Řez je jedním z nejdůležitějších pěstitelských zásahů, kterým můžeme zásadně ovlivnit zdraví, vzhled, růst a především plodnost trnky. Přestože je trnka schopna růst a plodit i bez jakéhokoli stříhání, jako divoký a neprostupný keř, cíleným a promyšleným řezem můžeme její vlastnosti výrazně zlepšit a přizpůsobit našim potřebám. Mnoho zahradníků se řezu bojí v obavě, že rostlině ublíží, ale opak je pravdou. Správně provedený řez je pro trnku prospěšný a je klíčem k udržení její vitality a produktivity po mnoho let. Pochopení základních principů a cílů řezu nám umožní přistupovat k této činnosti s jistotou a dosáhnout požadovaných výsledků.
Hlavních cílů řezu trnky je hned několik a liší se v závislosti na stáří a účelu pěstování keře. U mladých rostlin je primárním cílem tzv. výchovný řez, jehož úkolem je založit pevnou a dobře strukturovanou korunu. U dospělých, plodících keřů provádíme udržovací řez, kterým se snažíme udržet rovnováhu mezi růstem a plodností, zajistit pravidelnou sklizeň a udržet keř v dobrém zdravotním stavu. U starých a zanedbaných keřů pak přichází na řadu zmlazovací řez, který má za cíl obnovit jejich vitalitu a plodnost.
Jedním z nejdůležitějších cílů, který prostupuje všemi typy řezu, je prosvětlení koruny. Jak víme z kapitoly o nárocích na světlo, trnka je světlomilná a pro kvetení a plození potřebuje dostatek slunce. Odstraněním přebytečných a zahušťujících větví umožníme světlu a vzduchu proniknout do všech částí keře. Tím nejen podpoříme násadu květů a kvalitu plodů i uvnitř koruny, ale také vytvoříme nepříznivé podmínky pro rozvoj houbových chorob, kterým se daří ve vlhku a stínu.
Dalším zásadním cílem je zdravotní aspekt řezu. Pravidelně odstraňujeme všechny větve, které jsou suché, poškozené mrazem či sněhem, napadené chorobami nebo škůdci. Tímto sanitárním řezem zamezujeme šíření infekcí a udržujeme keř v čistotě a dobré kondici. Součástí řezu je také odstranění nevhodně rostoucích větví – těch, které se kříží, odírají o sebe, nebo rostou směrem dovnitř koruny, kde by zbytečně zahušťovaly prostor.
V neposlední řadě slouží řez k regulaci velikosti a tvaru keře a k omezení jeho přirozené tendence tvořit neprostupné houštiny pomocí kořenových výběžků. Pravidelným řezem můžeme trnku udržet v požadovaných rozměrech, ať už ji pěstujeme jako solitér, součást živého plotu, nebo dokonce zapěstovanou jako malý stromek. Řez je tedy nástrojem, kterým přizpůsobujeme divokou přirozenost trnky našim zahradnickým záměrům.
Další články na toto téma
Správné načasování a technika řezu
Načasování řezu je pro jeho úspěch naprosto klíčové. Základní a nejdůležitější řez trnky se provádí v období vegetačního klidu, tedy od opadu listů na podzim až do začátku rašení na jaře. Nejčastěji doporučovaným a nejpraktičtějším termínem je konec zimy a začátek jara, tedy období od února do března, kdy už nehrozí extrémně silné mrazy, ale rostlina je stále v dormanci. V tomto období jsou dobře viditelné struktura koruny a květní pupeny a rány po řezu se na jaře s nástupem mízy rychle hojí.
Vyhnout bychom se měli řezu v období silných mrazů (pod -5 °C), kdy je dřevo křehké a rány by mohly namrzat a špatně se hojit. Stejně tak není vhodné provádět větší zásahy během vegetace, tedy od jara do podzimu. Letní řez je možný, ale měl by se omezit pouze na odstranění nových, tzv. vlčích výhonů (svislé, rychle rostoucí výhony), které zbytečně zahušťují korunu, nebo na tvarování živých plotů. Větší zásahy do staršího dřeva během léta by rostlinu zbytečně oslabily.
Pro úspěšný řez je nezbytné používat kvalitní a ostré nářadí. Pro tenčí větve postačí dvousečné zahradnické nůžky, na silnější větve (do průměru 3-4 cm) použijeme pákové nůžky a pro ty nejsilnější ruční pilku, ideálně s prohnutým listem (tzv. ocasku). Vždy dbáme na to, aby byl řez hladký a čistý, bez roztřepených okrajů, které se špatně hojí a jsou vstupní branou pro infekce. Nářadí je třeba udržovat čisté a pravidelně ho dezinfikovat, například lihem, abychom zamezili přenosu chorob mezi rostlinami.
Technika řezu je rovněž důležitá. Při odstraňování celých větví vedeme řez na tzv. větevní kroužek – zduřelé místo, kde větev přisedá k silnější větvi nebo kmeni. V tomto místě se nachází hojivé pletivo, které zajistí rychlé a efektivní zacelení rány. Nikdy nenecháváme příliš dlouhé čípky, které by zasychaly, ani neřežeme příliš hluboko do kmene, čímž bychom vytvořili velkou a špatně se hojící ránu. Při zkracování výhonu vedeme řez mírně šikmo, asi 0,5 cm nad vhodně orientovaným pupenem, který bude pokračovat v růstu požadovaným směrem.
Další články na toto téma
Výchovný řez mladých rostlin
První řez, tzv. povýsadbový, provádíme ihned po výsadbě, zejména u prostokořenných sazenic. Jeho cílem je vyrovnat poměr mezi kořenovou a nadzemní částí, který byl narušen při vyrývání sazenice ze školky. Všechny výhony zkrátíme přibližně o jednu třetinu až polovinu jejich délky, a to na vnější pupen, abychom podpořili růst do šířky. Tímto zásahem rostlině ulevíme, snížíme odpařovací plochu a podpoříme její lepší zakořenění a rozvětvení.
V následujících 2-4 letech provádíme výchovný řez, kterým formujeme základ budoucí koruny. Cílem je vypěstovat 3 až 5 silných, kosterních větví, které budou rovnoměrně rozmístěny kolem kmínku a budou směřovat do různých směrů. Každý rok na jaře vybereme nejsilnější a nejlépe postavené výhony, které se stanou základem koruny, a ostatní, konkurenční, slabé nebo nevhodně rostoucí výhony odstraníme. Ponechané kosterní větve mírně zkrátíme, abychom podpořili jejich větvení.
Během výchovného řezu se snažíme o vytvoření otevřené, kotlovité koruny bez centrálního terminálu (středového výhonu). Tento tvar zajišťuje nejlepší přístup světla ke všem plodným větvím a je pro trnku pěstovanou pro plody nejvhodnější. Důsledně odstraňujeme všechny výhony rostoucí dovnitř koruny, křížící se větve a příliš husté shluky výhonů. Cílem není keř radikálně zmenšovat, ale usměrňovat jeho růst a budovat pevnou a vzdušnou strukturu.
Po založení kosterních větví je výchovný řez v podstatě u konce. V dalších letech se již soustředíme na udržovací řez. Je důležité si uvědomit, že trnka kvete a plodí především na krátkém plodném obrostu, který vyrůstá na dvouletém a starším dřevě. Cílem výchovného řezu je tedy vytvořit dostatečné množství dobře osluněných větví, na kterých se tento plodný obrost bude moci tvořit a pravidelně obnovovat.
Udržovací a zmlazovací řez
U dospělých, plodících keřů provádíme každoročně na jaře udržovací řez. Jeho princip je jednoduchý: udržet keř vzdušný, zdravý a v dobré plodnosti. Každý rok odstraníme několik nejstarších, již méně plodících větví, které jsou často povislé a málo obrážejí. Tím uvolníme prostor pro růst nových, mladých a vitálních výhonů z báze keře. Tento princip postupného probírání zajišťuje neustálou obnovu plodného dřeva a udržuje keř trvale mladý a produktivní.
Součástí udržovacího řezu je také pravidelné prosvětlování. Odstraňujeme všechny větve, které zahušťují korunu, kříží se nebo rostou nevhodným směrem. Cílem je, aby „holub mohl proletět korunou“, jak říkají staří sadaři. Dále provádíme sanitární řez – odstraňujeme všechny suché, nemocné a poškozené části. Pravidelným udržovacím řezem tak nejen podporujeme úrodu, ale také předcházíme mnoha chorobám a udržujeme keř v optimální kondici.
Pokud zdědíme nebo se ujmeme starého, zanedbaného a přehoustlého keře trnky, který již málo plodí, je na čase přistoupit k radikálnějšímu zmlazovacímu řezu. Cílem je keř omladit a obnovit jeho plodnost. Tento řez je nejlepší rozložit do dvou až tří let, aby nebyl pro rostlinu příliš velkým šokem. V prvním roce odstraníme asi třetinu až polovinu všech starých větví, zejména ty nejsilnější a nejvíce poškozené, a to co nejblíže u země.
Tento radikální zásah probudí spící pupeny na kořenovém krčku a podpoří růst velkého množství nových, silných výhonů. V následujícím roce z těchto nových výhonů vybereme několik nejlepších a nejsilnějších, které se stanou základem nové koruny, a ostatní slabé a přebytečné odstraníme. Zároveň odstraníme další část starých větví. Ve třetím roce dokončíme odstranění zbývajících starých větví a pokračujeme již výchovným řezem nově se tvořící koruny. Tímto postupem dokážeme i velmi starý keř kompletně zregenerovat.
Specifika řezu živých plotů
Řez trnky pěstované v živém plotě se řídí odlišnými pravidly než řez solitérních keřů. Zde není primárním cílem plodnost, ale vytvoření husté, kompaktní a neprostupné stěny. Klíčové je pravidelné stříhání, které podporuje větvení a zahušťování. Mladé rostliny po výsadbě seřízneme na výšku asi 15-20 cm, abychom podpořili růst výhonů od samé země. V dalších letech pak plot pravidelně tvarujeme a zahušťujeme.
Živý plot z trnky je nejlepší stříhat dvakrát ročně. První řez provádíme na přelomu května a června, tedy po odkvětu. Druhý řez pak na konci července nebo začátkem srpna. Pozdější řez se nedoporučuje, protože nové výhony by již nemusely do zimy dostatečně vyzrát. Pravidelným stříháním udržujeme plot v požadovaném tvaru a výšce a bráníme mu v přerůstání a řídnutí.
Při tvarování živého plotu je velmi důležité dodržet mírně lichoběžníkový profil – základna plotu by měla být o něco širší než jeho vrchol. Tento tvar zajišťuje, že se dostatek světla dostane i ke spodním větvím, které tak nebudou vyholovat a plot zůstane hustý po celé své výšce. Svislé nebo nahoře širší stěny vedou k postupnému odumírání spodních větví a vzniku nevzhledných děr v plotě.
Je třeba si uvědomit, že intenzivně stříhaný živý plot pokvete a zaplodí jen minimálně, protože řezem odstraňujeme většinu květonosných výhonů. Pokud chceme skloubit funkci plotu s úrodou plodů, je možné zvolit volněji rostoucí, pouze občas probíraný živý plot. Takový plot bude širší a méně formální, ale odvděčí se nám jak květy na jaře, tak plody na podzim, a poskytne ještě lepší úkryt pro ptactvo.
