Přezimování sporýše argentinského je v podmínkách střední Evropy často diskutovaným tématem a představuje největší výzvu v jeho pěstování. Ačkoliv se jedná o trvalku, její odolnost vůči mrazu je omezená a její přežití zimy závisí na kombinaci několika faktorů, z nichž nejdůležitější je ochrana před zimní vlhkostí. Pochopení jeho přirozené odolnosti a správná příprava rostliny na zimní období mohou výrazně zvýšit šanci na úspěšné přezimování a umožnit tak, aby tato elegantní rostlina zdobila zahradu po několik let. V mnoha chladnějších oblastech je však stále jistější spoléhat se na jeho ochotný samovýsev.
Základem úspěšného přezimování je správný výběr stanoviště a především perfektně propustná půda. Jak již bylo mnohokrát zdůrazněno, sporýš nesnáší mokré nohy, a v zimě to platí dvojnásob. Kombinace mrazu a trvale vlhké půdy je pro jeho kořeny smrtelná. Proto je výběr místa s dobrou drenáží, ideálně na mírném svahu nebo ve vyvýšeném záhonu, tím nejdůležitějším krokem, který pro jeho přezimování můžete udělat již při výsadbě.
Dalším důležitým aspektem je mikroklima daného stanoviště. V teplejších oblastech, jako jsou nížiny a městské zástavby, kde jsou zimy mírnější, má sporýš mnohem větší šanci na přežití. Naopak v mrazových kotlinách, v podhorských a horských oblastech je jeho přezimování venku velmi nejisté a často se pěstuje jako letnička. V takových podmínkách je lepší se zaměřit na sběr semen nebo přezimování rostlin v nádobách.
Konečně, je třeba si uvědomit, že sporýš argentinský je přirozeně krátkověká trvalka. I v ideálních podmínkách se dožívá jen několika let. Jeho životní strategií je rychlý růst a hojná produkce semen, která zajistí pokračování druhu. Proto i když mateřská rostlina zimu nepřežije, je velmi pravděpodobné, že na jaře se v jejím okolí objeví množství nových semenáčků, které ji nahradí a zajistí tak kontinuitu kvetení v záhonu.
Přirozená odolnost vůči mrazu
Odolnost sporýše argentinského vůči mrazu je proměnlivá a závisí na mnoha faktorech. Obecně se udává, že rostlina snese teploty klesající k -10 °C, někteří zahradníci uvádějí úspěšné přezimování i při krátkodobých poklesech k -15 °C. Tyto hodnoty však platí pouze za předpokladu, že je půda relativně suchá. Pokud jsou kořeny v mokré a zmrzlé půdě, rostlina uhyne i při mnohem mírnějších mrazech. Zimní vlhkost je tedy pro ni větším nepřítelem než samotný mráz.
Genetická variabilita také hraje roli. Rostliny vypěstované ze semen mohou vykazovat různou míru odolnosti. Někteří jedinci mohou být přirozeně odolnější než jiní. Postupným výběrem a přeséváním rostlin, které úspěšně přežily zimu ve vaší zahradě, lze teoreticky vypěstovat lokálně adaptovanou a odolnější populaci. To je však proces na několik let a vyžaduje trpělivost.
Stáří a kondice rostliny před zimou také ovlivňují její šance na přežití. Mladé, dobře zakořeněné rostliny z jarní výsadby mají obvykle větší šanci než starší, již vyčerpané jedince. Je důležité, aby rostlina vstupovala do zimy v dobrém zdravotním stavu, nebyla oslabená chorobami, škůdci nebo pozdním hnojením dusíkem, které by podpořilo růst měkkých pletiv náchylných k namrznutí.
Je třeba si také uvědomit rozdíl mezi mrazuvzdorností kořenového systému a nadzemní části. Nadzemní část sporýše, tedy stonky a listy, není mrazuvzdorná a při prvních silnějších mrazech odumírá. Přežití rostliny závisí na vitalitě kořenového krčku a kořenů, které jsou ukryty v půdě. Cílem zimní ochrany je tedy primárně ochránit tuto podzemní část před promrznutím a především před nadměrnou vlhkostí.
Příprava rostlin na zimu
Příprava sporýše na zimu začíná již koncem léta. Od srpna je důležité omezit a následně zcela ukončit jakékoliv hnojení, zejména to dusíkaté. Dusík podporuje růst nových, měkkých výhonů, které by do zimy nestihly dostatečně vyzrát a byly by velmi náchylné k poškození mrazem. Naopak hnojiva s vyšším obsahem draslíku, aplikovaná v létě, mohou pomoci posílit rostlinná pletiva a zvýšit tak jejich odolnost.
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí je, co udělat s nadzemní částí rostliny na podzim. Obecně se důrazně doporučuje ponechat uschlé stonky na záhoně po celou zimu a seříznout je až na jaře, obvykle v březnu nebo dubnu. Tyto suché stonky poskytují přirozenou, i když omezenou, ochranu kořenovému krčku před mrazem a sněhem. Co je však důležitější, duté stonky mohou po seříznutí fungovat jako trubičky, kterými do kořenového systému zatéká voda, což výrazně zvyšuje riziko hniloby.
Dalším krokem je aplikace zimní přikrývky, jejímž hlavním úkolem je izolace a ochrana před vlhkostí. Po příchodu prvních mrazů, kdy již půda začíná promrzat, je vhodné k rostlině nahrnout vrstvu lehkého a vzdušného materiálu. Ideální je suché spadané listí (např. z buku nebo dubu, které se pomalu rozkládá), chvojí, sláma nebo i vrstva vyzrálého kompostu. Tato vrstva by měla být vysoká asi 15-20 cm.
Důležité je přikrývku aplikovat až ve správný čas. Pokud byste rostlinu zakryli příliš brzy, kdy je půda ještě teplá a vlhká, mohlo by pod přikrývkou dojít k zapaření a rozvoji hniloby. Cílem není udržet půdu v teple, ale spíše stabilizovat její teplotu a zabránit hlubokému promrznutí a střídání cyklů mrznutí a tání. Na jaře je pak nutné přikrývku včas odstranit, aby mohla rostlina začít rašit.
Způsoby přezimování v záhonu
Nejběžnějším a nejjednodušším způsobem je ponechat sporýš přezimovat přímo na záhoně s využitím zimní ochrany. Úspěšnost této metody závisí především na lokálních klimatických podmínkách a kvalitě půdy. V teplejších oblastech s dobře propustnou půdou často postačí ponechat na rostlině suché stonky a přihrnout k ní vrstvu listí nebo chvojí. Tato ochrana by měla být dostatečná k tomu, aby rostlina přežila průměrnou zimu.
V oblastech s těžšími půdami nebo vyšším úhrnem zimních srážek je nutné se zaměřit především na ochranu před vlhkostí. Kromě vrstvy listí a chvojí je možné nad rostlinu umístit i jakousi „stříšku“, která odvede dešťovou a sněhovou vodu pryč od kořenového krčku. Může to být například skleněná deska, kus plexiskla nebo obrácený hliněný květináč podložený kameny, aby pod ním mohl proudit vzduch.
Další metodou, která zvyšuje šanci na přežití, je sběr semen a spoléhání se na samovýsev. Na podzim se z odkvetlých a uschlých květenství sesbírají semena a část se jich uskladní pro jarní výsev. Zbytek uschlých květenství se může nechat na rostlině nebo rozptýlit po záhoně. Sporýš se velmi ochotně přesévá a na jaře se obvykle objeví velké množství semenáčků. I když tedy původní rostlina zimu nepřečká, záhon zůstane zaplněn novou generací.
Nové semenáčky, které se objeví na jaře, je možné nechat růst na původním místě, nebo je opatrně přesadit na jiná místa v zahradě. Tímto způsobem lze populaci sporýše v zahradě nejen udržet, ale i aktivně rozšiřovat. Tato metoda je nejspolehlivější v chladnějších oblastech, kde je přezimování mateřských rostlin nejisté. Kombinace zimní ochrany a podpory samovýsevu je ideální strategií pro dlouhodobé pěstování.
Přezimování v nádobách
Sporýš argentinský pěstovaný v nádobách je mnohem náchylnější k promrznutí kořenového balu než rostliny ve volné půdě. Zemina v květináči promrzá mnohem rychleji a ze všech stran. Ponechání nádoby venku bez jakékoliv ochrany je v našich podmínkách téměř jistou cestou k úhynu rostliny. Proto je nutné nádobovým rostlinám věnovat zvláštní péči.
Jednou z možností je zapuštění celé nádoby do země na chráněném místě v zahradě, například v zeleninovém záhoně. Půda bude fungovat jako přirozený izolant a ochrání kořeny před největšími mrazy. Povrch nádoby je pak vhodné zakrýt vrstvou listí nebo chvojí. Na jaře se nádoba opět vykope a umístí na své obvyklé místo.
Další, často praktikovanou metodou, je přemístění nádoby na chráněné, chladné a světlé místo, kde teplota neklesá hluboko pod bod mrazu. Ideální je nevytápěný skleník, zimní zahrada, světlá garáž nebo chodba. Teplota by se měla pohybovat v rozmezí 0 až 10 °C. Před přemístěním se stonky seříznou asi na 10 cm. Během zimy je třeba zálivku omezit na naprosté minimum, substrát by měl být spíše suchý. Zalévá se jen občas, aby kořenový bal zcela nevyschl.
Pokud nemáte k dispozici vhodné bezmrazé prostory, je možné pokusit se o přezimování nádoby venku. Nádobu je nutné důkladně zaizolovat. Postavte ji na polystyrenovou desku, aby byla izolována od chladné země. Celou nádobu pak obalte několika vrstvami bublinkové fólie, juty nebo starých dek. Korunu rostliny zakryjte chvojím. Nádobu umístěte na chráněné místo, například ke zdi domu, kde bude chráněna před větrem a deštěm. I zde platí, že substrát nesmí být přes zimu mokrý.
