Levandule korunkatá je díky vysokému obsahu aromatických silic obecně považována za rostlinu odolnou vůči většině chorob a škůdců. Její silná vůně mnohé nevítané návštěvníky přirozeně odpuzuje. Přesto není zcela imunní a za určitých, pro ni nepříznivých podmínek, může být napadena některými patogeny nebo škůdci. Největším rizikovým faktorem je téměř vždy nevhodné pěstební prostředí, zejména nadměrná vlhkost půdy i vzduchu a nedostatečné proudění vzduchu. Klíčem k udržení zdravé rostliny je tedy především prevence a vytvoření optimálních podmínek, které co nejvíce odpovídají jejímu přirozenému středomořskému domovu.
Nejzávažnějším a nejčastějším problémem, který postihuje levanduli, je hniloba kořenů. Toto onemocnění není způsobeno jedním konkrétním patogenem, ale celou řadou půdních hub (např. Phytophthora, Pythium), kterým se daří v přemokřeném a špatně odvodněném substrátu. Kořeny v takovém prostředí nemohou dýchat, začínají odumírat a následně jsou napadeny těmito houbami. Projevy na nadzemní části rostliny zahrnují žloutnutí listů, vadnutí (i když je půda mokrá), hnědnutí stonků u země a celkové chřadnutí, které může vést až k úhynu celé rostliny.
Prevence kořenové hniloby je naprosto zásadní, protože léčba je velmi obtížná, ne-li nemožná. Základem je výsadba do lehké, písčité a dokonale propustné půdy. V případě těžkých jílovitých půd je nutné vytvořit vyvýšený záhon nebo půdu důkladně vylehčit pískem a štěrkem. Stejně důležitá je umírněná zálivka – půda musí mezi jednotlivými zalitími vždy důkladně proschnout. Při pěstování v nádobách je nezbytné zajistit dostatečné drenážní otvory.
Další častou houbovou chorobou, která se může objevit zejména ve vlhkém a teplém počasí, je plíseň šedá (Botrytis cinerea). Tato plíseň napadá především husté, přerostlé rostliny s nedostatečnou cirkulací vzduchu. Projevuje se tvorbou šedých, prachových povlaků na listech, stoncích a květech, které postupně hnědnou a odumírají. Prevencí je dodržování dostatečných rozestupů při výsadbě, pravidelný řez pro udržení vzdušného tvaru keře a zalévání přímo ke kořenům, nikoli na listy.
V případě výskytu plísně šedé je nutné okamžitě odstranit a zlikvidovat všechny napadené části rostliny, aby se zabránilo dalšímu šíření. V případě silného napadení lze použít vhodné fungicidní přípravky. Je však třeba si uvědomit, že výskyt této choroby je vždy signálem, že pěstební podmínky nejsou optimální a je třeba je upravit, aby se problém v budoucnu neopakoval.
Další houbové choroby
Kromě již zmíněných nejčastějších problémů se může na levanduli korunkaté vyskytnout také padlí. Tato choroba, způsobená různými druhy hub, se projevuje typickým bílým, moučnatým povlakem na listech a stoncích. Padlí se šíří zejména za teplého a suchého počasí s vysokou vzdušnou vlhkostí, například během letních večerů. Podobně jako u plísně šedé, i zde je rizikovým faktorem příliš hustý porost a špatná cirkulace vzduchu.
Prevence padlí spočívá ve stejných principech jako u ostatních houbových chorob: zajistit rostlině dostatek slunce a prostoru. Vyhýbej se přehnojování dusíkem, které vede k tvorbě měkkých a náchylných pletiv. Při prvních příznacích napadení je možné vyzkoušet postřiky na bázi síry nebo speciální fungicidy určené proti padlí. Důležité je zasáhnout včas, dokud se choroba nerozšíří.
Vzácněji se může objevit listová skvrnitost (Septoria lavandulae), která se projevuje drobnými, tmavými skvrnami na listech. Tyto skvrny se postupně zvětšují a mohou splývat. Listy následně žloutnou a opadávají. Tato choroba obvykle nezpůsobuje vážné poškození rostliny, ale může snížit její estetickou hodnotu. Opět je důležité odstranit napadené listy a zajistit dobré proudění vzduchu.
Klíčem k prevenci všech houbových chorob je udržovat rostlinu v dobré kondici. Zdravá, silná levandule pěstovaná v optimálních podmínkách (plné slunce, suchá a propustná půda, dobrá cirkulace vzduchu) je schopna se většině infekcí ubránit sama. Pravidelná kontrola rostlin ti umožní včas odhalit jakýkoliv problém a rychle zasáhnout.
Škůdci sající šťávy
Ačkoli je levandule pro většinu hmyzu spíše odpudivá, někteří škůdci si na ní přesto pochutnají. Nejčastěji se lze setkat s mšicemi. Tento drobný hmyz se obvykle shlukuje na nejmladších a nejměkčích částech rostliny, jako jsou nové výhonky a poupata, kde saje rostlinné šťávy. Při silném napadení mohou mšice způsobit deformace listů a květů a oslabit celou rostlinu. Navíc vylučují lepkavou medovici, na které se může následně usazovat černá plíseň.
Boj s mšicemi je naštěstí poměrně snadný. Při malém výskytu je stačí mechanicky odstranit, například rozmačkat prsty nebo je spláchnout silným proudem vody. Velmi účinné jsou také ekologické postřiky na bázi mýdla nebo řepkového oleje, které naruší ochrannou vrstvu těla hmyzu. V zahradě je také dobré podporovat přirozené predátory mšic, jako jsou slunéčka, zlatoočky a pestřenky.
Dalším charakteristickým škůdcem, se kterým se lze na levanduli setkat, je pěnodějka obecná. Její přítomnost je nezaměnitelná díky typickým pěnovým „slinám“, které se objevují na stoncích. Uvnitř této pěny, která slouží jako ochrana před vyschnutím a predátory, se ukrývá žlutozelená larva, která saje rostlinné šťávy. Ačkoli pěna vypadá nevzhledně, pěnodějky obvykle nezpůsobují rostlině vážnější škody.
Pokud ti pěnové útvary vadí, lze je snadno odstranit proudem vody. Není nutné používat žádné chemické insekticidy, protože poškození způsobené sáním je minimální. Pěnodějky jsou součástí přirozeného ekosystému zahrady a jejich přítomnost na levanduli je spíše estetickým problémem než vážnou hrozbou pro zdraví rostliny.
Ostatní škůdci a problémy
Kromě savého hmyzu se mohou na levanduli objevit i další, méně častí škůdci. V některých oblastech mohou být problémem klopušky, které svým sáním způsobují drobné tečkovité skvrny na listech a jejich deformace. Jejich kontrola je obtížnější, ale zdravá rostlina si s menším napadením obvykle poradí. V případě silného přemnožení je možné použít cílené insekticidy.
Ve velmi suchých a horkých podmínkách se na rostlinách pěstovaných v nádobách nebo ve sklenících mohou objevit svilušky. Tento drobný roztoč je pouhým okem téměř neviditelný, ale jeho přítomnost prozradí jemné pavučinky na spodní straně listů a drobné žluté tečky na jejich líci. Prevencí je udržování vyšší vzdušné vlhkosti, například rosením okolí rostlin. K likvidaci lze použít akaricidy nebo dravé roztoče.
Je třeba zmínit také problémy, které nejsou způsobeny patogeny ani škůdci, ale abiotickými faktory. Popálení od slunce se může objevit na rostlinách, které byly pěstovány ve skleníku a nebyly postupně otuženy před výsadbou ven. Projevuje se bílými nebo hnědými skvrnami na listech. Naopak nedostatek slunce vede k vytáhlému, slabému růstu a absenci kvetení.
Dalším abiotickým problémem může být poškození mrazem, které se projeví zhnědnutím a odumřením výhonů po zimě. Jak již bylo řečeno, levandule korunkatá je na mráz citlivá a vyžaduje zimní ochranu. Správné zazimování je tedy klíčovou součástí prevence tohoto typu poškození. Poškozené části je nutné na jaře odstranit řezem až do zdravého dřeva.
Strategie integrované ochrany
Nejlepším přístupem k ochraně levandule korunkaté před chorobami a škůdci je strategie integrované ochrany rostlin. Tento přístup kombinuje různé metody a upřednostňuje prevenci a ekologicky šetrné postupy před použitím chemických přípravků. Základem je vytvoření a udržování optimálních pěstebních podmínek, které jsou pro levanduli přirozené a pro patogeny a škůdce nepříznivé.
Prvním pilířem je správný výběr stanoviště a příprava půdy. Slunné místo s dokonale propustnou půdou je absolutní základ, který eliminuje největší riziko – hnilobu kořenů. Dodržování správných rozestupů při výsadbě zajistí dobrou cirkulaci vzduchu a sníží riziko šíření houbových chorob. Umírněná zálivka a minimální hnojení přispívají k vytvoření silné a odolné rostliny.
Druhým pilířem je pravidelná kontrola a údržba. Pravidelný řez udržuje rostlinu kompaktní a vzdušnou. Pravidelným sledováním rostlin můžeš včas odhalit první příznaky jakéhokoliv problému a zasáhnout dříve, než se rozšíří. Odstraňování napadených nebo odumřelých částí rostliny je jednoduchou, ale velmi účinnou sanitární praxí.
Třetím pilířem je podpora biodiverzity v zahradě. Vytvořením prostředí přátelského k užitečnému hmyzu, jako jsou slunéčka, zlatoočky, včely a další opylovači, si zajistíš přirozenou kontrolu škůdců. Použití chemických postřiků by mělo být až poslední možností, a i tehdy je třeba volit selektivní přípravky, které co nejméně poškozují necílové organismy a životní prostředí.
