Přestože je kala bílá poměrně odolná rostlina, ani jí se zcela nevyhýbají různé choroby a útoky škůdců. Včasná identifikace problému a rychlý a správný zásah jsou klíčové pro záchranu rostliny a zabránění dalšímu šíření. Nejlepší obranou je však vždy prevence, která spočívá v zajištění optimálních pěstebních podmínek, jež udržují rostlinu silnou a odolnou. Tento článek poskytuje komplexní přehled nejčastějších chorob a škůdců, kteří mohou kalu napadnout, a nabízí účinná řešení, jak se s nimi vypořádat, od preventivních opatření až po cílené zákroky.
Preventivní opatření jako základ
Nejúčinnějším způsobem, jak chránit kalu před chorobami a škůdci, je vytvořit jí takové podmínky, ve kterých se jí bude dařit a bude přirozeně silná a odolná. Zdravá rostlina je mnohem méně náchylná k jakémukoliv napadení. Základem je správná zálivka, která zamezí přemokření a následné hnilobě oddenku, což je nejčastější příčina úhynu kaly. Vždy nechte povrch substrátu mezi zálivkami mírně proschnout a zajistěte, aby měl květináč funkční odtokové otvory.
Dalším klíčovým prvkem prevence je zajištění dobré cirkulace vzduchu kolem rostliny. Zejména v interiéru se vyhněte přeplněným parapetům, kde listy nemohou „dýchat“. Dostatečné proudění vzduchu pomáhá rychleji osychat listům po zálivce či rosení a výrazně snižuje riziko vzniku a šíření houbových chorob, jako je padlí nebo různé skvrnitosti listů. Pravidelně také odstraňujte veškeré odumřelé nebo poškozené listy a květy, které by se mohly stát vstupní branou pro infekci.
Při nákupu nových rostlin nebo oddenků vždy pečlivě zkontrolujte jejich zdravotní stav. Vyvarujte se nákupu rostlin se skvrnami na listech, povadlých nebo s viditelnými škůdci. Oddenky musí být pevné, bez měkkých a nahnilých míst. Nově zakoupenou rostlinu je vhodné umístit na několik týdnů do „karantény“ odděleně od ostatních pokojových rostlin, abyste si byli jisti, že si domů nezavlečete žádné nezvané hosty.
Důležitá je také hygiena nářadí. Při přesazování, dělení trsů nebo odstraňování částí rostliny vždy používejte čisté a ostré nástroje. Dezinfekce nože či nůžek lihem nebo jiným dezinfekčním prostředkem před použitím zabrání přenosu případných patogenů z jedné rostliny na druhou. Udržování čistoty v okolí rostliny, tedy odstraňování spadaných listů a nečistot z povrchu substrátu, také přispívá k celkovému zdraví.
Další články na toto téma
Nejčastější choroby a jejich léčba
Nejobávanější a nejčastější chorobou kaly je hniloba oddenku a kořenů. Způsobují ji půdní houby a bakterie, kterým se daří v trvale přemokřeném, těžkém a neprovzdušněném substrátu. Příznaky jsou zpočátku nenápadné, ale rychle postupují: rostlina vadne, i když je půda vlhká, listy žloutnou a stonek u báze měkne a hnědne. V pokročilém stádiu lze oddenek snadno vytáhnout ze země a je kašovitý a zapáchající. Záchrana je možná pouze v raném stádiu – je nutné rostlinu vyjmout, odstranit všechny napadené části oddenku až do zdravé tkáně, rány zasypat práškem z dřevěného uhlí a zasadit do zcela nového, propustného substrátu.
Dalším problémem může být bakteriální měkká hniloba, kterou způsobuje bakterie Erwinia. Ta napadá nejen oddenek, ale i listy a stonky, na kterých se objevují vodnaté, rychle se zvětšující skvrny, které nepříjemně páchnou. Tato choroba se šíří velmi rychle, zejména v teplém a vlhkém prostředí. Napadené části je nutné okamžitě odstranit a zničit. Prevencí je zamezení mechanického poškození rostliny a kontrola savých škůdců, kteří mohou bakterii přenášet.
Na listech se mohou objevit různé houbové skvrnitosti, které se projevují jako hnědé, černé nebo šedé skvrny, často s tmavším okrajem. Tyto choroby obvykle nejsou pro rostlinu fatální, ale snižují její estetickou hodnotu a mohou ji oslabit. Jejich rozvoji napomáhá vysoká vlhkost a špatná cirkulace vzduchu. Napadené listy je třeba odstranit a v případě silného zasažení aplikovat vhodný fungicidní postřik. Důležité je zalévat rostlinu ke kořenům a vyhnout se zbytečnému smáčení listů.
Padlí, i když méně časté, se může na kalách také vyskytnout, zejména pokud jsou pěstovány ve skleníku. Projevuje se typickým bílým, moučnatým povlakem na listech. I zde je klíčová prevence v podobě dobrého větrání. Při prvních příznacích lze použít postřiky na bázi síry nebo speciální fungicidy určené proti padlí. Existují i ekologické alternativy, například postřiky na bázi jedlé sody nebo mléka.
Další články na toto téma
Běžní škůdci a boj s nimi
Mezi nejčastější škůdce, kteří napadají kalu, patří savý hmyz, jako jsou mšice, svilušky a třásněnky. Mšice se obvykle shlukují na nejmladších částech rostliny, na poupatech a na spodní straně listů. Způsobují deformace listů a přenášejí virové choroby. Při malém napadení je lze smýt proudem vody nebo otřít hadříkem namočeným v mýdlové vodě. Při silnějším výskytu je účinný postřik na bázi řepkového oleje nebo přípravky s obsahem pyrethrinů.
Svilušky jsou drobní roztoči, kteří jsou pouhým okem téměř neviditelní. Jejich přítomnost prozradí jemné pavučinky na spodní straně listů a mezi stonky. Na listech se objevují drobné žluté tečky, které se postupně slévají, až celý list zešedne a uschne. Sviluškám se daří v suchém a teplém vzduchu, proto je nejlepší prevencí udržování vyšší vzdušné vlhkosti. K jejich likvidaci lze použít akaricidy nebo dravé roztoče, jako je Typhlodromus pyri.
Třásněnky jsou malý, pohyblivý hmyz, který poškozuje listy sáním. Na listech zanechávají stříbřité skvrny s drobnými černými tečkami (jejich trus). Napadené květy se deformují a hnědnou. Boj s třásněnkami je obtížný, protože se často ukrývají v květech a úžlabí listů. Pomoci mohou modré lepové desky, které dospělce odchytávají, a opakované postřiky insekticidy určenými pro boj s třásněnkami.
V případě venkovního pěstování mohou být problémem také slimáci a plzáci, kteří si rádi pochutnávají na mladých listech kaly. Poškození je typické v podobě nepravidelně vykousaných otvorů v listech a stříbřitých slizových stop. Obranou jsou různé bariéry kolem rostlin (např. vaječné skořápky, piliny) nebo použití ekologických granulí na bázi fosforečnanu železitého, které jsou pro ostatní živočichy bezpečné.
Biologická a ekologická ochrana
Stále více pěstitelů dává přednost ekologickým a biologickým metodám ochrany rostlin před použitím chemických postřiků, zvláště v domácím prostředí. Tyto metody jsou šetrnější k životnímu prostředí, neohrožují domácí mazlíčky ani užitečný hmyz. Základem je podpora přirozených nepřátel škůdců. Pokud pěstujete kalu venku, vytvořte na zahradě podmínky, které přilákají slunéčka, zlatoočka a pestřenky, jejichž larvy jsou nenasytnými predátory mšic.
Proti savým škůdcům, jako jsou mšice a svilušky, jsou velmi účinné postřiky na bázi olejů (např. řepkový nebo nimbový olej) a draselných solí mastných kyselin (tzv. mýdlové postřiky). Tyto přípravky fungují na fyzikálním principu – pokryjí tělo škůdce tenkým filmem a udusí ho. Jsou účinné pouze při přímém kontaktu se škůdcem, proto je nutné aplikovat je důkladně na všechny zasažené části rostliny, včetně spodní strany listů, a postřik po několika dnech opakovat.
Pro posílení obranyschopnosti rostliny lze využít různé rostlinné výluhy. Například výluh z kopřivy dodává rostlině živiny a křemík, který zpevňuje buněčné stěny. Výluh z přesličky rolní zase působí preventivně proti houbovým chorobám díky vysokému obsahu křemíku. Tyto přípravky si lze snadno vyrobit doma a používat je jako zálivku nebo postřik v pravidelných intervalech během vegetační sezóny.
Biologická ochrana v pravém slova smyslu spočívá v nasazení živých organismů – predátorů nebo parazitoidů – k likvidaci škůdců. V uzavřených prostorách, jako jsou skleníky nebo zimní zahrady, je tato metoda velmi efektivní. Proti mšicím lze nasadit larvy slunéček nebo parazitické vosičky (Aphidius), proti sviluškám se používají draví roztoči (Phytoseiulus persimilis) a proti třásněnkám dravé ploštice (Orius). Tyto bioagens lze objednat ve specializovaných prodejnách.
Kdy sáhnout po chemické ochraně
Ačkoliv by měla být chemická ochrana vždy až tou poslední možností, v některých případech, zejména při silném a rychle se šířícím napadení, může být nezbytná k záchraně rostliny. Pokud se pro použití chemických přípravků (pesticidů) rozhodnete, je naprosto klíčové postupovat zodpovědně a bezpečně. Vždy si pečlivě přečtěte a dodržujte pokyny uvedené v příbalovém letáku, zejména co se týče dávkování, způsobu aplikace a ochranných lhůt.
Při výběru přípravku se snažte zvolit takový, který je co nejvíce selektivní, tedy účinný proti konkrétnímu škůdci či chorobě, ale zároveň co nejméně škodlivý pro ostatní organismy. Existují systémové a kontaktní přípravky. Kontaktní působí pouze na povrchu rostliny a zahubí škůdce při přímém dotyku. Systémové přípravky jsou rostlinou vstřebány a rozvedeny do celého jejího těla, takže zahubí i skrytě žijící škůdce, kteří se živí sáním rostlinných šťáv.
Aplikaci provádějte vždy venku nebo v dobře větraném prostoru, nikdy ne v obytných místnostech. Používejte ochranné pomůcky, jako jsou rukavice a případně i ochrana očí a dýchacích cest. Postřik aplikujte za bezvětrného počasí, ideálně pod mrakem, brzy ráno nebo pozdě večer, aby nedošlo k popálení listů sluncem a aby nebyl ohrožen létající hmyz, jako jsou včely. Nikdy neaplikujte postřiky na kvetoucí rostliny.
Po aplikaci je důležité sledovat účinnost přípravku a v případě potřeby postřik po určité době (dle návodu) zopakovat, aby byly zlikvidovány i další generace škůdců, které se mohly vylíhnout z vajíček. Pamatujte, že opakované používání stejného typu pesticidu může vést k vytvoření rezistence u škůdců. Proto je vhodné střídat přípravky s různými účinnými látkami. Zbytky přípravků a obaly likvidujte vždy v souladu s pokyny výrobce.
