Ořechokřídlec je keř, který přináší do podzimních zahrad jedinečné modré tóny v době, kdy většina ostatních rostlin již odkvétá. Abychom se však z jeho krásy mohli těšit rok co rok, je nezbytné věnovat pozornost jeho přípravě na zimu a správnému zazimování. Ačkoliv se jedná o relativně odolnou rostlinu, pochází z teplejších oblastí Asie a v našich středoevropských podmínkách nemusí být jeho mrazuvzdornost vždy stoprocentní. Správná péče na podzim a vhodná ochrana během zimy jsou klíčové pro to, aby keř bez úhony přečkal nepříznivé období a na jaře opět bujně obrazit.
Mrazuvzdornost ořechokřídlce se může lišit v závislosti na konkrétní odrůdě, stáří rostliny a podmínkách stanoviště. Obecně se uvádí, že je mrazuvzdorný přibližně do -17 až -23 °C. To znamená, že v teplejších nížinných oblastech obvykle přezimuje bez větších problémů, zatímco ve vyšších a chladnějších polohách nebo na nechráněných, větrných místech může docházet k namrzání nadzemní části. Naštěstí má tento keř vynikající regenerační schopnosti a i po silném namrznutí na jaře spolehlivě obráží ze spodních, nepoškozených částí nebo přímo od kořenů.
Příprava na zimu začíná již v pozdním létě. Jedním z nejdůležitějších kroků je ukončení hnojení, zejména dusíkatými hnojivy, nejpozději koncem července. Pozdní přísun dusíku by podpořil růst nových, měkkých výhonů, které by do příchodu mrazů nestihly dostatečně vyzrát a zdřevnatět. Právě tyto nevyzrálé výhony jsou nejvíce náchylné k poškození mrazem. Naopak hnojiva s vyšším obsahem draslíku, aplikovaná v létě, mohou pomoci pletivům vyzrát a zvýšit jejich odolnost.
Dalším krokem je postupné omezování zálivky na podzim. Půda by měla před zimou mírně proschnout. Trvale mokrá a těžká půda v kombinaci s mrazem je pro kořeny ořechokřídlce velmi nebezpečná. Led v půdě může mechanicky poškodit jemné kořínky a přemokření zvyšuje riziko hniloby. Je také důležité nenechávat na podzim kolem keře napadané listí z jiných stromů, které by mohlo být zdrojem chorob a úkrytem pro přezimující škůdce. Okolí keře by mělo být čisté a připravené na aplikaci zimní ochrany.
Správné načasování ochrany
Načasování aplikace zimní ochrany je velmi důležité. Příliš brzké zakrytí rostliny, když jsou venkovní teploty ještě vysoké, může vést k jejímu zapaření a rozvoji houbových chorob. Rostlina by také neměla dostatek času na přirozené otužení a přípravu na pokles teplot. Naopak příliš pozdní ochrana, aplikovaná až po příchodu silných mrazů, již nemusí být účinná. Cílem je chránit rostlinu před největšími mrazy, ale zároveň jí umožnit přizpůsobit se chladnému počasí.
Ideální dobou pro instalaci zimní ochrany je období, kdy se teploty začínají stabilně pohybovat kolem bodu mrazu, ale ještě nenastaly silné, trvalé mrazy. To obvykle bývá v průběhu listopadu, v závislosti na konkrétní lokalitě a průběhu počasí. Je dobré sledovat předpověď počasí a ochranu aplikovat před ohlášenou vlnou mrazů. První lehké mrazíky rostlině neublíží, naopak jí signalizují, že se má připravit na zimní spánek.
Základní ochranou, kterou bychom měli dopřát každému ořechokřídlci, je přihrnutí mulče ke kořenům. Tato vrstva chrání nejcitlivější část rostliny – kořenový krček a spící pupeny u země, ze kterých na jaře vyrůstají nové výhony. Tuto ochranu je vhodné aplikovat právě v zmíněném listopadovém termínu. Ostatní typy ochrany, jako je obalení netkanou textilií, se instalují ve stejnou dobu nebo těsně před příchodem opravdu silných mrazů.
Na jaře je stejně důležité správné načasování odstranění zimní ochrany. Příliš brzké odkrytí může rostlinu vystavit pozdním jarním mrazíkům, zatímco příliš pozdní může vést k předčasnému rašení pod krytem a následnému poškození mladých výhonků po odkrytí. Ochrana se obvykle odstraňuje postupně, v březnu nebo začátkem dubna, když už nehrozí silné mrazy. Mulčovací vrstvu je dobré odhrnout, aby se půda mohla rychleji prohřát.
Ochrana kořenového systému
Ochrana kořenového systému je naprosto zásadní pro úspěšné přezimování ořechokřídlce. I když celá nadzemní část keře namrzne, pokud přežije zdravý a nepoškozený kořenový systém a kořenový krček, rostlina na jaře spolehlivě zregeneruje. Proto bychom této části měli věnovat největší pozornost, a to i v teplejších oblastech, kde se zdá, že není zimní ochrana nutná. Jedná se o jednoduché a velmi účinné preventivní opatření.
Nejběžnější a nejlepší metodou je přihrnutí vrstvy izolačního materiálu k bázi keře. Ideálním materiálem je shrabané listí (ze zdravých stromů), sláma, chvojí, štěpka nebo vyzrálý kompost. Vytvoříme tak jakousi „peřinu“ kolem kořenového krčku. Vrstva by měla být vysoká alespoň 15–20 cm a měla by pokrývat plochu o průměru zhruba 30–40 cm kolem kmínku. Tento materiál izoluje půdu před hlubokým promrznutím a chrání spící pupeny před poškozením.
Kompost má tu výhodu, že na jaře ho nemusíme zcela odstraňovat, ale stačí ho jen rozhrnout a lehce zapravit do půdy, čímž zároveň rostlině dodáme první jarní dávku živin. Chvojí z jehličnanů je také výborné, protože je vzdušné, neplesniví a odpuzuje některé hlodavce, kteří by mohli v zimě okusovat kůru. Listí je dobré smíchat s chvojím nebo ho zatížit větvemi, aby ho vítr nerozfoukal po zahradě.
Tato základní ochrana kořenů je dostatečná pro většinu lokalit v České republice. Zajišťuje, že i kdyby zima byla extrémně tuhá a nadzemní část rostliny byla zcela zničena, na jaře bude mít ořechokřídlec z čeho obrazit. Je to malá investice času na podzim, která nám dává jistotu, že o náš oblíbený keř nepřijdeme. Tuto ochranu bychom neměli podceňovat ani u starších, zavedených rostlin.
Ochrana nadzemní části
V drsnějších klimatických podmínkách, jako jsou horské a podhorské oblasti, větrné polohy nebo mrazové kotliny, nemusí být ochrana kořenového systému dostatečná. V těchto lokalitách je vhodné přistoupit i k ochraně nadzemní části keře. Cílem této ochrany není udržet rostlinu v teple, ale ochránit ji před největšími mrazovými špičkami, vysušujícím zimním větrem a intenzivním zimním sluncem, které může v kombinaci se zamrzlou půdou způsobit fyziologické sucho.
Nejčastěji se k ochraně nadzemní části používá bílá netkaná textilie. Ta se volně omotá kolem celého keře a u země se sváže. Je důležité, aby textilie nebyla příliš utažená a aby mezi ní a větvemi zůstal vzduch, který funguje jako izolant. Bílá barva odráží sluneční paprsky a zabraňuje přehřívání větví během slunečných zimních dnů. Textilie také chrání keř před lámáním větví pod tíhou těžkého, mokrého sněhu.
Alternativou k netkané textilii mohou být jutové pytle nebo rohože z rákosu či slámy. Tyto přírodní materiály jsou prodyšné a poskytují dobrou ochranu. Naopak zcela nevhodné jsou igelitové fólie nebo pytle, které jsou neprodyšné. Pod nimi se během slunečných dnů sráží vlhkost, která v noci zmrzne a může rostlinu vážně poškodit. Navíc neprodyšný obal podporuje vznik plísní a hniloby.
Je třeba si uvědomit, že ochrana nadzemní části je spíše doplňková. I s nejlepší ochranou mohou v extrémních mrazech některé větvičky namrznout. Jelikož se ořechokřídlec na jaře stejně hluboce stříhá, není to žádná tragédie. Hlavním cílem zimování je vždy ochrana kořenů a báze rostliny. Ochrana nadzemní části nám však může pomoci zachovat více zdravého dřeva, ze kterého bude rostlina na jaře lépe a rychleji rašit.
Zimování v nádobách
Pěstování ořechokřídlce v nádobách je možné, ale jeho zimování vyžaduje zvláštní pozornost. Kořenový systém v nádobě je mnohem více vystaven promrzání než ve volné půdě. Půda v květináči promrzá ze všech stran a mnohem rychleji, což může vést k úplnému zničení kořenů a úhynu rostliny. Proto je nezbytné nádobu s rostlinou na zimu důkladně ochránit. Ponechat ji bez ochrany na terase nebo balkoně je ve většině našich oblastí sázkou do loterie.
Nejlepším způsobem, jak přezimovat ořechokřídlec v nádobě, je zapustit celý květináč do země na chráněném místě v zahradě, například do prázdného záhonu. Zemina kolem květináče bude fungovat jako přirozená izolace. Povrch substrátu v květináči a okolí je pak ještě dobré zamulčovat vrstvou listí nebo chvojí. Tímto způsobem simulujeme podmínky, jaké má rostlina pěstovaná ve volné půdě.
Pokud nemáme možnost zapustit nádobu do země, musíme ji co nejlépe zaizolovat. Celý květináč, včetně dna, je třeba obalit izolačním materiálem, například bublinkovou fólií, polystyrenem, starými dekami nebo jutovými pytli vyplněnými slámou. Nádobu je také dobré postavit na podložku z polystyrenu nebo dřeva, aby nebyla v přímém kontaktu se studenou zemí. Rostlinu pak umístíme na chráněné místo u zdi domu, kde nefouká. Nadzemní část můžeme také obalit netkanou textilií.
Další možností je přemístění nádoby do chladného, bezmrazého prostoru, jako je nevytápěná garáž, sklep, studený skleník nebo zimní zahrada. Teplota by se zde měla ideálně pohybovat mezi 0 a 8 °C. V takovém prostředí rostlina bezpečně přezimuje. Důležité je i během zimy občas zkontrolovat vlhkost substrátu a v případě potřeby ho velmi mírně zalít, aby kořenový bal zcela nevyschl. Na jaře pak rostlinu postupně přivykáme venkovním podmínkám.
📷Agnieszka Kwiecień, Nova, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
