Ačkoliv je kalokvět považován za poměrně odolnou a robustní rostlinu, ani jemu se zcela nevyhýbají různé choroby a škůdci. Včasná identifikace problému a rychlý a správný zásah jsou klíčové pro udržení rostliny v dobré kondici a pro záchranu bohaté úrody květů. Většině problémů lze přitom účinně předcházet správnou pěstitelskou praxí, jako je zajištění dobré cirkulace vzduchu, optimální zálivka a vyvážená výživa. Oslabené rostliny jsou totiž k napadení chorobami a škůdci mnohem náchylnější. Tento článek ti poskytne přehled nejčastějších problémů, se kterými se můžeš u kalokvětu setkat, a poradí ti, jak proti nim účinně bojovat a jak jim předcházet.
Největším nepřítelem kalokvětu jsou houbové choroby, které jsou téměř vždy spojeny s nadměrnou vlhkostí a špatnou drenáží. Kořenová a krčková hniloba, způsobená různými půdními patogeny, je nejzávažnějším problémem, který může vést až k úhynu celé rostliny. Projevuje se žloutnutím, vadnutím a postupným odumíráním listů, i když je substrát vlhký. Prevence je v tomto případě zásadní a spočívá v použití dokonale propustného substrátu a v opatrné zálivce.
Ze škůdců se na kalokvětu nejčastěji objevuje savý hmyz, jako jsou mšice, molice, svilušky nebo červci. Tito škůdci se obvykle vyskytují na spodní straně listů nebo v jejich úžlabí a oslabují rostlinu sáním rostlinných šťáv. Jejich přítomnost se často prozradí lepkavou medovicí, kterou vylučují, nebo jemnými pavučinkami v případě svilušek. Problémy se škůdci jsou častější u rostlin pěstovaných v interiéru, ve sklenících nebo u těch, které zimují v teplejších podmínkách.
Kromě patogenů a škůdců může kalokvět trpět také různými fyziologickými poruchami, které nejsou způsobeny živými organismy, ale nevhodnými pěstebními podmínkami. Mezi ně patří například popálení listů od slunce, poškození mrazem nebo problémy vyplývající z nedostatku či nadbytku živin. Správné rozpoznání příčiny je klíčové pro nápravu, protože symptomy mohou být někdy zaměnitelné se symptomy chorob.
Nejlepší obranou je integrovaný přístup k ochraně rostlin, který kombinuje preventivní opatření, podporu přirozených nepřátel škůdců a použití biologických či chemických postřiků až jako poslední možnost. Pravidelná kontrola rostlin ti umožní zachytit jakýkoliv problém v jeho počáteční fázi, kdy je boj s ním mnohem snazší a účinnější. Zdravá a silná rostlina v optimálních podmínkách si s mnoha problémy dokáže poradit sama.
Nejčastější houbové choroby
Kořenová a krčková hniloba je bezesporu nejnebezpečnějším onemocněním kalokvětu. Způsobují ji půdní houby (např. Pythium, Phytophthora), kterým se daří v přemokřeném a málo vzdušném substrátu. Infekce začíná na kořenech, které hnědnou, měknou a odumírají. Rostlina ztrácí schopnost přijímat vodu a živiny, což se projevuje vadnutím a žloutnutím listů. V pokročilém stádiu hniloba napadá i krček rostliny, což vede k jejímu rychlému kolapsu. Léčba je velmi obtížná, proto je nejdůležitější prevence: používání propustného substrátu, zajištění drenáže a zálivka až po proschnutí vrchní vrstvy půdy.
Plíseň šedá (Botrytis cinerea) je další houbová choroba, která může kalokvět napadnout, zejména za vlhkého a chladného počasí. Projevuje se tvorbou šedivých, prachových povlaků na listech, stoncích a především na květech, které hnědnou a zahnívají. Šíření podporuje vysoká vzdušná vlhkost a nedostatečné proudění vzduchu. Prevencí je pěstování rostlin na vzdušném místě, odstraňování odumřelých částí rostliny a zalévání přímo ke kořenům, aby se zbytečně nevlhčily listy a květy. Při silnějším napadení je nutné použít vhodný fungicid.
Listová skvrnitost je obecný název pro onemocnění způsobená různými druhy hub, která se projevují tvorbou ohraničených skvrn na listech. Skvrny mohou mít různou barvu (hnědou, černou, žlutou) a často mají tmavší okraj. I když toto onemocnění obvykle neohrožuje život rostliny, při silném výskytu může snižovat její estetickou hodnotu a oslabovat ji. Důležité je odstranit a zlikvidovat všechny napadené listy, aby se zabránilo dalšímu šíření. Podpůrným opatřením je zajištění dobré cirkulace vzduchu a posílení rostliny vyváženou výživou.
Rez je houbová choroba, která se na kalokvětu objevuje méně často, ale není vyloučená. Pozná se podle typických oranžových až hnědých kupek (ložisek spor) na spodní straně listů. Na vrchní straně se pak objevují žluté skvrny. Rez oslabuje rostlinu a může vést k předčasnému opadu listů. Stejně jako u ostatních houbových chorob, i zde je klíčová prevence v podobě vzdušného stanoviště a odstraňování napadených listů. Při prvních příznacích je možné použít fungicidy určené k potlačení rzí.
Identifikace a boj proti škůdcům
Mšice jsou jedním z nejběžnějších škůdců, kteří napadají mladé výhonky, poupata a spodní strany listů kalokvětu. Sáním rostlinných šťáv způsobují deformace a oslabení rostliny. Navíc vylučují lepkavou medovici, na které se může následně šířit černá plíseň. Při malém výskytu je lze odstranit mechanicky proudem vody nebo setřením. Při silnějším napadení je účinné použití přípravků na bázi řepkového oleje, mýdla nebo v krajním případě systemických insekticidů. Prevencí je podpora jejich přirozených nepřátel, jako jsou slunéčka a zlatoočky.
Svilušky jsou drobní roztoči, které je obtížné spatřit pouhým okem. Jejich přítomnost prozradí jemné pavučinky na spodní straně listů a mezi stonky. Listy napadené sviluškami mají na vrchní straně drobné žluté tečky, postupně žloutnou, zasychají a opadávají. Sviluškám se daří v suchém a teplém prostředí, proto jsou častým problémem u rostlin zimujících v přetopených místnostech. Boj proti nim spočívá ve zvýšení vzdušné vlhkosti (rosení) a použití specifických akaricidů.
Červci (vlnatky) jsou saví škůdci, které poznáš podle bílých, voskových chomáčků, pod nimiž se ukrývají. Nejčastěji se usazují v úžlabí listů a na kořenovém krčku. Silně oslabují rostlinu a mohou způsobit její postupné chřadnutí. Boj s nimi je obtížný kvůli jejich voskovému obalu, který je chrání před kontaktními insekticidy. Při malém výskytu je lze mechanicky odstranit vatičkou namočenou v lihu. Při silnějším napadení je nutné opakovaně použít systemické insekticidy.
Slimáci a plzáci mohou být vážným problémem, zejména u mladých rostlin a u kalokvětů pěstovaných na záhonech. V noci a za vlhkého počasí ožírají listy a mohou zničit i celá květenství. Jejich přítomnost prozradí slizové stopy a nepravidelné díry v listech. Ochrana spočívá v jejich ručním sběru, použití ekologických granulí na bázi fosforečnanu železitého, které jsou bezpečné pro ostatní živočichy, nebo ve vytváření bariér z popela, písku či vaječných skořápek kolem rostlin.
Virová onemocnění a jejich prevence
Virová onemocnění jsou pro pěstitele noční můrou, protože na ně neexistuje žádná účinná léčba. U kalokvětu se mohou projevit různými symptomy, jako je mozaika (světlé a tmavé skvrny na listech), kroužkovitost, deformace listů a květů, zakrslý růst nebo celkové chřadnutí rostliny. Viry jsou systémové, což znamená, že infikují celou rostlinu a nelze je odstranit. Jedinou možností, jak se s napadenou rostlinou vypořádat, je její okamžitá likvidace, aby se zabránilo šíření na další rostliny.
Viry se nejčastěji šíří prostřednictvím savého hmyzu, jako jsou mšice a třásněnky. Tito škůdci přenášejí virus ze šťáv nemocné rostliny na zdravou během sání. Proto je nejdůležitějším preventivním opatřením důsledná kontrola a likvidace těchto vektorů. Udržování populace škůdců na minimu výrazně snižuje riziko virové infekce. Pravidelná kontrola rostlin a včasný zásah proti škůdcům je tedy zároveň i nejlepší prevencí virových chorob.
Další cestou přenosu virů je mechanické poškození a použití infikovaného nářadí. Virus se může přenést na řezných ranách při dělení trsů, odstraňování listů nebo stříhání květů. Je proto naprosto zásadní vždy používat čisté a dezinfikované nástroje (nůžky, nože, rýče). Dezinfekci lze provést lihem, savem nebo opálením nad plamenem. Při dělení velkého trsu je dobré dezinfikovat nástroj po každém řezu.
Prevence virových onemocnění začíná již při nákupu nových rostlin. Vždy nakupuj zdravé a silné sazenice od důvěryhodných prodejců a zahradnictví. Nově zakoupené rostliny je vhodné umístit na několik týdnů do „karantény“, odděleně od ostatních rostlin, a pečlivě je sledovat, zda se u nich neprojeví nějaké příznaky choroby. Tento jednoduchý krok může zabránit zavlečení nejen virů, ale i dalších chorob a škůdců do tvé zahrady.
Fyziologické poruchy a abiotický stres
Fyziologické poruchy nejsou způsobeny patogeny, ale nevhodnými pěstebními podmínkami, tedy abiotickým stresem. Jedním z častých problémů je popálení listů od slunce (sluneční úpal). Projevuje se vznikem velkých, suchých, papírovitých skvrn hnědé nebo béžové barvy na listech, které byly vystaveny příliš intenzivnímu slunečnímu záření. K tomu dochází zejména u rostlin, které byly přeneseny z interiéru nebo skleníku ven bez postupné aklimatizace, nebo během extrémních vln veder. Prevencí je postupné otužování rostlin a zajištění lehkého přistínění během nejteplejší části dne.
Poškození mrazem je dalším rizikem, zejména u stálezelených druhů nebo u rostlin, které nebyly včas uklizeny do zimoviště. Mírný mráz může způsobit zesklovatění a následné zhnědnutí okrajů listů. Silnější mráz může poškodit celé listy i růstové vrcholy. Pokud dojde k poškození listů mrazem, je nejlepší je ponechat na rostlině až do jara a odstranit je teprve tehdy, když je jisté, že už další mrazy nehrozí. Tyto poškozené listy totiž poskytují určitou ochranu spodním částem rostliny.
Nedostatek kvetení je pro mnoho pěstitelů největším zklamáním a obvykle se jedná o fyziologický problém. Příčin může být několik: nedostatek slunečního světla, příliš velký květináč (rostlina investuje do kořenů), nesprávné hnojení (příliš mnoho dusíku), nedostatečná zimní dormance (příliš teplé zimování) nebo nedávné přesazování či dělení trsu. Je potřeba analyzovat pěstební podmínky a zjistit, která z nich není optimální. Náprava těchto podmínek obvykle vede k obnovení kvetení v následující sezóně.
Žloutnutí listů (chloróza) nemusí být vždy způsobeno chorobou. Často je to reakce na pěstitelské chyby. Postupné žloutnutí a odumírání nejstarších, spodních listů je přirozený proces stárnutí. Pokud však žloutnou i mladé listy, příčinou může být přemokření, nedostatek živin (zejména dusíku a železa) nebo nevhodné pH substrátu. Je důležité nejprve zkontrolovat vlhkost půdy a v případě potřeby upravit režim zálivky a hnojení.
