Přezimování starčeku

Ačkoliv je starček přímořský v našich klimatických podmínkách velmi často pěstován jako jednoletá rostlina, ve skutečnosti se jedná o vytrvalý polokeř, který je schopen přečkat zimu a v následujících letech pokračovat v růstu. Jeho odolnost vůči mrazu je však omezená a úspěšné přezimování vyžaduje specifický přístup a zajištění vhodných podmínek. Rozhodnutí, zda se pokusit o přezimování, závisí na několika faktorech, včetně geografické polohy, mikroklimatu zahrady a možností, které máme pro zimní uskladnění. Správně provedené přezimování nám umožní nejen zachovat oblíbené rostliny, ale také získat v následující sezóně větší, robustnější a dřevnatější jedince, kteří mohou být dominantním prvkem v letničkových výsadbách.

Starček je mrazuvzdorný přibližně do -5 až -10 °C, avšak tato hodnota je velmi orientační. Krátkodobý pokles teploty snese lépe než dlouhodobé promrzání půdy, které je pro jeho kořenový systém likvidační. Zvláště nebezpečná je kombinace mrazu a zimní vlhkosti. Mokrý a zmrzlý substrát vede k poškození kořenů a hnilobě kořenového krčku, což je nejčastější příčina úhynu během zimy. Proto je pro úspěšné přezimování venku klíčová dokonale propustná půda a ochrana před nadměrnými srážkami.

Existují dva základní způsoby, jak starček přezimovat. První možností je ponechat rostliny na venkovním stanovišti a poskytnout jim vhodnou zimní ochranu. Tato metoda je vhodná pouze v teplejších oblastech s mírnými zimami a na chráněných stanovištích s vynikající drenáží. Druhou, mnohem spolehlivější a v našich podmínkách častěji využívanou metodou, je přezimování rostlin v nádobách v chladném, bezmrazém a světlém prostoru, jako je zimní zahrada, veranda, světlý sklep nebo nevytápěná chodba.

Před samotným přezimováním je důležité rostliny vhodně připravit. Na podzim omezíme zálivku, abychom podpořili vyzrávání pletiv a snížili obsah vody v rostlině. Přestaneme s jakýmkoli hnojením nejpozději koncem srpna. Pokud se rozhodneme pro přezimování v nádobě, rostliny pěstované ve volné půdě opatrně vyryjeme s co největším kořenovým balem a přesadíme je do květináče. Před umístěním na zimoviště je vhodné rostliny mírně sestřihnout a důkladně zkontrolovat, zda nejsou napadeny chorobami nebo škůdci.

Přezimování na venkovním stanovišti

Úspěšné přezimování starčeku venku je možné pouze za splnění několika klíčových předpokladů. Nejdůležitější je poloha a typ půdy. Ideální je vyvýšený záhon, skalka nebo jižní svah, kde je zajištěn přirozený a rychlý odtok veškeré přebytečné vody. Půda musí být extrémně propustná, písčitá nebo štěrkovitá. V těžkých a vlhkých půdách nemá rostlina šanci zimu přežít, bez ohledu na to, jak kvalitní zimní ochranu jí poskytneme.

Před příchodem prvních silnějších mrazů je nutné rostliny zakrýt. Jako ochrana poslouží vrstva suchého listí, slámy nebo chvojí. Tato vrstva izoluje kořenový systém před hlubokým promrznutím a zároveň částečně chrání nadzemní část. Je důležité, aby byl krycí materiál vzdušný a neudržoval přílišnou vlhkost, která by mohla vést k hnilobě. Z tohoto důvodu není vhodná například neprodyšná fólie, pod kterou se sráží voda.

Dalším důležitým prvkem ochrany je ochrana před zimní vlhkostí, zejména před deštěm a tajícím sněhem. Přikrytí chvojím částečně pomůže, ale účinnější může být lehká stříška, například z polykarbonátové desky, která zabrání přímému dopadu srážek na rostlinu a její bezprostřední okolí. Cílem je udržet kořenový bal co nejsušší po celou zimu. Tento způsob je však náročnější na realizaci a ne vždy esteticky vhodný.

Na jaře, jakmile pomine nebezpečí silných mrazů (obvykle v březnu), zimní kryt postupně odstraňujeme. Je důležité to udělat včas, aby se pod ním rostlina nezačala zapařovat a nezačala předčasně rašit. Po odstranění krytu provedeme jarní řez, při kterém odstraníme všechny namrzlé, suché a poškozené části. Tím podpoříme růst nových, zdravých výhonů ze spodní části rostliny a obnovíme její kompaktní tvar.

Přezimování v nádobách

Přezimování starčeku v nádobách je mnohem bezpečnější a spolehlivější metoda. Na podzim, před příchodem prvních mrazů, přemístíme nádoby s rostlinami do vhodného zimoviště. Ideálním místem je světlá a chladná místnost s teplotou pohybující se mezi 5 a 10 °C. Může to být nevytápěná zimní zahrada, zasklená lodžie, světlá garáž, sklep s oknem nebo chladná chodba. Dostatek světla je důležitý, aby rostlina nezačala tvořit slabé a vytáhlé výhony.

Před přemístěním na zimoviště rostlinu mírně sestřihneme, přibližně o jednu třetinu. Tím zmenšíme její objem a omezíme odpařování vody. Důkladně ji také prohlédneme a odstraníme všechny suché a poškozené listy. Je to také vhodná příležitost pro kontrolu výskytu škůdců, jako jsou mšice nebo molice, kteří by se v zimovišti mohli snadno přemnožit. V případě jejich nálezu rostlinu ošetříme vhodným přípravkem.

Během zimování je klíčové minimalizovat zálivku. Rostlina je ve stavu vegetačního klidu a její potřeba vody je velmi nízká. Zaléváme jen velmi střídmě, přibližně jednou za 3-4 týdny, a to jen tolik, aby kořenový bal úplně nevyschl. Substrát by měl být po většinu zimy spíše suchý. Neustálá vlhkost v kombinaci s nízkou teplotou je nejčastější příčinou úhynu přezimujících rostlin v důsledku hniloby kořenů. Během zimy rostliny samozřejmě vůbec nehnojíme.

Na jaře, obvykle v průběhu března, můžeme začít rostlinu postupně probouzet. Mírně zvýšíme zálivku a pokud je to možné, přemístíme ji na místo s o něco vyšší teplotou. V této době provedeme také radikálnější zmlazovací řez, kterým odstraníme staré a slabé výhony a podpoříme růst nových. Než rostlinu umístíme natrvalo ven, je nezbytné ji postupně otužovat, aby si zvykla na venkovní podmínky a přímé slunce.

Příprava rostlin na zimu

Správná příprava na zimu začíná již koncem léta. Od konce srpna přestaneme starček hnojit, zejména hnojivy s obsahem dusíku. To umožní rostlině zastavit bujný růst a začít vyzrávat svá pletiva, která se tak stanou odolnějšími vůči nízkým teplotám. Pozdní hnojení by naopak podpořilo tvorbu nových, měkkých výhonů, které by první mrazy okamžitě spálily a rostlinu by zbytečně vysílily.

Postupně také omezujeme zálivku. Mírný stres ze sucha signalizuje rostlině blížící se konec vegetační sezóny a stimuluje ji k přípravě na zimní odpočinek. Nižší obsah vody v pletivech také snižuje riziko jejich poškození mrazem. Samozřejmě nesmíme nechat rostlinu úplně uschnout, ale substrát by měl být před příchodem zimy spíše sušší než vlhký.

Pokud pěstujeme starček ve volné půdě a chceme ho přezimovat v nádobě, je důležité ho včas a opatrně vyrýt. Ideální doba je v září nebo začátkem října, kdy má rostlina ještě dostatek času na zakořenění v nové nádobě před příchodem zimy. Snažíme se vyrýt co největší a nejkompaktnější kořenový bal, abychom minimalizovali poškození kořenů. Po přesazení do nádoby s dobře propustným substrátem rostlinu mírně zalijeme a na několik týdnů ji ještě ponecháme na chráněném venkovním místě.

Součástí přípravy je také již zmíněný podzimní řez. Odstraníme všechny odkvetlé části (pokud jsme je neodstraňovali průběžně) a zkrátíme výhony přibližně o třetinu až polovinu. Tím nejen zmenšíme velikost rostliny pro snadnější uskladnění, ale také odstraníme případné zárodky chorob a škůdců, které by se mohly během zimy šířit. Čistá a zdravá rostlina má mnohem větší šanci úspěšně přečkat nepříznivé zimní období.

Péče na jaře po přezimování

S příchodem jara nastává čas probudit přezimované rostliny a připravit je na novou sezónu. Prvním krokem, který obvykle provádíme v březnu, je zmlazovací řez. Bez ohledu na to, zda rostlina přezimovala venku nebo uvnitř, je nutné ji seříznout. Odstraníme všechny suché, namrzlé a slabé výhony. Zbývající zdravé výhony zkrátíme na výšku asi 5-10 cm nad zemí. Tento radikální řez se může zdát drastický, ale je nezbytný pro obnovení hustého a kompaktního růstu z báze rostliny.

Po řezu začneme postupně zvyšovat zálivku, abychom podpořili tvorbu nových pupenů a výhonů. Jaro je také ideální dobou pro přesazení rostlin, které přezimovaly v nádobách. Dopřejeme jim čerstvý, propustný substrát a jen o málo větší květináč. Při přesazování můžeme zkontrolovat stav kořenů a odstranit případné poškozené části. Po přesazení a řezu můžeme také začít s mírným přihnojováním, například hnojivem pro sukulenty v poloviční koncentraci, abychom podpořili start do nové sezóny.

Než rostliny, které zimovaly uvnitř, umístíme trvale na venkovní stanoviště, musíme je otužovat. Jejich pletiva jsou po zimě v interiéru choulostivá a přímé slunce a vítr by je mohly poškodit. Otužování provádíme postupně po dobu jednoho až dvou týdnů. Zpočátku dáváme rostliny ven jen na pár hodin do polostínu a postupně prodlužujeme dobu jejich pobytu venku a vystavujeme je i přímému slunci. Tím si zvyknou na venkovní podmínky a zesílí.

Na trvalé venkovní stanoviště rostliny vysazujeme nebo umisťujeme až po pominutí nebezpečí posledních jarních mrazíků, tedy obvykle po „zmrzlých mužích“ v polovině května. Díky úspěšnému přezimování získáme silné a dobře vyvinuté rostliny, které budou mít oproti nově zakoupeným sazenicím náskok v růstu a brzy vytvoří v zahradě krásný dekorativní prvek. Péče věnovaná přezimování se tak bohatě vyplatí v podobě vitálnějších a atraktivnějších rostlin.