Starček přímořský je typickou heliofilní, tedy světlomilnou rostlinou, což je přímým důsledkem jeho evoluční adaptace na podmínky panující na jeho přirozených stanovištích ve Středomoří. Tam roste na otevřených, sluncem zalitých pobřežních skalách, písečných dunách a kamenitých stráních, kde je vystaven intenzivnímu slunečnímu záření po většinu dne. Z tohoto důvodu je pro úspěšné pěstování a dosažení charakteristického vzhledu této rostliny naprosto nezbytné poskytnout jí maximum možného světla. Právě intenzita slunečního svitu je klíčovým faktorem, který ovlivňuje nejen barvu listů, ale také celkovou stavbu těla, kompaktnost a vitalitu rostliny.
Charakteristické stříbřité zbarvení listů je způsobeno hustou vrstvou jemných chloupků, takzvaných trichomů. Tyto trichomy mají několik důležitých funkcí, přičemž jednou z hlavních je ochrana před intenzivním slunečním zářením. Odrážejí značnou část dopadajících paprsků, čímž snižují přehřívání listů a omezují ztrátu vody transpirací. Tvorba těchto chloupků je přímo stimulována vysokou úrovní osvětlení. Pokud je rostlina pěstována ve stínu, produkce trichomů se snižuje, chloupky jsou řidší a kratší, což má za následek, že prosvítá zelená barva chlorofylu a listy ztrácejí svou atraktivní stříbrnou patinu.
Nedostatek světla má negativní dopad nejen na barvu, ale i na celkový habitus rostliny. V polostínu nebo stínu dochází k jevu zvanému etiolace. Rostlina se instinktivně snaží dosáhnout na světlo, což se projevuje prodlužováním stonků a zvětšováním vzdáleností mezi jednotlivými listy (internodii). Výsledkem je řídká, vytáhlá a nevzhledná rostlina se slabými, křehkými stonky, které se snadno lámou. Taková rostlina ztrácí svou typickou kompaktní a polštářovitou formu, která je pro ni v optimálních podmínkách charakteristická.
Oslabené rostliny pěstované při nedostatku světla jsou také výrazně náchylnější k napadení chorobami a škůdci. Jejich pletiva jsou měkčí a méně odolná a celková vitalita je snížená. Naopak rostliny rostoucí na plném slunci jsou robustní, pevné a jejich přirozená obranyschopnost je mnohem vyšší. Proto je výběr správného, plně osluněného stanoviště prvním a nejdůležitějším krokem k zajištění zdravého a krásného starčeku v zahradě.
Ideální umístění v zahradě
Při výběru ideálního stanoviště pro starček v zahradě bychom měli hledat nejotevřenější a nejslunnější místo. Optimální je, pokud je rostlina vystavena přímému slunečnímu svitu po dobu nejméně šesti, ideálně však osmi a více hodin denně. Jižně, jihozápadně nebo jihovýchodně orientované polohy jsou pro tento účel nejvhodnější. Vyvarovat bychom se měli míst, která jsou zastíněna budovami, stromy nebo vyššími keři, a to i v případě, že se jedná pouze o stín po část dne.
Další články na toto téma
Starček je vynikající volbou pro výsadbu do skalek, suchých zídek, štěrkových záhonů nebo na okraje vyvýšených záhonů. Na těchto místech se nejen plně uplatní jeho potřeba slunce, ale zároveň je zde často zajištěna i druhá klíčová podmínka pro jeho pěstování – vynikající drenáž. Kombinace plného slunce a suché, propustné půdy je přesně to, co starček pro svůj zdravý růst potřebuje a co nejvíce napodobuje jeho přirozené prostředí.
Ve smíšených záhonech je důležité umístit starček do předních linií nebo na okraje, aby nebyl zastíněn vyššími sousedními rostlinami. Jeho stříbrné listy nádherně kontrastují s tmavě zelenými listy jiných rostlin a skvěle doplňují pestré barvy kvetoucích letniček či trvalek, jako jsou růže, šalvěje, levandule nebo třapatky. Při plánování výsadby je nutné počítat s konečnou velikostí všech rostlin v záhonu, aby si vzájemně nestínily a měly dostatek prostoru a světla.
Starček je také mimořádně vhodný pro pěstování v nádobách na balkonech, terasách a u vchodů. I zde platí pravidlo výběru co nejslunnějšího místa. Jižně orientované balkony a terasy jsou ideální. Pěstování v nádobách nám navíc dává flexibilitu – pokud zjistíme, že zvolené místo není dostatečně slunné, můžeme nádobu jednoduše přemístit na vhodnější lokalitu a zajistit tak rostlině optimální světelné podmínky.
Vliv světla na růst a kvetení
Světlo je základním zdrojem energie pro fotosyntézu, proces, při kterém rostlina přeměňuje světelnou energii na chemickou energii ve formě cukrů, které využívá pro svůj růst a vývoj. Dostatečná intenzita světla je tedy přímo úměrná množství energie, kterou má rostlina k dispozici. Rostliny na plném slunci fotosyntetizují efektivněji, produkují více energie a výsledkem je silnější, zdravější a rychlejší růst. To se projevuje tvorbou většího množství listů a celkově robustnější stavbou rostliny.
Další články na toto téma
Světelné podmínky ovlivňují i kvetení starčeku. Ačkoliv se pěstuje především pro své okrasné listy, v letních měsících tvoří květenství drobných, žlutých úborů. K nasazení květů dochází pouze na rostlinách, které mají dostatek slunečního svitu. Rostliny pěstované ve stínu obvykle nekvetou vůbec, nebo jen velmi slabě. Pro mnoho pěstitelů to však není na škodu, protože květy nejsou příliš dekorativní a jejich tvorba rostlinu vysiluje, proto se často odstraňují již ve fázi poupat.
Délka dne, neboli fotoperioda, také hraje roli v životním cyklu rostliny. Starček jako rostlina pocházející z jižních šířek je adaptován na dlouhé letní dny. Dostatek světla během dne je signálem pro aktivní růst. Naopak s blížícím se podzimem, kdy se dny zkracují a intenzita světla klesá, rostlina postupně zpomaluje svůj růst a připravuje se na období vegetačního klidu, což je důležité pro úspěšné přezimování.
Při pěstování ze semen nebo při zakořeňování řízků je světlo rovněž klíčové. Semena starčeku ke klíčení potřebují světlo, proto se při výsevu nezasypávají zeminou. Mladé semenáčky a řízky vyžadují světlé stanoviště, aby se nevytahovaly a byly od počátku kompaktní a silné. Je však třeba je chránit před přímým úpalem, který by mohl jejich jemná pletiva spálit. Ideální je rozptýlené, ale intenzivní světlo.
Problémy spojené s nedostatkem světla
Jak již bylo naznačeno, nedostatek světla je pro starček jedním z největších pěstitelských problémů. Prvním a nejviditelnějším příznakem je ztráta stříbrné barvy listů. Rostlina ve snaze maximalizovat zisk energie ze slabého osvětlení omezuje tvorbu ochranných trichomů a naopak zvyšuje koncentraci chlorofylu, což vede k tomu, že listy zezelenají. Tím ztrácí svou hlavní dekorativní hodnotu a stává se z ní obyčejná, nezajímavá rostlina.
Druhým vážným problémem je etiolace neboli vytahování. Stonky se nepřirozeně prodlužují, jsou tenké, slabé a rostlina má celkově řídký a nekompaktní vzhled. Místo hustého polštáře se vytvoří několik dlouhých, chabých výhonů. Tyto stonky se pod vlastní vahou nebo při silnějším větru či dešti snadno ohýbají a lámou. Rostlina působí nezdravě a neuspořádaně a je téměř nemožné ji bez radikálního řezu a přemístění na slunce vrátit do původní formy.
Rostliny oslabené nedostatkem světla mají sníženou imunitu a jsou mnohem náchylnější k houbovým chorobám. Vytáhlý a řídký porost sice může být paradoxně lépe provzdušněný, ale slabá a měkká pletiva jsou snadným cílem pro patogeny, jako je padlí nebo plíseň šedá. Tyto choroby se mohou rychle šířit a rostlinu zcela zničit, zejména v kombinaci s nadměrnou vlhkostí.
Náprava problémů způsobených nedostatkem světla je v zásadě jednoduchá – rostlinu je nutné co nejdříve přemístit na plně osluněné stanoviště. Pokud je již rostlina silně vytáhlá a zdeformovaná, je nejlepším řešením provést hluboký zpětný řez, který podpoří růst nových, kompaktních výhonů z báze. Po přesunutí na slunce a seříznutí se rostlina obvykle rychle zotaví a začne tvořit nové, zdravé a správně zbarvené listy.
Světelné podmínky během přezimování
Světelné nároky starčeku je nutné zohlednit i během zimního období, pokud se rozhodneme pro jeho přezimování v bezmrazém prostoru. I když je rostlina ve stavu vegetačního klidu a její metabolické procesy jsou zpomalené, stále potřebuje pro své přežití určité množství světla. Přezimování v úplné tmě, například v tmavém sklepě, je pro ni nevhodné a často vede k úhynu. Rostlina sice nepotřebuje takovou intenzitu světla jako během vegetace, ale absence světla je pro ni fatální.
Ideálním místem pro přezimování je co nejsvětlejší a zároveň chladná místnost. Může to být nevytápěná zimní zahrada, veranda, prostor mezi okny nebo světlý sklep s oknem. Teplota by se měla pohybovat ideálně mezi 5 a 10 °C. Dostatek světla zabrání tomu, aby rostlina začala předčasně rašit a tvořit slabé, etiolované výhony. I v zimě platí, že čím více světla, tím lépe pro celkovou kondici rostliny.
Pokud nemáme k dispozici dostatečně světlé místo, může rostlina i přes zimu začít trpět nedostatkem světla. To se projeví postupným žloutnutím a opadáváním listů nebo tvorbou slabých, nazelenalých výhonů. V takovém případě je nutné zvážit, zda je možné rostlinu přemístit na světlejší místo. V krajním případě lze pro přisvětlování použít speciální pěstební lampy (fytolampy), které rostlině dodají potřebné světelné spektrum.
Na jaře, když začneme rostlinu probouzet k životu, je světlo opět klíčové. Umístíme ji na co nejsvětlejší místo v interiéru, aby nové výhony byly od začátku silné a zdravé. Postupné zvyšování intenzity světla v kombinaci s otužováním připraví rostlinu na přechod na venkovní stanoviště, kde bude opět vystavena plnému slunci. Správný světelný režim během celého roku je zárukou, že náš starček bude každou sezónu zdravý a krásný.
