Ačkoliv je borovice lesní považována za odolnou a houževnatou dřevinu, ani jí se nevyhýbají různé choroby a škůdci, které mohou ohrozit její zdraví a estetický vzhled. Schopnost stromu čelit těmto hrozbám úzce souvisí s jeho celkovou kondicí a podmínkami, ve kterých roste. Oslabené stromy, trpící například suchem, nedostatkem světla nebo nevhodnou půdou, jsou k napadení mnohem náchylnější. Klíčem k ochraně je proto především prevence, která zahrnuje správný výběr stanoviště, zajištění optimálních pěstebních podmínek a pravidelnou kontrolu stromu, umožňující včasné odhalení problému.
Spektrum patogenů a škůdců, které mohou borovici napadnout, je poměrně široké. Zahrnuje houbové choroby napadající jehličí, jako jsou sypavky a rzi, které způsobují jeho žloutnutí a předčasný opad. Dále jsou to dřevokazné houby a patogeny napadající kůru a větve, které mohou způsobit odumírání částí nebo i celého stromu. V neposlední řadě představuje hrozbu hmyz, od savých škůdců jako jsou mšice, přes housenice požírající jehličí, až po ty nejnebezpečnější – podkorní škůdce, jako je kůrovec.
Včasná a správná diagnostika je základem úspěšné ochrany. Každý problém zanechává na stromě specifické stopy – ať už se jedná o změnu barvy jehličí, přítomnost pavučinek, deformace výhonů, výtok pryskyřice nebo dírky v kůře. Pozorný pěstitel, který svůj strom pravidelně sleduje, dokáže tyto příznaky rozpoznat v raném stádiu, kdy je zásah nejúčinnější. Zanedbání prvotních signálů může vést k masivnímu rozvoji choroby či přemnožení škůdců, kdy už je záchrana stromu obtížná nebo nemožná.
Přístup k ochraně by měl být komplexní a upřednostňovat ekologické a šetrné metody. Chemická ochrana by měla být až poslední možností, využívanou cíleně a s rozvahou. Podpora přirozených predátorů, mechanické odstraňování napadených částí a posilování přirozené obranyschopnosti stromu jsou cesty, které vedou k dlouhodobé udržitelnosti a zdraví nejen samotné borovice, ale celé zahrady.
Prevence jako základní kámen ochrany
Nejúčinnější a nejekologičtější ochranou borovice před chorobami a škůdci je důsledná prevence. Základem všeho je výběr geneticky kvalitní a zdravé sazenice z důvěryhodného zdroje. Zdravý start je polovina úspěchu. Následuje výběr optimálního stanoviště, které plně respektuje nároky borovice. Plné slunce a dobře propustná půda jsou absolutní nutností. Na tmavém a vlhkém místě bude strom vždy chřadnout a stane se snadnou kořistí pro houbové choroby.
Dalším klíčovým prvkem prevence je zajištění dostatečné cirkulace vzduchu. Borovice by neměla být vysazena příliš blízko jiných stromů, keřů nebo staveb. Hustý a neprovzdušněný porost vytváří ideální mikroklima pro rozvoj hub, protože jehličí po dešti dlouho osychá. Pravidelné odstraňování suchých a poškozených větví nejen zlepšuje vzhled stromu, ale také otevírá korunu a podporuje proudění vzduchu, což působí jako přirozená ochrana.
Udržování čistoty v okolí stromu je také důležité. Na podzim je vhodné shrabat a odstranit nadměrné množství spadaného jehličí, zejména pokud se v předchozím roce vyskytly houbové choroby. V opadance totiž mohou přezimovat spory patogenů, které na jaře znovu infikují strom. Pravidelná likvidace plevelů v okolí kmene zase odebírá úkryt některým škůdcům a snižuje konkurenci o vodu a živiny.
Posilování přirozené obranyschopnosti stromu je další součástí preventivní strategie. Toho dosáhneme správnou péčí – přiměřenou zálivkou v období sucha (zejména u mladých stromů), vyváženou výživou a vyhýbáním se jakýmkoliv stresovým faktorům, jako je mechanické poškození kmene sekačkou nebo nevhodný řez. Zdravý a vitální strom dokáže mnoha útokům patogenů a škůdců odolat sám díky svým vlastním obranným mechanismům, jako je například produkce pryskyřice.
Houbové choroby jehličí
Mezi nejrozšířenější onemocnění borovic patří sypavky, což je skupina houbových chorob způsobujících předčasný opad jehličí. Nejznámější je sypavka borová, kterou způsobuje houba Lophodermium pinastri. Typickým příznakem je, že na jaře a počátkem léta začnou starší ročníky jehlic (nikoliv ty nejmladší na koncích výhonů) žloutnout, následně hnědnout a hromadně opadávat. Na odumřelých jehlicích se mohou objevit malé černé plodničky. Ačkoliv to vypadá alarmujícím způsobem, u vzrostlých stromů obvykle nejde o život ohrožující stav.
Další častou chorobou je rez borová, dvoubytná rez, která ke svému vývoji potřebuje dva hostitele – borovici a pivoňku nebo jiné byliny. Na jaře se na jehlicích borovice objevují nápadné, oranžové až žluté měchýřky (aecia), které produkují spory infikující druhého hostitele. Na borovici samotné obvykle nezpůsobuje vážnější škody, ale může být estetickým problémem. Ochrana spočívá především v prostorové izolaci borovic od druhého hostitele, tedy nepěstovat v jejich blízkosti například pivoňky.
Ochrana proti houbovým chorobám jehličí spočívá primárně v prevenci. Zajištění vzdušného stanoviště a odstraňování spadaného, infikovaného jehličí jsou klíčová opatření. V případě silného a každoročně se opakujícího napadení sypavkou, které by mohlo ohrozit zejména mladé stromky, je možné přistoupit k chemické ochraně. Postřiky fungicidy na bázi mědi nebo mancozebu je nutné provést preventivně, a to v období, kdy nové jehlice dorůstají, obvykle na přelomu jara a léta.
Důležité je také umět odlišit přirozenou obměnu jehličí od napadení sypavkou. Každá borovice na podzim shazuje nejstarší, dvou až tříleté jehlice, které před opadem také žloutnou. Tento jev je však postupný a probíhá na podzim. Sypavka se projevuje na jaře a v létě a opad jehličí bývá masivnější a často postihuje i mladší ročníky, s výjimkou toho posledního.
Saví a žraví škůdci
Borovice se mohou stát cílem různých druhů savého hmyzu, který se živí jejich šťávami. Mezi nejběžnější patří mšice, zejména medovnice borová. Tyto mšice sají na mladých výhonech a jehlicích a produkují velké množství lepkavé medovice. Medovice nejen znečišťuje strom, ale je také živnou půdou pro růst černí, což jsou houby pokrývající povrch jehličí černým povlakem a omezující fotosyntézu. Při slabším napadení lze mšice spláchnout silným proudem vody, při silnějším je nutné použít insekticidy, ideálně na bázi řepkového oleje nebo pyrethrinů.
Další skupinou škůdců jsou ti, kteří se živí přímo jehličím. Patří sem například housenice různých druhů můr nebo larvy pilatek, známé jako ploskohřbetky. Tyto housenice mohou při přemnožení způsobit rozsáhlý žír a defoliaci, tedy ztrátu jehličí. Ochrana spočívá ve sběru housenic při malém napadení nebo v aplikaci insekticidů v době jejich největší aktivity. Účinné jsou biologické přípravky na bázi Bacillus thuringiensis, které působí selektivně pouze na housenice.
Vlnatky a červci jsou dalšími savými škůdci, kteří mohou borovice napadat. Jejich přítomnost prozrazují bílé, voskové výpotky, pod kterými se hmyz ukrývá. Podobně jako mšice oslabují strom sáním šťáv. Jejich kontrola je obtížnější kvůli ochranné voskové vrstvě. Účinné mohou být postřiky na bázi olejů, které hmyz udusí, nebo systémové insekticidy, které rostlina nasaje a škůdci se otráví při sání.
Prevence proti těmto škůdcům zahrnuje podporu jejich přirozených nepřátel, jako jsou slunéčka, zlatoočky a různí draví brouci. Vytvořením rozmanitého prostředí v zahradě, které poskytuje úkryt a potravu pro tento užitečný hmyz, můžeme udržet populace škůdců pod kontrolou přirozenou cestou. Pravidelná kontrola stromů pak umožní včasný zásah dříve, než se problém rozšíří.
Podkorní hmyz a jeho nebezpečí
Největší hrozbu pro život borovic představuje podkorní hmyz, souhrnně označovaný jako kůrovci. Tito malí brouci a jejich larvy žijí a vyvíjejí se pod kůrou stromů, kde vyžírají charakteristické chodbičky v lýku. Tímto způsobem narušují a ničí vodivá pletiva, která transportují vodu a živiny z kořenů do koruny. I relativně malý počet brouků může strom nevratně poškodit a způsobit jeho rychlé odumření.
Kůrovci napadají především stromy, které jsou již nějakým způsobem oslabené. Spouštěcím faktorem může být dlouhodobé sucho, poškození stavební činností, napadení jinými chorobami, nebo stáří. Zdravý a vitální strom se dokáže bránit produkcí velkého množství pryskyřice, která brouky zalije a usmrtí. Oslabený strom však nemá dostatek síly na tuto obranu a stává se snadnou obětí.
Rozpoznání napadení kůrovcem v rané fázi je klíčové. Prvním signálem jsou malé, kulaté otvory v kůře, takzvané závrtové otvory. U paty kmene a v pavučinách na kmeni se hromadí hnědé, jemné piliny, které brouci vytlačují ven. Dalším příznakem může být intenzivní výtok pryskyřice z míst napadení. V pokročilé fázi napadení začne jehličí rychle reznout a opadávat a strom začne od vrcholu usychat.
Ochrana proti kůrovcům je velmi obtížná a spočívá hlavně v prevenci. Udržování stromů v co nejlepší kondici je nejlepší obranou. Jakmile je strom masivně napaden, je jeho záchrana prakticky nemožná. V takovém případě je nutné napadený strom co nejrychleji pokácet a asanovat (odkornit nebo spálit), aby se zabránilo vylétnutí nové generace brouků a napadení okolních stromů. V lesnictví se používají lapáky a feromonové lapače pro monitorování a odchyt brouků, což v zahradních podmínkách obvykle není nutné.
Dřevokazné houby a nekrózy
Kromě chorob jehličí mohou borovice napadat i patogeny, které poškozují dřevo, kůru a kořeny. Václavka je jednou z nebezpečných dřevokazných hub, která napadá kořenový systém a bázi kmene. Šíří se v půdě pomocí tmavých provazců, rhizomorf, a dokáže infikovat i zdravé stromy. Napadený strom postupně chřadne, má malé přírůstky a řídké jehličí. Na podzim se u paty kmene mohou objevit plodnice houby. Ochrana je velmi složitá a spočívá v odstranění napadených stromů i s kořeny.
Nekróza kůry, známá také jako cenangiové odumírání výhonů, je další houbovou chorobou, která postihuje především oslabené borovice. Houba Cenangium ferruginosum infikuje větve a způsobuje odumírání kůry, což vede k usychání celých větví nebo vrcholků stromů. Na odumřelé kůře se tvoří malé, černé plodničky. Onemocnění se často objevuje po zimě na větvích poškozených sněhem nebo mrazem. Ochrana spočívá v odřezávání a pálení napadených větví až do zdravého dřeva.
Kořenové hniloby jsou často způsobeny půdními houbami z rodu Phytophthora nebo Armillaria (václavka). Tyto patogeny se šíří především v těžkých, trvale zamokřených a neprovzdušněných půdách. Napadají kořeny, které hnědnou, měknou a odumírají. Strom ztrácí vitalitu, jehlice žloutnou a celý strom postupně odumírá. Nejlepší prevencí je výsadba do dobře propustné půdy a zabránění trvalému přemokření.
Proti většině dřevokazných hub a nekróz existuje jen omezená možnost chemické ochrany. Klíčová je prevence – udržování stromů v dobré kondici, zabránění mechanickému poškození kůry, které slouží jako vstupní brána pro infekci, a včasné odstraňování napadených částí. Správný řez, při kterém nevznikají dlouhé pahýly, a ošetření větších řezných ran stromovým balzámem může také snížit riziko infekce.
📷 Arnstein Rønning, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons
