Úspěšné přezimování je pro třezalku bobulovitou, stejně jako pro mnoho jiných zahradních rostlin, klíčovým předpokladem pro její vitalitu a krásu v následující sezóně. Ačkoliv se jedná o poměrně mrazuvzdorný keř, správná příprava na zimu a vhodná ochrana, zejména v prvních letech po výsadbě nebo v drsnějších klimatických podmínkách, mohou výrazně snížit riziko poškození mrazem. Správné zazimování není jen o ochraně před nízkými teplotami, ale zahrnuje celý soubor opatření od podzimní péče až po specifickou ochranu kořenového systému a nadzemních částí. V tomto článku ti poskytneme komplexní návod, jak třezalku efektivně připravit na zimní období, jaké materiály použít k ochraně a jak se postarat o rostliny pěstované v nádobách, které jsou na chlad obzvláště citlivé.
Příprava třezalky na zimu začíná již na konci léta. Nejdůležitějším krokem je včasné ukončení hnojení, zejména hnojivy s vysokým obsahem dusíku. Poslední přihnojení by mělo proběhnout nejpozději koncem srpna, a to ideálně hnojivem s vyšším podílem draslíku. Draslík podporuje vyzrávání rostlinných pletiv a dřevnatění výhonů, což je zásadní pro jejich odolnost vůči mrazu. Pozdní dávka dusíku by naopak vyvolala růst nových, měkkých výhonů, které by do zimy nestihly vyzrát a byly by nevyhnutelně poškozeny i slabšími mrazy.
Dalším důležitým krokem v podzimní přípravě je postupné omezování zálivky. S klesajícími teplotami a zkracujícími se dny se snižuje i odpařování vody a potřeby rostliny. Půda by měla před zimou mírně proschnout, ale neměla by být úplně vysušená. Přemokřená půda v kombinaci s mrazem je pro kořeny velmi nebezpečná, protože led může potrhat jejich jemnou strukturu. Před příchodem prvních silnějších mrazů je však vhodné rostlinu ještě jednou důkladně zalít, aby nebyla přes zimu ohrožena suchem, zvláště pokud byl podzim chudý na srážky.
Na podzim již neprováděj žádný radikální řez. Odstranit můžeš pouze viditelně poškozené nebo nemocné větve. Hlavní tvarovací a zmlazovací řez se provádí až na jaře. Ponechání celé nadzemní části přes zimu poskytuje rostlině přirozenou ochranu. Větvičky s uschlými listy a plody částečně chrání pupeny a kořenový krček před mrazivým větrem a zimním sluncem. Navíc, větvičky obsypané tmavými bobulemi jsou krásnou zimní dekorací a cenným zdrojem potravy pro ptactvo.
Posledním krokem před příchodem zimy je úklid okolí keře. Důkladně odstraň veškeré spadané listí a zbytky rostlin. V tomto materiálu mohou přezimovat zárodky chorob a vajíčka škůdců, které by na jaře mohly rostlinu napadnout. Po vyčištění okolí je ideální čas na aplikaci ochranné mulčovací vrstvy, která je základem úspěšného přezimování, zejména u mladých rostlin. Čisté prostředí kolem rostliny také odrazuje hlodavce od hloubení nor v blízkosti kořenů.
Další články na toto téma
Ochrana kořenového systému
Kořenový systém je nejcitlivější částí rostliny a jeho ochrana před promrznutím je absolutní prioritou. I když nadzemní část může namrznout, zdravé a nepoškozené kořeny zajistí na jaře spolehlivou regeneraci. Nejúčinnější a nejpřirozenější ochranou je dostatečně vysoká vrstva mulče, kterou nahrneš kolem kořenového krčku rostliny. Ideálními materiály jsou spadané listí (nejlépe z dubu nebo buku, protože se pomaleji rozkládá), sláma, chvojí, štěpka nebo vyzrálý kompost.
Mulčovací vrstva by měla být vysoká alespoň 10–15 cm a měla by přesahovat obvod kořenového balu. Tato vrstva funguje jako izolační peřina, která zmírňuje teplotní výkyvy v půdě, zabraňuje hlubokému promrzání a chrání kořeny před holomrazy, tedy mrazem bez sněhové pokrývky. Sněhová peřina je sama o sobě nejlepším izolantem, ale nemůžeme na ni vždy spoléhat. Mulč aplikuj až poté, co půda mírně promrzne, aby se pod ním neusídlili hlodavci.
U mladých, čerstvě vysazených rostlin je tato ochrana obzvláště důležitá, protože jejich kořenový systém ještě není plně rozvinutý a nezasahuje do takové hloubky jako u starších keřů. V prvním a druhém roce po výsadbě by mělo být mulčování kořenů samozřejmostí, a to i v teplejších oblastech. Vytvoření ochranné vrstvy je malá investice času, která se mnohonásobně vrátí na jaře v podobě zdravé a rychle rašící rostliny.
Na jaře, po odeznění největších mrazů (obvykle v březnu), je důležité mulčovací vrstvu včas odhrnout. Těžká a vlhká vrstva listí nebo kompostu by mohla bránit prohřívání půdy a zpomalit rašení. Navíc by mohla vést k zahnívání kořenového krčku. Část materiálu, například kompost, můžeš jemně zapracovat do půdy jako hnojivo, zbytek (listí, chvojí) odstraň a zkompostuj. Tím umožníš slunci a vzduchu přístup k půdě a rostlina bude moci úspěšně nastartovat novou vegetační sezónu.
Další články na toto téma
Ochrana nadzemní části
Většina odrůd třezalky bobulovité je v našich podmínkách plně mrazuvzdorná a ochranu nadzemní části nevyžaduje, zejména pokud roste na chráněném stanovišti. Vystavené a větrné polohy nebo oblasti s drsnějším klimatem (vyšší nadmořské výšky, mrazové kotliny) si však mohou vyžádat dodatečnou ochranu. Nebezpečím není jen samotný mráz, ale také zimní slunce v kombinaci s mrazivým větrem, které může způsobit vysychání (tzv. vymrzání) výhonů.
Pokud se rozhodneš pro ochranu nadzemní části, nejvhodnějším materiálem je bílá netkaná textilie. Ta rostlinu chrání před větrem a ostrým sluncem, ale zároveň je prodyšná a propouští vzduch a vlhkost, takže se pod ní rostlina nezapaří. Celý keř opatrně obal několika vrstvami textilie a u kmínku ji svaž provázkem. Vyhni se použití neprodyšných materiálů, jako jsou igelitové fólie nebo pytle, pod kterými se sráží vlhkost a mohou se šířit houbové choroby.
Další osvědčenou metodou je použití chvojí. Větve jehličnanů (jedle, smrk, borovice) napícháš kolem keře tak, aby vytvořily jakýsi stan, který rozptýlí sluneční paprsky a zbrzdí vítr. Chvojí je plně prodyšné a postupně opadávající jehličí navíc mírně okyseluje půdu, což třezalce vyhovuje. Tato ochrana je nejen funkční, ale i estetická a dobře zapadá do zimní zahrady.
Ochranu nadzemní části instaluj až po příchodu stabilních mrazů, obvykle koncem listopadu nebo v prosinci. Předčasné zakrytí by mohlo rostlinu zmást a zpomalit její přípravu na zimu. Na jaře, jakmile pominou nejsilnější mrazy (obvykle koncem února nebo začátkem března), ochranu opět odstraň, aby měla rostlina dostatek světla a vzduchu pro jarní rašení. Postupuj opatrně, abys nepolámal křehké pupeny.
Zimování v nádobách
Rostliny pěstované v nádobách jsou v zimě mnohem zranitelnější než ty ve volné půdě. Kořenový systém v květináči je vystaven mrazu ze všech stran a může snadno promrznout, což je pro rostlinu většinou fatální. Proto je ochrana nádobových rostlin naprosto nezbytná. Existuje několik způsobů, jak toho dosáhnout. Nejlepší je přemístění nádoby na chráněné místo, jako je nevytápěná garáž, studený skleník, sklep nebo světlá chodba s teplotou ideálně mezi 0 a 10 °C.
Pokud nemáš možnost rostlinu přemístit, musíš nádobu důkladně zaizolovat. Celý květináč, včetně dna, obal několika vrstvami izolačního materiálu – bublinkovou fólií, polystyrenem, starými dekami nebo jutovinou. Nádobu postav na podložku z polystyrenu nebo dřeva, aby nebyla v přímém kontaktu se zmrzlou zemí. Vrchní část substrátu zakryj vrstvou chvojí nebo listí. Celou rostlinu pak můžeš ještě obalit netkanou textilií.
I během zimy potřebuje rostlina v nádobě občasnou, velmi mírnou zálivku. Kořenový bal nesmí nikdy zcela vyschnout. Zalévej jen v období, kdy nemrzne, a to jen tolik, aby byl substrát lehce vlhký. Přemokření v kombinaci s nízkými teplotami by vedlo k hnilobě kořenů. Frekvence zálivky závisí na teplotě a vlhkosti prostředí, obvykle stačí jednou za 3–4 týdny zkontrolovat stav substrátu.
Na jaře, po odeznění mrazů, rostlinu postupně vracej na venkovní stanoviště. Nejprve ji umísti na několik dní do polostínu, aby si zvykla na přímé slunce, které by mohlo popálit mladé lístky. Zkontroluj stav rostliny, proveď jarní řez a v případě potřeby ji přesaď do větší nádoby s čerstvým substrátem. Správně zazimovaná třezalka v nádobě se ti odvděčí rychlým nástupem do nové vegetace.
