Správné umístění z hlediska světelných podmínek je naprosto zásadním a nejdůležitějším faktorem pro úspěšné pěstování rozchodníkovce nachového. Tato rostlina je doslova dítětem slunce. Její původ v otevřených, skalnatých a často drsných stanovištích ji předurčil k tomu, aby prosperovala na místech, kde má neomezený přístup k přímému slunečnímu záření. Množství a intenzita světla přímo ovlivňuje nejen bohatost kvetení, ale také celkovou strukturu, pevnost stonků a dokonce i intenzitu zbarvení listů. Podcenění tohoto základního požadavku je nejčastější příčinou neuspokojivých výsledků a pěstitelských zklamání.
Pro svůj zdravý a kompaktní růst vyžaduje rozchodníkovec nachový minimálně šest hodin přímého slunečního svitu denně. Ideální je stanoviště, které je osluněno po většinu dne, například s jižní, jihozápadní nebo západní orientací. Na takovém místě bude rostlina tvořit silné, vzpřímené stonky, které bez problémů unesou těžká květenství, a její listy získají plné, syté zbarvení, často s atraktivním modravým nebo purpurovým nádechem. Slunce je také nezbytným spouštěčem pro tvorbu květů, takže platí přímá úměra: více slunce znamená více květů.
Naopak, pokud je rostlina umístěna na příliš stinném místě, následky na sebe nenechají dlouho čekat. Nedostatek světla způsobuje jev zvaný etiolace. Rostlina se instinktivně „vytahuje“ za světlem, což vede k tvorbě dlouhých, tenkých a slabých stonků s velkými mezerami mezi listy. Takové stonky jsou křehké a mají silnou tendenci se ohýbat a poléhat, což vede k nevzhlednému, rozvalenému tvaru celého trsu. Listy na stinném místě bývají menší, světle zelené a postrádají charakteristické syté zbarvení.
Nejvýraznějším dopadem nedostatku světla je však slabé nebo zcela chybějící kvetení. I když rostlina na stinném místě může přežívat a tvořit listy, často nemá dostatek energie, kterou získává fotosyntézou, aby mohla vytvořit květní poupata. Pokud se přeci jen nějaké květy objeví, jsou obvykle menší, bledší a je jich podstatně méně než u rostlin pěstovaných na plném slunci. Výběr správného, sluncem zalitého místa je tedy naprosto klíčový a nelze ho nahradit žádnou jinou péčí.
Ideální stanoviště v zahradě
Při plánování výsadby rozchodníkovce hledej v zahradě ta nejslunnější a nejteplejší místa. Perfektní jsou otevřené trvalkové záhony, které nejsou stíněny vyššími stromy, keři nebo budovami. Jižně orientované svahy, skalky nebo horní části suchých zídek jsou pro něj jako stvořené, protože kromě maximálního oslunění poskytují i vynikající drenáž, která je pro něj druhou nejdůležitější podmínkou. Na těchto exponovaných místech se jeho sukulentní povaha může plně projevit.
Rozchodníkovec se skvěle hodí do prérijních a stepních výsadeb, kde se kombinuje s jinými suchomilnými a sluncemilnými rostlinami, jako jsou okrasné trávy (kavyl, proso, ostřice), třapatky, šalvěje, levandule nebo řebříčky. V takové společnosti se cítí přirozeně a vytváří harmonické a na údržbu nenáročné společenstvo. Jeho robustní struktura a pozdní kvetení navíc krásně doplňují jemnější textury trav a přinášejí barvu do zahrady v období, kdy už mnoho jiných trvalek odkvétá.
Vyvaruj se výsadbě na severní stranu budov nebo pod husté koruny stromů. Ačkoliv rostlina může v polostínu přežít, nikdy nedosáhne svého plného potenciálu. Polostínem se v tomto případě rozumí místo, kam dopadá přímé slunce jen na 2 až 4 hodiny denně. V takových podmínkách bude rostlina vždy slabší a náchylnější k poléhání a houbovým chorobám, protože listy a půda po dešti pomaleji osychají. Plný stín je pro rozchodníkovec naprosto nevhodný a vede k jeho postupnému chřadnutí a úhynu.
Při výběru stanoviště mysli také na cirkulaci vzduchu. Místo, kde může volně proudit vzduch, pomáhá rychle osychat listům po dešti nebo ranní rose, což snižuje riziko vzniku houbových chorob, jako je padlí nebo plíseň šedá. Vyhni se proto výsadbě do uzavřených, vlhkých koutů zahrady, i kdyby tam bylo dostatek slunce. Otevřené, vzdušné a sluncem zalité místo je zárukou zdravé a krásné rostliny.
Důsledky nedostatku světla
Jak již bylo naznačeno, nedostatek světla má na rozchodníkovec řadu negativních dopadů, které ovlivňují jeho vzhled i celkové zdraví. Nejviditelnějším příznakem je vytáhlý (etiolovaný) růst. Stonky jsou nepřirozeně dlouhé, slabé a vzdálenosti mezi jednotlivými patry listů (internodia) se prodlužují. Rostlina se tak snaží co nejrychleji dosáhnout na světlo, ale činí tak na úkor své pevnosti a stability. Celý trs pak ztrácí svůj charakteristický kompaktní a hustý habitus a snadno se rozklesává.
Dalším zjevným důsledkem je změna barvy listů. Mnoho kultivarů rozchodníkovce je ceněno pro své atraktivní listy, které mohou mít modrozelené, šedozelené nebo dokonce purpurové odstíny. Intenzita těchto barev je přímo závislá na množství slunečního záření. Na stinném místě pigmentace slábne a listy získávají fádní, světle zelenou barvu. Rostlina tak ztrácí podstatnou část své dekorativní hodnoty, kterou poskytuje i mimo období kvetení.
Největším zklamáním pro pěstitele je však absence květů. Tvorba květů je pro rostlinu energeticky velmi náročný proces. Energii získává primárně z fotosyntézy, k níž potřebuje dostatek světla. Pokud je světla málo, rostlina veškerou dostupnou energii investuje do základního přežití a růstu listů a stonků, ale na kvetení jí již nezbývá síla. Proto na stinných místech rozchodníkovec buď nekvete vůbec, nebo jen velmi chudě, s malými a nevýraznými květenstvími.
Rostliny pěstované ve stínu jsou také obecně náchylnější k chorobám a škůdcům. Slabá, vytáhlá pletiva jsou snadnějším cílem pro savé škůdce, jako jsou mšice. Delší dobu vlhké listy a půda v důsledku pomalejšího osychání vytvářejí příznivé podmínky pro rozvoj houbových chorob. Zdravá, na slunci pěstovaná rostlina je mnohem odolnější a vitálnější. Pokud tvůj rozchodníkovec neprospívá, první otázka, kterou bys si měl položit, zní: „Má dostatek slunce?“
Světelné podmínky při pěstování v nádobách
Při pěstování rozchodníkovce v nádobách platí stejné, ne-li ještě přísnější nároky na světlo. Velkou výhodou pěstování v květináčích je mobilita. Můžeš snadno najít to nejslunnější místo na terase, balkoně nebo dvoře a nádobu tam umístit. Jižně nebo západně orientovaný balkon, který není stíněn, je naprosto ideální. Můžeš také nádobu během dne přemisťovat, abys maximalizoval dobu, po kterou na ni dopadá přímé slunce.
Na druhou stranu, umístění nádoby na plném slunci, zejména na rozpálené dlážděné terase, s sebou nese i určitá rizika. Substrát v nádobě se může rychle přehřívat a vysychat, což klade vyšší nároky na kontrolu zálivky. Zejména tmavé plastové nádoby mohou absorbovat velké množství tepla a doslova „uvařit“ kořeny. Proto je vhodné volit spíše světlé nádoby nebo materiály, které se tolik nerozpalují, jako je terakota nebo dřevo. Terakotové nádoby navíc umožňují kořenům lépe dýchat.
Pokud máš k dispozici pouze balkon s částečným osluněním, například jen dopoledním nebo jen odpoledním sluncem, rozchodníkovec zde stále může růst, ale jeho tvar a kvetení nebudou tak dokonalé jako na plném slunci. V takovém případě je ještě důležitější dbát na střídmou zálivku a nehnojit, aby se nepodporoval slabý, vytáhlý růst. I čtyři až pět hodin přímého slunce může stačit pro uspokojivé kvetení, ale šest a více je vždy lepší.
Zimování nádob na slunném místě také vyžaduje pozornost. I v zimě může silné slunce v kombinaci s mrazem poškodit kořeny v promrzlé nádobě. Proto je vhodné na zimu nádoby přemístit na místo chráněné před přímým zimním sluncem nebo je zaizolovat, jak bylo popsáno v kapitole o zimování. Na jaře je pak s prvními teplými paprsky opět vrať na jejich slunné letní stanoviště, aby mohly načerpat energii pro novou sezónu.
