Hrachor širolistý je ceněný pro svou vytrvalost a schopnost každoročně se vracet v plné síle. Jako plně mrazuvzdorná trvalka je dobře adaptován na podmínky středoevropského klimatu a ve většině případů přezimuje bez jakýchkoli problémů. Přesto existují určité kroky a opatření, které můžeme na podzim provést, abychom rostlině zajistili co nejlepší podmínky pro přechod do vegetačního klidu a úspěšný start do následující jarní sezóny. Správná příprava na zimu minimalizuje riziko poškození a podporuje vitalitu rostliny v dlouhodobém horizontu, což se projeví na jejím zdraví a bohatosti kvetení v příštím roce.
Základem úspěšného přezimování je skutečnost, že hrachor přečkává zimu ve svém kořenovém systému, zatímco celá jeho nadzemní část s prvními silnými mrazy odumírá. Tento přirozený cyklus je pro rostlinu normální a není důvodem k obavám. Kořeny ukryté v půdě jsou chráněny před největšími mrazy a na jaře z nich vyraší nové, silné výhony. Naším úkolem je tedy především ochránit tuto podzemní část a připravit rostlinu na období klidu.
Příprava na zimu začíná již koncem léta, kdy postupně omezujeme hnojení, zejména dusíkatými hnojivy. Tím dáváme rostlině signál, aby zpomalila růst a začala se připravovat na odpočinek. Nové, nevyzrálé výhony, které by vyrostly na konci sezóny, jsou velmi náchylné k poškození mrazem a zbytečně by rostlinu vysilovaly. Naopak hnojiva s vyšším obsahem draslíku aplikovaná na konci léta mohou pomoci vyzrátí rostlinných pletiv a zvýšit jejich odolnost vůči nízkým teplotám.
Mladé, nově vysazené rostliny mohou být v první zimě o něco citlivější než dospělé, dobře zavedené trsy. U nich je obzvláště důležité věnovat podzimní přípravě zvýšenou pozornost. Poskytnutí dodatečné ochrany v podobě mulčování jim pomůže lépe překonat kritické období a zajistí, že na jaře budou mít dostatek síly pro další růst. Starší, dobře zakořeněné rostliny jsou již mnohem odolnější a často nevyžadují žádnou speciální zimní péči.
Podzimní řez
Jedním z nejdůležitějších kroků v přípravě hrachoru na zimu je podzimní řez. Jakmile nadzemní část rostliny po prvních mrazech zežloutne, zhnědne a uschne, je čas ji odstranit. Celé stonky a listy se seříznou ostrými zahradnickými nůžkami přibližně 10 až 15 centimetrů nad úrovní země. Tento řez je zásadní z hygienického i praktického hlediska. Odstraněním staré rostlinné hmoty se zamezí přezimování zárodků chorob a vajíček škůdců, které by se na odumřelých stoncích mohly ukrývat.
Řez také přispívá k celkovému pořádku na záhoně a usnadňuje jarní práce. Na jaře nebudete muset odstraňovat loňské suché a polámané výhony, které by překážely nově rašícím stonkům. Nové výhony tak budou mít dostatek světla a prostoru pro svůj růst hned od začátku. Někteří zahradníci preferují nechat suché stonky na rostlině přes zimu jako přirozenou ochranu, ale u hrachoru je riziko přenosu chorob vyšší než přínos takovéto ochrany.
Odřezané rostlinné zbytky je důležité správně zlikvidovat. Pokud byla rostlina během sezóny napadena chorobami, jako je padlí, je nejlepší tento materiál spálit nebo vyhodit do komunálního odpadu. V žádném případě by se neměl dávat na kompost, kde by se zárodky chorob mohly dále množit a infikovat další rostliny. Pokud byla rostlina zdravá, je možné ji zkompostovat, i když její tvrdé stonky se rozkládají pomaleji.
Někteří pěstitelé provádějí řez až na jaře, těsně před rašením. I tato metoda má své opodstatnění, protože suché stonky mohou přes zimu částečně chránit kořenový krček a zachytávat sníh, který slouží jako výborná izolace. Z fytosanitárního hlediska je však podzimní řez obecně doporučován jako bezpečnější varianta, která minimalizuje riziko přenosu chorob do další sezóny.
Zimní ochrana a mulčování
Ačkoliv je hrachor širolistý mrazuvzdorný, poskytnutí zimní ochrany, zejména v oblastech s drsnějším klimatem, silnými mrazy a malou sněhovou pokrývkou, je velmi prospěšné. Hlavním cílem zimní ochrany je izolovat kořenový systém od extrémních teplotních výkyvů a ochránit ho před promrznutím. Nejlepší a nejpřirozenější ochranou je vrstva sněhu, ale na tu se nelze vždy spolehnout. Proto je vhodné použít mulč.
Po podzimním seříznutí rostliny je ideální čas na aplikaci mulčovací vrstvy. Kolem báze rostliny, tedy v místě, kde ze země vyrůstají stonky, nahrňte vrstvu organického materiálu vysokou 10 až 15 centimetrů. Jako mulč skvěle poslouží spadané listí (ideálně z listnatých stromů), sláma, vyzrálý kompost nebo chvojí z jehličnanů. Tyto materiály vytvoří izolační vrstvu, která zabrání hlubokému promrznutí půdy.
Mulčování je obzvláště důležité pro mladé rostliny v jejich první zimě po výsadbě. Jejich kořenový systém ještě není tak hluboký a rozvinutý jako u starších rostlin, a proto jsou náchylnější k poškození mrazem. Dodatečná ochrana jim poskytne bezpečné podmínky pro přezimování a zajistí, že na jaře budou mít dostatek síly pro další růst. U starších, dobře etablovaných rostlin v mírnějších polohách nemusí být mulčování nezbytně nutné, ale nikdy není na škodu.
Kromě ochrany před mrazem má mulč i další výhody. Brání erozi půdy způsobené zimními dešti a větrem a pomáhá udržovat v půdě stabilnější vlhkost. Na jaře se organický mulč postupně rozkládá a obohacuje půdu o humus a živiny. Kompost jako mulčovací materiál je v tomto ohledu ideální, protože poskytuje jak ochranu, tak i výživu pro start do nové sezóny.
Péče na konci zimy a brzy na jaře
S příchodem jara a oteplováním je čas začít s odstraňováním zimní ochrany. Správné načasování je klíčové. Pokud mulč odstraníte příliš brzy, mohou pozdní mrazy poškodit čerstvě rašící výhony. Pokud jej naopak necháte příliš dlouho, může bránit prohřívání půdy a zpomalit rašení. Ideální doba je, když už nehrozí silné mrazy, obvykle na přelomu března a dubna, v závislosti na konkrétní lokalitě a průběhu počasí.
Zimní mulč, jako je listí nebo sláma, opatrně odhrňte z okolí rostliny. Pokud jste použili kompost, můžete jeho část ponechat na místě a jen ho lehce zapravit do povrchové vrstvy půdy. Tím dodáte rostlině první dávku živin pro jarní růst. Po odstranění mulče je vhodné půdu kolem rostliny opatrně nakypřit, aby se zlepšil přístup vzduchu ke kořenům a podpořila se jejich aktivita.
Jakmile se objeví první nové výhony, je důležité je chránit před slimáky a plzáky, pro které jsou mladé a křehké rostlinky velkým lákadlem. Zkontrolujte okolí rostliny a případně aplikujte ekologické návnady nebo vytvořte ochranné bariéry. S obnovením růstu se také zvyšuje potřeba vody, takže v případě suchého jara je nutné začít s pravidelnou zálivkou, aby měla rostlina dostatek vláhy pro svůj bujný rozvoj.
Toto období je také vhodné pro aplikaci první dávky hnojiva. Pokud jste na podzim nepoužili kompost, můžete na jaře kolem rostliny rozprostřít vrstvu vyzrálého kompostu nebo aplikovat pomalu se uvolňující granulované hnojivo pro trvalky. Tím zajistíte hrachoru dostatek živin pro celou nadcházející sezónu a položíte základ pro bohaté kvetení v letních měsících.
Přezimování v nádobách
Pěstování hrachoru širolistého v nádobách je možné, ale jeho přezimování vyžaduje specifickou péči. Kořenový systém rostlin v květináčích je mnohem více vystaven mrazu než u rostlin ve volné půdě, protože substrát v nádobě promrzá mnohem rychleji a ze všech stran. Bez adekvátní ochrany by kořeny mohly být vážně poškozeny nebo zcela zničeny, což by vedlo k úhynu celé rostliny. Proto je ochrana nádobových rostlin naprosto nezbytná.
Nejjednodušším a nejbezpečnějším způsobem je přemístění nádoby na chráněné místo. Ideální je nevytápěná garáž, sklep, studený skleník nebo jiný prostor, kde teplota neklesá hluboko pod bod mrazu. Rostlina nepotřebuje světlo, protože nadzemní část je odumřelá. Důležité je udržovat substrát jen velmi mírně vlhký, aby zcela nevyschl, ale zároveň se předešlo hnilobě kořenů. Postačí lehká zálivka jednou za měsíc až šest týdnů.
Pokud není možné nádobu přemístit, je nutné ji důkladně zaizolovat. Samotnou nádobu lze obalit několika vrstvami bublinkové fólie, juty, starých dek nebo polystyrenu. Je také důležité izolovat nádobu od země, například postavením na dřevěnou desku nebo polystyren, aby chlad nepronikal odspodu. Povrch substrátu v nádobě je vhodné zakrýt vrstvou mulče, například listím nebo chvojím.
Další možností je zapuštění celé nádoby do země na záhoně. Půda bude fungovat jako přirozená izolace a ochrání kořeny před promrznutím. Na jaře se nádoba opět vykope. U velkých a těžkých nádob, se kterými nelze manipulovat, je nutné se spolehnout na důkladné obalení a izolaci přímo na místě. Na jaře, po pominutí největších mrazů, se izolace odstraní a rostlina se postupně začne znovu zalévat a přihnojovat.
