Spící ibišek, jakožto rostlina pocházející z tropických oblastí, není mrazuvzdorný a v našich klimatických podmínkách nemůže přezimovat venku. Správné zazimování je proto naprosto klíčovým úkonem, který rozhoduje o tom, zda se z krásy této rostliny budeme těšit i v následující sezóně. Cílem zimování je poskytnout rostlině období klidu, během kterého si odpočine, nabere sílu a připraví se na jarní růst a kvetení. Porozumění potřebám rostliny během tohoto období a vytvoření vhodných podmínek je zárukou jejího úspěšného přežití a bohatého kvetení v dalším roce.
Příprava na zimování začíná již na konci léta a začátkem podzimu. S klesajícími teplotami a ubývajícím světlem rostlina přirozeně zpomaluje svůj růst. Tomu je třeba přizpůsobit i péči, zejména zálivku a hnojení. Postupně omezujte frekvenci hnojení, od září stačí jednou za tři až čtyři týdny, a od konce října hnojení zcela ukončete. Stejně tak prodlužujte intervaly mezi zálivkami, vždy nechte substrát více proschnout, než rostlinu znovu zalijete. Tento postup pomůže rostlině připravit se na období klidu a vyzrát pletiva.
Nejdůležitějším krokem je včasné přemístění rostliny z venkovního stanoviště (pokud byla letněna) do interiéru. Spící ibišek je velmi citlivý na chlad a první mrazy by ho mohly nenávratně poškodit. Ideální je rostlinu přenést dovnitř, jakmile noční teploty začnou trvale klesat pod 10-12 °C. Před přenesením je nezbytné rostlinu důkladně zkontrolovat, zda na ní nejsou škůdci, kteří by se v teple interiéru mohli rychle rozmnožit. Preventivně můžete rostlinu osprchovat vlažnou vodou nebo aplikovat preventivní postřik na bázi přírodního oleje.
Před samotným umístěním na zimní stanoviště je také vhodné provést lehký řez. Odstraňte všechny suché, poškozené nebo příliš slabé a přehuštěné větvičky. Můžete také mírně zkrátit příliš dlouhé výhony, aby rostlina měla kompaktnější tvar a nezabírala tolik místa. Tento řez zlepší cirkulaci vzduchu kolem rostliny a sníží riziko napadení plísněmi. Hlavní, radikálnější řez se však provádí až na jaře, před začátkem nové vegetace.
Po přenesení do interiéru může rostlina reagovat na změnu podmínek shozením části listů. Jedná se o přirozenou reakci na stres ze změny teploty, světla a vlhkosti a není třeba se tím znepokojovat. Rostlina se během několika týdnů aklimatizuje. Důležité je najít jí vhodné zimní stanoviště, které bude splňovat její požadavky na světlo a teplotu během období klidu.
Ideální podmínky pro zimování
Pro úspěšné přezimování spícího ibišku je klíčové najít místo, které splňuje dva základní požadavky: dostatek světla a nižší teplota. Ideální teplota pro zimování se pohybuje mezi 12 a 15 °C. Tyto podmínky nejlépe splňují světlé a chladné chodby, verandy, zimní zahrady nebo nevytápěné místnosti s oknem orientovaným na jih nebo západ. Nižší teplota donutí rostlinu přejít do fáze dormance (vegetačního klidu), kdy zastaví růst a šetří energii.
Dostatek světla je během zimování naprosto zásadní. I když rostlina neroste, stále potřebuje světlo pro udržení základních životních funkcí a pro zdraví svých listů. Umístění ve tmavém sklepě nebo garáži je pro spící ibišek nevhodné a pravděpodobně by vedlo k jeho úhynu. Nedostatek světla v kombinaci s vyšší teplotou způsobí, že rostlina začne tvořit slabé, vytáhlé a neduživé výhony, které ji zbytečně vysilují a jsou náchylné k napadení škůdci, zejména mšicemi a molicemi.
Pokud nemáte k dispozici ideální chladné a světlé místo, je možné spící ibišek zimovat i v běžné pokojové teplotě (okolo 20-22 °C). V takovém případě je však naprosto nezbytné zajistit mu co nejvíce světla, ideálně na parapetu jižního okna. Při teplejším zimování rostlina neupadne do plného vegetačního klidu a může se snažit pokračovat v růstu. Je třeba počítat s tím, že takové zimování je pro rostlinu náročnější a může být po zimě více oslabená. Často také dochází k většímu opadu listů.
Během zimování je třeba dávat pozor na průvan. Studený vzduch proudící od oken může rostlině uškodit, způsobit opad listů a celkové oslabení. Stejně tak je nevhodné umístění v blízkosti topných těles, která vysušují vzduch. Suchý vzduch v kombinaci s teplem vytváří ideální podmínky pro množení svilušek, které jsou největším nepřítelem ibišků během zimy. Proto je při teplejším zimování důležité pravidelně zvyšovat vzdušnou vlhkost rosením nebo umístěním květináče na misku s vlhkými oblázky.
Zálivka a péče během zimy
Péče o spící ibišek během zimy se výrazně liší od péče ve vegetačním období. Nejdůležitější změnou je radikální omezení zálivky. Protože rostlina při nižších teplotách téměř neroste, její spotřeba vody je minimální. Substrát by měl mezi jednotlivými zálivkami téměř úplně proschnout. Příliš častá zálivka v chladném prostředí je nejrychlejší cestou k hnilobě kořenů a úhynu rostliny. Zalévejte vždy jen malým množstvím odstáté vody pokojové teploty.
Frekvence zálivky bude záviset na konkrétní teplotě zimoviště. V chladných podmínkách okolo 12-15 °C může stačit zalít jednou za dva až tři týdny. Při teplejším zimování při pokojové teplotě bude substrát vysychat rychleji, a bude tedy nutné zalévat častěji, přibližně jednou za 7-10 dní. Vždy se však řiďte skutečným stavem substrátu, nikoli kalendářem. Test prstem je i v zimě nejspolehlivějším ukazatelem potřeby zálivky.
Během zimního období, od listopadu do konce února, se spící ibišek zásadně nehnojí. Rostlina je ve fázi klidu a nedokázala by dodané živiny využít. Hromadění solí z hnojiv v substrátu by mohlo poškodit kořenový systém a narušit celkovou rovnováhu v půdě. S hnojením se začíná až na jaře, kdy se objeví první známky nového růstu a rostlina se probouzí k životu.
I v zimě je důležitá pravidelná kontrola zdravotního stavu rostliny. Pravidelně prohlížejte listy, zejména jejich spodní stranu, a stonky, zda se na nich neobjevili škůdci. Suchý vzduch v interiérech nahrává především sviluškám a molicím. Při prvním náznaku napadení okamžitě zasáhněte, například osprchováním rostliny nebo použitím vhodného přípravku. Včasný zásah je v zimě, kdy je rostlina oslabená, obzvláště důležitý.
Probouzení rostliny na jaře
S příchodem jara, kdy se dny prodlužují a zvyšuje se intenzita slunečního svitu (obvykle koncem února a v březnu), nastává čas na postupné probouzení spícího ibišku ze zimního spánku. Prvním krokem je mírné zvýšení zálivky. Jakmile zpozorujete, že rostlina začíná rašit nové lístky, můžete začít zalévat o něco častěji, ale stále platí, že substrát musí mezi zálivkami mírně proschnout. S prvními známkami růstu je také čas na první, velmi slabou dávku hnojiva.
Brzké jaro je ideálním obdobím pro přesazování a hlavní řez. Pokud je květináč již malý a kořeny ho zcela vyplňují, přesaďte rostlinu do nádoby o jeden až dva centimetry větší v průměru. Použijte čerstvý, kvalitní a dobře propustný substrát. Současně s přesazováním nebo těsně po něm proveďte tvarovací a zmlazovací řez. Zkraťte všechny výhony o jednu až dvě třetiny, odstraňte slabé a křížící se větvičky. Tento radikální řez podpoří bohaté větvení a zajistí násadu květů na nových výhonech.
Postupně také můžete rostlinu přemístit na teplejší a světlejší místo, abyste podpořili její růst. Pokud jste zimovali v chladu, přechod na teplejší stanoviště by měl být pozvolný, aby rostlina neutrpěla šok. S narůstající intenzitou růstu postupně zvyšujte frekvenci zálivky a pravidelně přihnojujte, zpočátku v polovičních dávkách a později v plné koncentraci doporučené výrobcem.
S vynášením rostliny zpět ven na letní stanoviště nespěchejte. Počkejte, až pomine nebezpečí posledních jarních mrazíků, což bývá obvykle v polovině května po „zmrzlých mužích“. I poté je třeba rostlinu na venkovní podmínky postupně otužovat. Prvních několik dní ji umístěte do polostínu a chraňte před větrem. Teprve po několika dnech aklimatizace ji můžete přemístit na její finální letní stanoviště. Správně provedené probuzení a přechod do nové sezóny je posledním krokem úspěšného zimování.
