Ořechokřídlec je obecně považován za poměrně odolný a zdravý keř, který nebývá často napadán chorobami a škůdci. Jeho aromatické listy, které po rozemnutí voní po bylinkách, často odpuzují mnoho běžných škůdců. Přesto se ani jemu zcela nevyhýbají pěstitelské problémy. Většina z nich je však způsobena spíše nevhodnými pěstebními podmínkami než agresivními patogeny. Znalost potenciálních hrozeb a jejich prevence je klíčem k udržení zdravých a krásně kvetoucích rostlin. V tomto článku se podrobně seznámíme s nejčastějšími chorobami a škůdci, které mohou ořechokřídlec ohrozit, a poradíme, jak jim předcházet a jak proti nim účinně zasáhnout.
Nejlepší ochranou proti chorobám a škůdcům je prevence. Zdravá, silná a vitální rostlina, která roste v optimálních podmínkách, je mnohem méně náchylná k jakémukoli napadení. Základem je tedy dodržování všech pěstitelských zásad, o kterých jsme hovořili v předchozích článcích. To zahrnuje především výběr slunného a vzdušného stanoviště, zajištění dobře propustné půdy, přiměřenou zálivku bez přemokření a vyvážené hnojení bez přebytku dusíku. Právě tyto faktory hrají největší roli v obranyschopnosti rostliny.
Vzdušné stanoviště je obzvláště důležité pro prevenci houbových chorob. Pokud je keř příliš hustý nebo roste na místě s nedostatečnou cirkulací vzduchu, listy po dešti nebo zálivce dlouho osychají. Vlhké prostředí je ideální pro klíčení spor hub, jako je například padlí. Pravidelný jarní řez, který keř prosvětlí a otevře, proto není jen estetickou záležitostí, ale také důležitým fytosanitárním opatřením. Odstraňování jakýchkoli poškozených nebo odumřelých větví během sezóny také přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu.
I přes veškerou snahu se může stát, že se nějaký problém objeví. V takovém případě je důležité včasné rozpoznání příznaků a rychlý zásah. Pravidelná kontrola rostlin, při které si všímáš změn na listech, stoncích či květech, ti umožní odhalit problém v jeho počáteční fázi, kdy je boj s ním mnohem snazší a účinnější. Většinu problémů lze naštěstí řešit jednoduchými ekologickými metodami a použití chemických postřiků je nutné jen zřídka.
V následujících kapitolách se zaměříme na konkrétní problémy. Podíváme se na nejčastější houbové choroby, jako je padlí, a na škůdce, kteří se mohou na ořechokřídlci objevit, například mšice. Dále probereme abiotické poruchy, které nejsou způsobeny živými organismy, ale nepříznivými podmínkami, jako je úpal listů nebo poškození mrazem. S těmito znalostmi budeš schopen poskytnout svému keři tu nejlepší péči.
Houbové choroby
Ačkoliv ořechokřídlec netrpí na houbové choroby příliš často, nejběžnějším problémem, který se může objevit, je padlí. Padlí je snadno rozpoznatelné podle typického bílého až našedlého moučnatého povlaku, který se tvoří na listech, stoncích a někdy i na květních pupenech. Tento povlak je tvořen myceliem houby, která parazituje na povrchu rostlinných tkání. Silně napadené listy mohou žloutnout, kroutit se a předčasně opadávat. Rostlina je celkově oslabená a méně kvete.
Rozvoj padlí podporuje specifické mikroklima – teplé dny a vlhké noci, typické pro pozdní léto. Šíří se zejména na přehuštěných, málo vzdušných stanovištích a u rostlin, které jsou přehnojené dusíkem a mají příliš bujný růst měkkých pletiv. Prevencí je tedy výběr vzdušného stanoviště, správný řez pro prosvětlení keře a vyvážené hnojení. Důležité je také zalévat rostlinu ke kořenům a vyhnout se zbytečnému smáčení listů, zejména ve večerních hodinách.
Při prvních příznacích napadení je důležité okamžitě jednat. Odstraň a znič všechny silně napadené části rostliny. V počáteční fázi mohou pomoci ekologické postřiky na bázi síry, jedlé sody (smíchané s vodou a kapkou oleje) nebo přípravky z přesličky rolní. Tyto postřiky je nutné aplikovat opakovaně, ideálně za suchého počasí, aby dobře přilnuly k listům. V případě silného a opakovaného napadení je možné sáhnout po systémových fungicidech určených proti padlí, ale to by měla být až poslední možnost.
Dalším, méně častým problémem může být kořenová hniloba. Ta není způsobena konkrétním patogenem napadajícím listy, ale houbami žijícími v půdě (např. rodu Phytophthora), které napadají kořenový systém. K tomu dochází téměř výhradně na těžkých, nepropustných a trvale přemokřených půdách. Rostlina náhle vadne, i když má dostatek vláhy, listy žloutnou a celý keř chřadne a odumírá. Léčba je v tomto případě téměř nemožná, a proto je naprosto klíčová prevence v podobě zajištění dokonalé drenáže při výsadbě.
Živočišní škůdci
Jak již bylo zmíněno, ořechokřídlec díky svým aromatickým listům většinu škůdců odpuzuje. Přesto se mohou objevit někteří méně vybíraví škůdci, kteří se na něm občas usadí. Nejčastěji se můžeme setkat se mšicemi. Tyto drobné, obvykle zelené nebo černé, hmyzí škůdce najdeme především na mladých, měkkých vrcholcích výhonů a na spodní straně listů. Sají rostlinné šťávy, což způsobuje deformace listů, zpomalení růstu a při silném napadení mohou rostlinu výrazně oslabit.
Mšice navíc vylučují lepkavou sladkou medovici, která znečišťuje listy. Na této medovici se pak často usazují černé plísně, tzv. černě, které sice rostlině přímo neškodí, ale snižují její estetickou hodnotu a omezují fotosyntézu. Přítomnost mšic často láká mravence, kteří si medovici oblíbili a mšice si „chovají“ a chrání je před predátory. Pokud tedy na svém ořechokřídlci pozoruješ zvýšený výskyt mravenců, je to často signál, že se v koruně skrývají mšice.
Boj s mšicemi je obvykle snadný, pokud se podchytí včas. Při malém výskytu je lze jednoduše rozmáčknout prsty nebo je spláchnout silným proudem vody. Velmi účinné jsou také ekologické postřiky na bázi mýdlové vody nebo olejových přípravků (např. řepkový olej s vodou a jarem), které mšicím zalepí dýchací otvory. Důležité je postřik aplikovat důkladně na celou rostlinu, zejména na spodní stranu listů, a v případě potřeby ho po několika dnech zopakovat.
Dalším, i když méně častým, škůdcem mohou být svilušky. Tyto miniaturní pavoučci se objevují především v horkém a suchém počasí a také sají rostlinné šťávy. Jejich přítomnost prozradí jemné pavučinky na spodní straně listů a drobné žluté tečky na listech, které postupně splývají, až celý list zešedne a uschne. Prevencí je udržování vyšší vzdušné vlhkosti, například rosením rostlin (což je ale v rozporu s prevencí houbových chorob, je třeba najít kompromis). K likvidaci svilušek se používají speciální přípravky, tzv. akaricidy.
Abiotické poruchy
Kromě chorob a škůdců může být ořechokřídlec poškozen také abiotickými faktory, tedy nepříznivými vlivy prostředí. Tyto poruchy nejsou způsobeny živými organismy, ale fyzikálními nebo chemickými podmínkami. Jedním z častých problémů, zejména u mladých nebo čerstvě vysazených rostlin, je poškození mrazem. Jak již víme, ořechokřídlec není plně mrazuvzdorný a jeho nevyzrálé výhony mohou během tuhé zimy namrznout. To se projeví na jaře, kdy koncové části větví neraší, jsou suché a lámavé.
Řešení tohoto problému je jednoduché a spočívá v jarním řezu. Při tomto řezu se odstraní všechny namrzlé a poškozené části až do zdravého, živého dřeva. Díky vynikající regenerační schopnosti a faktu, že kvete na nových výhonech, se rostlina z tohoto poškození rychle vzpamatuje a obvykle to neovlivní její kvetení v daném roce. Prevencí je správné ukončení hnojení v létě, aby výhony stihly vyzrát, a zimní ochrana v podobě přihrnutí mulče ke kořenům, zejména v chladnějších oblastech.
Dalším možným problémem, i když méně častým, může být úpal listů. K tomu dochází, pokud je rostlina vystavena extrémně intenzivnímu slunečnímu záření v kombinaci s nedostatkem vody. Projevuje se to velkými, hnědými, suchými skvrnami na listech, zejména na těch, které jsou nejvíce vystaveny slunci. Ačkoliv ořechokřídlec slunce miluje, v extrémních podmínkách, například na jižní straně u rozpálené zdi, může dojít k poškození. Prevencí je zajištění dostatečné zálivky během vln veder a případně lehké přistínění v nejexponovanějších hodinách dne u choulostivých mladých sazenic.
Problémy může způsobit také nesprávné pH půdy. V příliš kyselé půdě může rostlina trpět nedostatkem některých živin, což se projeví například chlorózou (žloutnutím listů). Naopak v příliš zásadité (vápenaté) půdě může mít problém s příjmem železa, což se projevuje typickým žloutnutím mladých listů, přičemž žilnatina zůstává zelená. Vždy je proto dobré znát typ půdy ve své zahradě a přizpůsobit tomu péči, případně pH upravit.
Prevence a podpora zdraví
Nejlepším způsobem, jak se vyhnout problémům s chorobami a škůdci, je aktivně podporovat zdraví a vitalitu rostliny. Silná rostlina má dobře vyvinutý imunitní systém a je schopna se mnoha problémům bránit sama. Základem je, jak již bylo mnohokrát opakováno, výběr optimálního stanoviště – plné slunce, dobrá cirkulace vzduchu a perfektně propustná půda. Tyto tři faktory samy o sobě eliminují velkou část potenciálních rizik, zejména houbových chorob a kořenové hniloby.
Podpora biodiverzity v zahradě je další skvělou preventivní strategií. Vytvořením prostředí, které je atraktivní pro užitečný hmyz, jako jsou slunéčka, zlatoočky, pestřenky a dravé ploštice, si zajistíš armádu přirozených nepřátel mšic a dalších škůdců. Výsadba kvetoucích bylin, jako je kopr, řebříček nebo měsíček, v blízkosti keřů přiláká tyto pomocníky do tvé zahrady. Ponechání části zahrady v „divočejším“ stavu také poskytuje úkryt pro tyto užitečné tvory.
Pravidelné používání organických hnojiv, jako je kompost, nejenže dodává živiny, ale také podporuje zdravý půdní život. Bohaté společenstvo mikroorganismů v půdě pomáhá chránit kořeny před patogeny a zlepšuje dostupnost živin pro rostlinu. Zdravá půda je základem zdravé rostliny. Vyvaruj se používání širokospektrálních chemických pesticidů, které hubí nejen škůdce, ale i jejich přirozené nepřátele a další užitečné organismy, čímž narušují přirozenou rovnováhu v zahradě.
Posledním, ale neméně důležitým prvkem prevence je pravidelná péče a pozorování. Věnuj svým rostlinám čas, prohlížej je a všímej si jakýchkoli změn. Včasné odhalení problému je polovina úspěchu. Odstranění napadeného listu nebo malého ohniska mšic na začátku je mnohem jednodušší než řešení rozsáhlé kalamity. Láska a pozornost, kterou svým rostlinám věnuješ, se ti vrátí v podobě jejich zdraví, krásy a vitality.
📷Agnieszka Kwiecień, Nova, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
