Světlo je pro rostliny základním zdrojem energie a pro jiřiny, které pocházejí ze slunných horských oblastí Mexika, to platí dvojnásob. Množství a intenzita slunečního záření, kterému jsou jiřiny vystaveny, přímo ovlivňuje jejich růst, vitalitu, pevnost stonků a především schopnost tvořit květy. Pochopení světelných nároků těchto rostlin je proto naprosto zásadní pro jejich úspěšné pěstování a dosažení bohatého kvetení. Výběr správného stanoviště je jedním z prvních a nejdůležitějších rozhodnutí, které jako pěstitel musíš učinit, a které nelze v průběhu sezóny snadno napravit. Tento článek se podrobně zabývá tím, kolik slunce jiřiny skutečně potřebují a jaké důsledky má jeho nedostatek či nadbytek.
Jiřiny jsou typickými světlomilnými rostlinami, které pro optimální růst a kvetení vyžadují stanoviště s plným sluncem. V ideálním případě by měly být vystaveny přímému slunečnímu záření po dobu nejméně šesti až osmi hodin denně. Čím více slunce jim dopřeješ, tím silnější, zdravější a bohatěji kvetoucí rostliny budeš mít. Dostatek světla je klíčový pro proces fotosyntézy, při kterém rostlina přeměňuje sluneční energii na cukry, které slouží jako palivo pro její růst a všechny životní funkce.
Nejlepší je umístit jiřiny na záhon orientovaný na jih nebo na západ, kde budou mít zaručen dostatek slunečních paprsků po většinu dne. Ranní slunce je obzvláště prospěšné, protože pomáhá rychle oschnout listům od ranní rosy, což snižuje riziko vzniku a šíření houbových chorob, jako je padlí. I když jiřiny milují slunce, je třeba si uvědomit, že s větším množstvím slunečního svitu rostou i jejich nároky na vodu, proto je nutné zajistit pravidelnou a dostatečnou zálivku, zejména během horkých letních dnů.
Při plánování výsadby je také důležité zohlednit okolní prostředí. Vysoké stromy, budovy nebo husté keře mohou vytvářet stín, který by mohl na záhon dopadat po část dne. Je dobré si předem vysledovat, jak se slunce po zahradě pohybuje v průběhu dne, a vybrat pro jiřiny to nejslunnější dostupné místo. Vzájemné stínění rostlin je dalším faktorem; proto je důležité dodržovat doporučené spony výsadby, aby i nižší části rostlin a okolní listy měly přístup ke světlu a vzduchu.
Intenzita slunečního záření se liší v závislosti na geografické poloze. V oblastech s velmi horkým a intenzivním letním sluncem, například v jižních krajinách, mohou jiřiny ocenit lehký stín během nejparnější části dne, tedy kolem poledne. Tento lehký polostín jim může pomoci lépe snášet extrémní horka a zabránit popálení listů nebo květů. V našich středoevropských podmínkách však platí jednoduché pravidlo: čím více slunce, tím lépe.
Důsledky nedostatku světla
Pěstování jiřin na stanovišti s nedostatečným slunečním svitem, tedy méně než šest hodin denně, vede k řadě negativních projevů. Rostliny se snaží kompenzovat nedostatek světla tím, že se za ním vytahují. Výsledkem jsou slabé, tenké a nepřirozeně dlouhé (etiolované) stonky, které se snadno lámou pod vlastní vahou, tíhou květů nebo při silnějším větru a dešti. Rostliny pěstované ve stínu postrádají kompaktnost a robustnost.
Nedostatek světla má také zásadní dopad na kvetení, což je pro většinu pěstitelů ten nejdůležitější aspekt. Rostliny na stinných místech nasazují výrazně méně poupat a jejich květy jsou menší, méně vyvinuté a často mají i bledší, méně intenzivní barvy. V extrémních případech, na velmi stinných stanovištích, nemusí jiřiny vykvést vůbec a zůstanou pouze u tvorby listové hmoty. Energie získaná z omezeného množství světla jednoduše nestačí na energeticky náročný proces tvorby květů.
Listy rostlin pěstovaných ve stínu bývají větší a tmavší zelené, protože se rostlina snaží maximalizovat plochu pro zachycení dostupného světla a zvyšuje koncentraci chlorofylu. Celkově jsou však takové rostliny slabší a náchylnější k napadení chorobami a škůdci. Stinné a vlhké prostředí bez dostatečného proudění vzduchu je ideální pro rozvoj houbových chorob, jako je padlí nebo plíseň šedá. Rostliny jsou méně vitální a jejich přirozená obranyschopnost je snížená.
Pokud zjistíš, že tvé jiřiny trpí nedostatkem světla, existuje jen málo nápravných opatření, která lze provést během sezóny. Můžeš se pokusit prořezat okolní vegetaci, která stíní, pokud je to možné. Nejlepším řešením je však poučit se z chyby a v následujícím roce naplánovat výsadbu na vhodnější, slunnější místo. Pokud máš jiřiny v nádobách, je situace jednodušší – stačí je přemístit na slunnější místo na terase či balkoně.
Světelné podmínky pro klíčení a mladé rostliny
Světelné podmínky hrají důležitou roli již od samého začátku, při klíčení semen a pěstování sazenic. Semena jiřin pro své klíčení obvykle vyžadují světlo, proto by se měla vysévat na povrch substrátu a jen velmi lehce zasypat tenkou vrstvou zeminy nebo vermikulitu. Po vyklíčení je naprosto klíčové poskytnout mladým semenáčkům co nejvíce světla, aby se zabránilo jejich vytahování. Ideální je umístit výsevní misky na jižní okenní parapet nebo použít umělé pěstební osvětlení.
Nedostatek světla v této rané fázi vede k tvorbě slabých, „nitkovitých“ sazenic s dlouhými hypokotyly (část stonku pod děložními lístky), které se snadno lámou a jsou náchylné k padání klíčních rostlin. Takové sazenice mají špatný start do života a je obtížné z nich vypěstovat silné a zdravé rostliny. Pokud pěstuješ sazenice doma na okně, je dobré je pravidelně otáčet, aby rostly rovně a neklonily se jen za světlem z jedné strany.
Při předpěstování hlíz na jaře, kdy je necháváš rašit v teple ještě před výsadbou ven, je také důležité umístit je na světlé místo. I když hlíza sama o sobě světlo nepotřebuje, nové výhony, které z ní začnou růst, ano. Pokud by rašily ve tmě, byly by slabé, vybělené (etiolované) a křehké. Světlo zajistí, že nové výhony budou silné, kompaktní a sytě zelené, což je ideální základ pro budoucí rostlinu po výsadbě na záhon.
Jakmile mladé sazenice nebo narašené hlízy vysadíš na venkovní stanoviště, je důležité, aby si postupně zvykly na intenzitu přímého slunečního záření. Rostliny pěstované uvnitř nebo ve skleníku nemají vyvinutou ochranu proti silnému UV záření a mohly by se na přímém slunci spálit. Proto je nezbytné provádět proces „otužování“, kdy rostliny postupně, po dobu jednoho až dvou týdnů, vystavuješ venkovním podmínkám a prodlužuješ dobu, po kterou jsou na přímém slunci.
Adaptace na různé světelné podmínky
Ačkoliv je plné slunce ideálem, jiřiny projevují určitou míru adaptability. Na stanovištích, která poskytují pouze dopolední slunce (východní expozice) nebo pouze odpolední slunce (západní expozice), mohou stále relativně dobře růst a kvést, pokud je doba přímého osvitu alespoň šest hodin. Obecně se má za to, že odpolední slunce je intenzivnější a „teplejší“ než to ranní, takže západní expozice může být pro kvetení o něco přínosnější.
V podmínkách lehkého polostínu, například pod vysokými stromy s řídkou korunou, kde sluneční paprsky pronikají, mohou některé odrůdy jiřin stále uspokojivě prosperovat. V takovém případě je dobré volit odrůdy, které jsou přirozeně robustnější a mají silné stonky. Květy v polostínu mohou mít dokonce sytější a trvanlivější barvy, protože nejsou vystaveny bělicímu účinku intenzivního poledního slunce. Počet květů však bude pravděpodobně nižší než na plném slunci.
Pokud tvá zahrada nenabízí ideální slunné stanoviště, nezoufej. Můžeš se zaměřit na pěstování odrůd, které lépe snášejí i mírné zastínění. Často se jedná o odrůdy s jednoduššími květy nebo menšími kultivary. Je to otázka experimentování a pozorování, které odrůdy si ve tvých specifických podmínkách vedou nejlépe. I v lehčím stínu můžeš dosáhnout krásného efektu, i když možná ne takové exploze květů jako na plně osluněném záhonu.
Je také zajímavé, že jiřiny jsou rostliny krátkého dne, což znamená, že začínají hojněji kvést, když se dny začínají zkracovat, tedy v pozdním létě a na podzim. To je jeden z důvodů, proč jsou vrcholnou okrasou podzimních zahrad. Délka dne je pro ně signálem pro indukci kvetení. I když pro svůj růst potřebují hodně světla, pro samotnou iniciaci kvetení je pro ně zkracující se denní perioda klíčovým spouštěčem.
