyplnit vhodným kyselým substrátem, čímž vytvoříš pro azalku příznivé mikroprostředí i v zahradě, kde okolní půda není ideální.
Na dno připravené jámy je velmi vhodné umístit drenážní vrstvu. Tato vrstva, tvořená například hrubým štěrkem, keramzitem nebo malými kamínky, zajistí rychlý odtok přebytečné vody od kořenů. Azalky sice milují vlhko, ale jejich kořeny jsou extrémně citlivé na trvalé přemokření, které rychle vede k hnilobě a úhynu celé rostliny. Drenážní vrstva je obzvláště důležitá v těžkých, jílovitých půdách, které mají tendenci zadržovat vodu.
Po vytvoření drenáže se jáma vyplňuje speciálně připravenou směsí substrátu. Základem by měla být kvalitní rašelina, která tvoří přibližně polovinu objemu. Zbytek doplň materiály pro zlepšení struktury, jako je drcená borová kůra, hrabanka z lesa (jehličí a bukové listí), hrubý písek nebo perlit. Přidat můžeš i trochu dobře vyzrálého kompostu, ale vyhni se kompostům s přídavkem vápna. Všechny složky důkladně promíchej, aby vznikl homogenní, lehký a vzdušný substrát.
Před samotnou výsadbou je dobré nechat připravený substrát v jámě několik dní „sednout“ a důkladně ho prolít vodou. Tím se zajistí, že se materiál usadí a nebude později docházet k výraznému propadání půdy kolem rostliny. Navíc se tím substrát nasytí vodou, což je pro nově vysazenou azalku velmi důležité. Pečlivá příprava jámy se ti mnohonásobně vrátí v podobě zdravé, silné a vitální rostliny, která bude dobře zakořeňovat a rychle se adaptovat na nové stanoviště.
Postup při výsadbě
Nejvhodnějším obdobím pro výsadbu venkovních azalek je jaro (po odeznění posledních mrazů) nebo začátek podzimu. Jarní výsadba dává rostlině dostatek času na zakořenění před příchodem zimy, zatímco podzimní termín využívá vlhčího počasí a stále teplé půdy. Vyhni se výsadbě v horkých letních dnech, kdy by rostlina trpěla stresem z horka a sucha. Před samotným aktem výsadby je nezbytné kořenový bal rostliny, kterou jsi zakoupil v kontejneru, důkladně namočit. Ponoř celý kontejner do kbelíku s vodou (ideálně dešťovou) a počkej, dokud nepřestanou unikat vzduchové bubliny.
Opatrně vyjmi rostlinu z kontejneru a zkontroluj stav kořenů. Pokud je kořenový bal příliš hustý a kořeny krouží po obvodu, je nutné ho jemně narušit. Prsty nebo malými hráběmi opatrně rozvolni vnější stranu balu, aby se kořeny mohly snadněji rozrůstat do nového substrátu. Tento krok je velmi důležitý, protože pokud by kořeny zůstaly v původním sevřeném tvaru, rostlina by mohla mít problém s ukotvením a přijímáním vody a živin z okolní půdy.
Umísti rostlinu do středu připravené jámy tak, aby horní část kořenového balu byla v rovině s okolním terénem nebo mírně nad ním. Azalky se nikdy nesmí sázet příliš hluboko, protože to může vést k dušení kořenového krčku a následnému odumření rostliny. Postupně přihrnuj připravený substrát kolem kořenového balu a jemně ho utužuj, aby nevznikly vzduchové kapsy. Po vyplnění celé jámy vytvoř kolem rostliny mírně vyvýšený okraj, takzvanou závlahovou mísu, která pomůže zadržet vodu při zálivce přímo u kořenů.
Po výsadbě je naprosto klíčová důkladná a vydatná zálivka. Zalévej pomalu a postupně, aby se voda dostala do celého profilu jámy a dobře propojila kořenový bal s novým substrátem. V následujících týdnech a měsících po výsadbě je nutné udržovat půdu neustále mírně vlhkou, aby rostlina dobře zakořenila. Na závěr je velmi prospěšné povrch půdy kolem azalky zamulčovat vrstvou drcené kůry nebo jehličí. Mulč pomáhá udržovat vlhkost, potlačuje růst plevelů a udržuje kyselé pH půdy.
Množení řízkováním
Množení polovyzrálými řízky je nejspolehlivější a nejčastěji používanou metodou pro vegetativní rozmnožování azalek. Ideální doba pro odběr řízků je v létě, obvykle od června do srpna, kdy jsou nové výhony již dostatečně silné, ale ještě ne zcela zdřevnatělé. Řízky by se měly odebírat z zdravých, silných a dobře rostoucích mateřských rostlin, které nejeví žádné známky chorob nebo napadení škůdci. Vybírej jednoleté výhony, které v daném roce nekvetly.
Samotný řízek by měl být dlouhý přibližně 8 až 12 centimetrů. Ostrým nožem nebo nůžkami proveď hladký řez těsně pod listovým uzlem. Z dolní poloviny řízku odstraň všechny listy, ponech pouze horní 3 až 4 listy. Pokud jsou tyto zbývající listy příliš velké, je vhodné je zkrátit na polovinu, aby se snížil odpar vody a řízek zbytečně nevysychal. Spodní konec řízku je možné seříznout do klínku, což zvětší plochu pro tvorbu kořenů.
Pro podporu zakořenění je velmi doporučeno ošetřit spodní část řízku stimulátorem růstu. Práškový nebo gelový stimulátor obsahuje fytohormony, které podporují a urychlují tvorbu kořenového systému. Ponoř spodní 1-2 cm řízku do stimulátoru a přebytečný prášek jemně oklepni. Takto připravené řízky zapichuj do pěstebního substrátu, který by měl být lehký, vzdušný a sterilní. Ideální je směs rašeliny a písku nebo perlitu v poměru 1:1.
Aby řízky úspěšně zakořenily, potřebují vysokou vzdušnou vlhkost a stabilní teplotu. Toho lze dosáhnout umístěním květináčů s řízky do miniskleníku nebo jejich přikrytím průhledným plastovým sáčkem či víkem. Pravidelně je třeba větrat, aby se předešlo rozvoji plísní. Substrát udržuj neustále mírně vlhký, ale ne přemokřený. Zakořenění obvykle trvá 6 až 10 týdnů. Jakmile řízky začnou vytvářet nové lístky, je to znamení, že se proces podařil a lze postupně začít s otužováním.
Další metody množení
Kromě řízkování existují i další způsoby, jak si azalky namnožit, i když jsou méně časté. Jednou z jednoduchých a úspěšných metod je hřížení. Tato technika je vhodná pro druhy azalek, které mají delší a ohebné výhony rostoucí nízko u země. Na jaře vyber vhodný zdravý výhon, ohni ho k zemi a v místě, kde se dotýká půdy, mírně nařízni kůru na spodní straně. Tuto část zafixuj v mělké rýze v zemi pomocí drátěného háčku a přihrň kyselým substrátem. Špičku výhonu nech vyčnívat ven a případně ji přivaž k opoře.
Během vegetační sezóny udržuj místo hřížení stále vlhké. V místě poranění začne výhon postupně vytvářet vlastní kořeny. Tento proces může trvat jednu až dvě vegetační sezóny. Jakmile je nová rostlinka dostatečně zakořeněná a je vidět, že samostatně roste, můžeš ji odstřihnout od mateřské rostliny. Opatrně ji pak vykopej i s kořenovým balem a přesaď na trvalé stanoviště nebo do kontejneru k dalšímu dopěstování. Hřížení je velmi spolehlivá metoda s vysokou mírou úspěšnosti.
Množení ze semen je proces zdlouhavý a využívají ho především šlechtitelé k získání nových odrůd. Semena azalek jsou velmi jemná a vyžadují specifické podmínky pro klíčení. Vysévají se na povrch kyselého, vlhkého a sterilního substrátu, přičemž se nezasypávají, protože ke klíčení potřebují světlo. Klíčení vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a stabilní teplotu. Rostliny vypěstované ze semen navíc nemusí nést vlastnosti rodičovských rostlin, zejména u hybridních odrůd. Prvních květů se lze dočkat až po několika letech pěstování.
Pro zkušenější pěstitele přichází v úvahu také roubování. Tato metoda se používá zejména u vzácnějších nebo choulostivějších druhů, které se roubují na odolnější podnože. Roubování umožňuje kombinovat žádoucí vlastnosti (např. krásné květy) s odolným a silným kořenovým systémem podnože. Jedná se však o technicky náročnou operaci, která vyžaduje přesnost, zkušenosti a sterilní nástroje. Pro běžného zahradníka jsou metody řízkování a hřížení mnohem dostupnější a jednodušší.
