Světlo je pro život většiny rostlin naprosto zásadním faktorem a pro krásenku zpeřenou to platí dvojnásob. Jako rostlina pocházející ze slunných a otevřených plání Mexika je geneticky přizpůsobena vysoké intenzitě slunečního záření. Plné slunce je pro ni životodárnou energií, která pohání fotosyntézu a umožňuje jí vytvářet nejen silné stonky a zdravé listy, ale především ohromující množství zářivých květů. Pochopení této základní potřeby je prvním a nejdůležitějším krokem k úspěšnému pěstování. Poskytnutí správných světelných podmínek je mnohem důležitější než jakékoli hnojení nebo speciální péče; bez dostatku slunce krásenka nikdy neukáže svou plnou krásu.
Ideální stanoviště pro krásenku je takové, které je vystaveno přímému slunečnímu svitu po dobu nejméně šesti až osmi hodin denně. Čím více slunce, tím lépe. Na takovém místě budou rostliny kompaktní, bohatě rozvětvené, s pevnými stonky, které lépe odolávají větru a dešti. Především však bude kvetení maximálně intenzivní a dlouhotrvající. Barvy květů budou syté a zářivé, přesně takové, jaké známe z katalogů a zahradnických časopisů. Slunce je jednoduše klíčovým spouštěčem kvetení.
Při nedostatku světla, například na stanovištích v polostínu nebo stínu, se rostlina snaží tento handicap kompenzovat. Začne se vytahovat za světlem, což vede k tvorbě dlouhých, tenkých a slabých stonků. Tento jev se nazývá etiolace. Takové rostliny jsou náchylné k lámání a často vyžadují oporu. Listy mohou být větší, ale řidší a světlejší zelené barvy. Co je však nejpodstatnější, kvetení je výrazně omezené. Rostlina nasadí jen zlomek poupat ve srovnání s rostlinou na plném slunci a květy mohou být menší a méně výrazně zbarvené.
Při plánování výsadby je proto nutné pečlivě zvážit, jak se během dne pohybuje slunce po zahradě. Je třeba se vyhnout místům zastíněným budovami, vysokými stromy nebo hustými keři. I několik hodin stínu denně může mít negativní dopad na kvalitu kvetení. Pokud máme v zahradě pouze stinnější kouty, je lepší se pěstování krásenky vzdát a zvolit jiné druhy rostlin, které stín tolerují nebo ho dokonce vyžadují. Snaha pěstovat krásenku ve stínu povede pouze ke zklamání.
Světelné podmínky ovlivňují nejen kvetení, ale také celkové zdraví rostliny. Na slunném a vzdušném stanovišti listy po dešti nebo ranní rose rychleji osychají, což výrazně snižuje riziko vzniku a šíření houbových chorob, jako je padlí nebo plíseň šedá. Slunce také pomáhá udržovat půdu teplejší a sušší, což je pro kořeny krásenky, které nesnášejí přemokření, velmi prospěšné. Plné slunce je tedy základním kamenem prevence proti mnoha běžným pěstitelským problémům.
Další články na toto téma
Vliv slunečního svitu na kvetení
Přímá souvislost mezi množstvím slunečního svitu a intenzitou kvetení je u krásenky naprosto zřejmá. Slunce funguje jako hlavní stimul pro přechod rostliny z vegetativní fáze (růst listů a stonků) do generativní fáze (tvorba květů). Rostlina prostřednictvím svých listů vnímá délku dne a intenzitu světla, což spouští hormonální změny vedoucí k zakládání poupat. Při dostatečném osvětlení probíhá tento proces rychle a efektivně.
Fotosyntéza, proces, při kterém rostlina přeměňuje světelnou energii na chemickou energii ve formě cukrů, je přímo úměrná množství dostupného světla. Tyto cukry jsou pak zdrojem energie pro všechny životní procesy, včetně růstu a kvetení. Na plném slunci může rostlina produkovat velké množství energie, kterou pak investuje do tvorby desítek až stovek květů během sezóny. Každý květ představuje pro rostlinu značnou energetickou investici.
Nedostatek světla tento proces dramaticky omezuje. V polostínu je produkce energie prostřednictvím fotosyntézy nižší. Rostlina musí s touto omezenou energií hospodařit a jejím primárním cílem je přežití, nikoliv masivní kvetení. Proto většinu energie investuje do růstu listů, aby maximalizovala plochu pro zachytávání toho mála světla, které je k dispozici. Na kvetení pak zbývá jen minimum energie, což se projeví malým počtem poupat.
Kromě množství ovlivňuje slunce i kvalitu květů. Vyšší intenzita UV záření na slunných stanovištích podporuje tvorbu pigmentů, jako jsou antokyany a karotenoidy, které jsou zodpovědné za syté barvy okvětních lístků. Květy krásenek pěstovaných na plném slunci jsou proto často barevnější a zářivější. Slunce také podporuje produkci nektaru, což láká více opylovačů a zajišťuje tak úspěšnou tvorbu semen pro další generaci.
Další články na toto téma
Důsledky pěstování ve stínu
Pokus o pěstování krásenky v polostínu nebo plném stínu je předem odsouzen k neúspěchu, pokud očekáváme bohaté kvetení. Rostliny sice mohou přežít, ale jejich vzhled a vitalita budou značně poznamenány. Nejviditelnějším důsledkem je již zmíněná etiolace – rostliny jsou vytáhlé, slabé a mají dlouhé internodia (vzdálenosti mezi jednotlivými páry listů na stonku). Stonky jsou tenké a křehké, snadno se lámou ve větru nebo dokonce pod vlastní vahou.
Listová plocha sice může být relativně velká, ale listy jsou obvykle světle zelené a řidší. Rostlina se snaží maximalizovat zisk světla, ale celkový dojem je nekompaktní a „rozvolněný“. Takové rostliny postrádají robustnost a plnost, kterou známe u jedinců pěstovaných na slunci. Často vyžadují neustálé vyvazování k oporám, aby se úplně nezhroutily k zemi.
Největším zklamáním je však kvetení. Ve stínu rostlina často nevykvete vůbec, nebo jen velmi sporadicky. Pokud se nějaké květy objeví, jsou malé, nevýrazně zbarvené a rychle odkvétají. Rostlina jednoduše nemá dostatek energie na to, aby uživila větší počet květů. Celá její snaha je zaměřena na vegetativní růst ve snaze „dorůst“ ke světlu. Zahrádkář, který očekává záplavu květů, bude nevyhnutelně zklamán.
Dalším vážným rizikem pěstování ve stínu je zvýšená náchylnost k houbovým chorobám. Ve stinných a málo větraných koutech zahrady se déle drží vlhkost na listech i v půdě. To vytváří ideální mikroklima pro rozvoj patogenů, jako je padlí nebo různé druhy plísní a hnilob. Oslabená rostlina, která trpí nedostatkem světla, má navíc sníženou přirozenou obranyschopnost a je k těmto chorobám mnohem náchylnější.
Výběr správného stanoviště
Pečlivý výběr stanoviště je tedy naprosto klíčový a měl by proběhnout ještě před nákupem semen či sazenic. Je dobré si během dne projít zahradu a pozorovat, kam a jak dlouho svítí slunce. Pro krásenku hledáme ta nejotevřenější a nejslunnější místa. Ideální je jižní, jihovýchodní nebo jihozápadní expozice. Je třeba brát v úvahu nejen stín od budov a plotů, ale i od stromů a vyšších keřů, a to i s ohledem na jejich budoucí růst.
Při plánování smíšených záhonů umisťujeme krásenku, zejména její vyšší odrůdy, do zadních nebo středních partií, ale vždy tak, aby ji vyšší rostliny nezastiňovaly. Je důležité myslet na to, že poloha slunce na obloze se během roku mění. Místo, které je plně osluněné v červnu, může být v srpnu již částečně zastíněné. Proto je výběr místa s celodenním osluněním sázkou na jistotu.
Kromě světla je dobré zvážit i proudění vzduchu. Mírně větrné, otevřené stanoviště je lepší než uzavřený, dusný kout. Cirkulace vzduchu pomáhá rychle osoušet listy a snižuje riziko chorob. Příliš větrné místo však může být problematické pro vysoké odrůdy, které by se mohly lámat. V takovém případě je nutné počítat s pevnou oporou nebo zvolit nižší a kompaktnější kultivary.
Pokud máme k dispozici pouze místa s částečným polostínem, například kde slunce svítí jen dopoledne nebo jen odpoledne, stále můžeme pěstování vyzkoušet, ale musíme počítat s kompromisy. Kvetení nebude tak bohaté jako na plném slunci, ale může být stále uspokojivé, pokud je slunečního svitu alespoň 4-5 hodin denně. V takovém případě je lepší volit nižší a ranější odrůdy, které stihnou vykvést i v méně optimálních podmínkách.
Světelné nároky při předpěstování
Potřeba dostatku světla je kritická nejen pro dospělé rostliny na záhoně, ale také pro mladé sazeničky během předpěstování v interiéru. Právě v této fázi se často dělají chyby, které negativně ovlivní celou budoucí kondici rostliny. Semena ke klíčení často světlo nepotřebují, ale jakmile se objeví první děložní lístky, je maximální přísun světla naprosto nezbytný.
Nejčastějším problémem při pěstování na okenním parapetu je nedostatek světla, zejména v časných jarních měsících (únor, březen), kdy je den ještě krátký a slunce má malou sílu. Sazenice se v takových podmínkách rychle „vytahují“ – mají tenké, slabé a nepřirozeně dlouhé stonky a malé lístky. Takové rostliny jsou velmi křehké, náchylné ke zlomení a houbovým chorobám (padání klíčních rostlin). I když přežijí, jejich start do života je zkomplikován a často trvá dlouho, než na záhoně zesílí.
Pro zajištění dostatku světla je nutné vybrat co nejsvětlejší okno, ideálně orientované na jih. Je také dobré výsevní misky a květináčky pravidelně otáčet, aby rostliny rostly rovně a neklonily se jen za světlem. Pokud ani nejsvětlejší okno nestačí, je velmi efektivním řešením použití umělého osvětlení. Speciální pěstební LED lampy nebo zářivky s plným spektrem světla dokáží plně nahradit slunce a zajistit, že sazenice budou silné, kompaktní a zdravé.
Délka osvitu by měla být přibližně 12-16 hodin denně. Světlo by mělo být umístěno jen několik centimetrů nad vrcholkem rostlin, aby byla jeho intenzita co nejvyšší. S růstem sazenic se světlo postupně zvedá. Investice do pěstebního osvětlení se vyplatí každému, kdo to s předpěstováním myslí vážně, protože kvalitní sazenice je základem úspěchu. Silná a zdravá sazenice se po výsadbě rychle ujme a brzy začne kvést.
