Úspěšné přezimování je pro holandské kosatce klíčovým obdobím, které rozhoduje o jejich přežití a následném kvetení v příští sezóně. Ačkoli jsou tyto cibuloviny poměrně odolné, jejich původ ze středomořských oblastí je předurčuje k preferenci sušších a mírnějších zim. V našich středoevropských podmínkách, kde zimy mohou být vlhké a mrazivé, je proto nutné věnovat jejich zimní ochraně zvýšenou pozornost. Správný postup přezimování závisí na konkrétních klimatických podmínkách dané lokality a na způsobu pěstování, ať už v záhonu nebo v nádobách.
Hlavním nepřítelem holandských kosatců během zimy není samotný mráz, ale kombinace mrazu a nadměrné vlhkosti. Přemokřená a promrzající půda vede téměř nevyhnutelně k hnilobě cibulí a jejich úplnému zničení. Cílem všech opatření pro přezimování je tedy primárně ochránit cibule před vlhkostí a zároveň je izolovat před extrémními teplotními výkyvy a hlubokými mrazy. Způsob, jak toho dosáhnout, se liší – od ponechání cibulí v zemi s vhodnou přikrývkou až po jejich vyjmutí a uskladnění na suchém místě.
Příprava na zimu začíná již v létě, po odkvětu. V této době rostlina zatahuje listy a ukládá energii do cibule. Je nezbytné, aby cibule v tomto období prošla fází sucha a tepla, což jí umožní dobře vyzrát a připravit se na období klidu. Správná péče po odkvětu, zahrnující omezení zálivky a aplikaci hnojiva s vyšším obsahem draslíku, výrazně přispívá k lepší mrazuvzdornosti a celkové odolnosti cibulí.
Volba správné metody přezimování je strategickým rozhodnutím, které by měl každý pěstitel učinit na základě znalosti své zahrady a klimatu. Ať už se rozhodnete pro jakýkoli postup, pečlivost a důslednost se vám v příštím roce odvděčí v podobě zdravých rostlin a záplavy nádherných květů, které ohlásí příchod jara.
Ponechání cibulí v zemi
V oblastech s mírnějšími a suššími zimami, kde teploty klesají pod bod mrazu jen zřídka a půda nepromrzá do velké hloubky, je možné ponechat cibule holandských kosatců v zemi po celý rok. Tento způsob je pro pěstitele nejpohodlnější a nejméně pracný. I v těchto příznivých podmínkách je však důrazně doporučeno poskytnout cibulím zimní ochranu v podobě mulčovací vrstvy. Mulčování pomáhá stabilizovat teplotu půdy, chrání cibule před náhlými teplotními výkyvy a zejména před holomrazy, kdy mrzne bez sněhové pokrývky.
Ideálním materiálem pro zimní přikrývku je lehký a vzdušný materiál, který nezadržuje příliš mnoho vlhkosti. Skvěle se hodí chvojí, které je dostatečně prodyšné a neplesniví. Dalšími vhodnými materiály jsou suché listí (ideálně z dubu nebo buku, které se pomaleji rozkládá), sláma nebo netkaná textilie. Vrstva mulče by měla být vysoká přibližně 5 až 10 centimetrů. Je důležité, aby půda pod mulčem nebyla trvale přemokřená, proto je klíčová dobrá drenáž stanoviště.
Mulč se na záhon aplikuje až na konci podzimu, ideálně poté, co povrch půdy poprvé lehce promrzne. Předčasné přikrytí by mohlo pod mulčem udržovat teplo a vlhko, což by mohlo vést k předčasnému rašení nebo k rozvoji houbových chorob. Přikrytí po prvních mrazících také odradí myši a další hlodavce od toho, aby si pod mulčem udělali zimní úkryt a pochutnali si na cibulích.
Na jaře je třeba mulčovací vrstvu včas odstranit. Ideální doba je, když pomine nebezpečí silných mrazů a začnou se objevovat první výhonky kosatců. Ponechání mulče příliš dlouho by mohlo bránit rašení, zpomalit prohřívání půdy a podpořit rozvoj plísní. Odstraněný organický mulč, pokud není napaden chorobami, lze zkompostovat.
Vyjmutí cibulí ze země a jejich uskladnění
V chladnějších a vlhčích klimatických oblastech, kde jsou zimy drsné, s hlubokými mrazy a častými oblevami vedoucími k přemokření půdy, je mnohem bezpečnější variantou cibule na zimu vyjmout ze země. Tento postup sice vyžaduje více práce, ale poskytuje téměř stoprocentní jistotu, že cibule zimu přežijí v dobrém stavu. Vyjmutí cibulí se provádí v létě, poté co listy rostliny zcela zežloutnou, uschnou a zatáhnou se, což obvykle nastává v červenci nebo srpnu.
Cibule se opatrně vyryjí pomocí rycích vidlí, aby se minimalizovalo riziko jejich mechanického poškození. Po vyjmutí se z nich opatrně odstraní zbytky zeminy a kořenů. Následně je klíčové nechat cibule důkladně proschnout. Rozloží se v jedné vrstvě na stinném, suchém a dobře větraném místě, například na lískách nebo v bedýnkách, a nechají se sušit po dobu několika týdnů. Během sušení se na nich vytvoří ochranná slupka, která je chrání před vysycháním a chorobami během skladování.
Po důkladném osušení se cibule očistí od zbytků suchých slupek a stonků a roztřídí se. Všechny měkké, poškozené nebo plesnivé kusy je nutné vyřadit a zlikvidovat. Zdravé cibule se uloží do vhodných obalů, jako jsou papírové sáčky, síťky nebo bedýnky vystlané suchou rašelinou, pískem, hoblinami či vermikulitem. Materiál pro uložení by měl být vzdušný a absorbovat případnou vlhkost. Skladují se v jedné vrstvě, aby mezi nimi mohl proudit vzduch.
Ideální místo pro skladování je tmavé, suché a chladné, ale bezmrazé. Teplota by se měla pohybovat v rozmezí 5 až 10 °C. Vhodný je například sklep, garáž nebo nevytápěná komora. Během zimy je dobré cibule občas zkontrolovat a odstranit jakékoli kusy, které by začaly hnít nebo plesnivět, aby se zabránilo šíření infekce. Takto uskladněné cibule se na podzim opět vysadí zpět do záhonu.
Přezimování v nádobách
Pěstování holandských kosatců v nádobách vyžaduje specifický přístup k přezimování, protože substrát v květináčích je mnohem náchylnější k promrznutí než půda v záhonu. Ponechání nádob venku bez jakékoli ochrany by ve většině našich klimatických podmínek vedlo k uhynutí cibulí. Kořenový systém v nádobě je vystaven mrazu ze všech stran, což je pro rostliny mnohem nebezpečnější než mráz přicházející pouze shora, jako je tomu v záhonu.
Nejbezpečnější a nejdoporučovanější metodou je přemístění celých nádob do chladného, tmavého a bezmrazého prostoru. Ideální je nevytápěná garáž, sklep, chladná veranda nebo zahradní domek, kde se teplota drží mírně nad bodem mrazu. Před uskladněním je dobré nechat substrát téměř vyschnout. Během zimy se zálivka omezí na naprosté minimum – substrát se jen velmi lehce navlhčí jednou za měsíc až šest týdnů, aby cibule zcela nevyschly.
Pokud není možné nádoby přemístit, lze se pokusit o jejich přezimování venku, což ale vyžaduje důkladnou izolaci. Nádoba by měla být co největší, protože větší objem substrátu promrzá pomaleji. Květináč je potřeba obalit izolačním materiálem, jako je bublinková fólie, juta, staré deky nebo polystyren. Je také důležité izolovat nádobu zespodu, například jejím postavením na polystyrenovou desku, aby se zabránilo pronikání chladu od země.
Celou zaizolovanou nádobu je vhodné umístit na chráněné místo, například ke zdi domu, kde bude chráněna před větrem a srážkami. Je možné ji také zapustit do země na záhonu, což poskytne nejlepší přirozenou izolaci. Povrch substrátu se přikryje vrstvou chvojí nebo listí. Klíčové je zajistit, aby do nádoby nepršelo a nesněžilo, protože kombinace vlhkosti a mrazu je pro cibule fatální.
Příprava rostlin na zimní období
Úspěšné přezimování začíná správnou přípravou rostlin již od léta. Po odkvětu je nutné odstranit květní stvoly, aby rostlina nevytvářela semena a veškerou energii směřovala do cibule. Listy se musí ponechat na rostlině, dokud zcela nezežloutnou a neuschnou. Během této doby probíhá fotosyntéza, která vytváří zásobní látky pro příští rok. Předčasné odstranění listů by rostlinu fatálně oslabilo.
V období po odkvětu je klíčové omezit zálivku a nechat půdu proschnout. Suché a teplé letní období je pro vyzrávání cibulí zásadní. V této době je také vhodné aplikovat hnojivo s vyšším obsahem draslíku, který podporuje vyzrávání pletiv a zvyšuje mrazuvzdornost. Naopak je třeba se vyvarovat hnojiv s vysokým obsahem dusíku, která by podporovala růst nové zelené hmoty.
Před příchodem zimy, poté co listy zcela zatáhnou a dají se snadno odstranit, je vhodné záhon vyčistit od veškerých rostlinných zbytků a plevele. Tím se sníží riziko, že se v nich budou ukrývat přezimující škůdci nebo zárodky chorob. Čistý záhon je lépe připraven na aplikaci zimního mulče.
Pokud se rozhodnete pro vyjmutí cibulí, je důležité nechat je projít procesem sušení a „zrání“ na vzduchu, jak bylo popsáno výše. Tento krok, známý jako „curing“, pomáhá zacelit případná drobná poranění vzniklá při vyrývání a vytváří pevnou ochrannou slupku. Pečlivá příprava cibulí před uskladněním je stejně důležitá jako samotné podmínky skladování.
📷: Oleg Yunakov via Wikipedia CC BY-SA 4.0
