Ačkoliv je amarylis poměrně odolná a houževnatá rostlina, ani jemu se nevyhýbají různé choroby a útoky škůdců. Včasná identifikace problému a rychlý a správný zásah jsou klíčové pro záchranu rostliny a minimalizaci škod. Mnoho problémů pramení z nesprávných pěstebních podmínek, jako je přemokření nebo špatná cirkulace vzduchu. Nejlepší obranou je proto prevence, která spočívá v zajištění optimálního prostředí pro růst. Pokud se však i přesto nějaký problém objeví, je důležité vědět, jak ho rozpoznat a jak proti němu účinně bojovat. Tento průvodce ti představí nejčastější choroby a škůdce, kteří mohou tvůj amarylis potrápit, a nabídne ověřené metody jejich kontroly.
Prevence jako nejlepší ochrana
Nejúčinnějším způsobem, jak udržet amarylis zdravý, je předcházet vzniku problémů. Základem prevence je důsledné dodržování správných pěstebních postupů. To zahrnuje použití dobře propustného substrátu a květináče s drenážním otvorem, aby se zabránilo přemokření, které je hlavní příčinou hniloby kořenů a cibule. Správný režim zálivky, přizpůsobený fázi růstu, je naprosto zásadní. Vždy nech povrch substrátu mezi zálivkami proschnout a nikdy nenechávej stát vodu v podmisce.
Dalším důležitým preventivním opatřením je zajištění dobré cirkulace vzduchu kolem rostliny. Zejména ve vlhkém a teplém prostředí bez proudění vzduchu se daří houbovým chorobám. Pravidelné větrání místnosti, kde rostlinu pěstuješ, pomáhá snižovat riziko infekce. Při nákupu nové cibule si ji vždy pečlivě prohlédni. Měla by být pevná, bez skvrn, otlaků nebo známek plísně. Preventivně můžeš novou cibuli před výsadbou ošetřit mořením v fungicidním roztoku.
Pravidelná kontrola rostlin je nezbytná pro včasné odhalení jakýchkoli problémů. Alespoň jednou týdně si své rostliny důkladně prohlédni, a to včetně spodní strany listů a oblasti kolem cibule. Hledej jakékoli změny barvy, skvrny, pavučinky nebo přítomnost hmyzu. Čím dříve problém odhalíš, tím snazší a účinnější bude jeho řešení. Izolace nově zakoupených rostlin na několik týdnů od tvé stávající sbírky je také moudrým krokem, který zabrání případnému zavlečení škůdců nebo chorob.
Udržuj také čistotu v okolí rostliny. Odstraňuj veškeré opadané listy nebo odkvetlé části, které by se mohly stát zdrojem infekce. Používej vždy čisté nástroje, ať už při přesazování, nebo při odstraňování částí rostliny. Dezinfekce nůžek lihem před a po použití na každé rostlině je jednoduchý zvyk, který může zabránit přenosu chorob z jedné rostliny na druhou.
Červená spála (Stagonospora curtisii)
Červená spála je pravděpodobně nejznámější a nejčastější chorobou postihující amarylis a další cibuloviny z čeledi amarylkovitých. Je způsobena houbou Stagonospora curtisii. Projevuje se typickými červenými až červenohnědými skvrnami, proužky a vřídky na listech, květních stvolech, poupatech a někdy i na vnějších suknicích cibule. Skvrny se mohou postupně zvětšovat a splývat. Silně napadený květní stvol se může deformovat, ohýbat a dokonce zlomit. Na listech mohou skvrny vést k jejich deformaci a předčasnému usychání.
Tato houba se šíří především vodou a daří se jí ve vlhkém a chladnějším prostředí. Infekce často proniká do rostliny skrze drobná poranění. Je důležité si uvědomit, že ne každá červená skvrna na amarylisu automaticky znamená červenou spálu. Rostlina může na mechanické poškození nebo stres také reagovat tvorbou červeného pigmentu. Skvrny od červené spály jsou však obvykle mírně propadlé a jasně ohraničené.
Boj s červenou spálou je obtížný, protože houba může přežívat v cibuli. Prvním krokem je okamžité odstranění a zničení všech napadených částí rostliny. Použij k tomu ostrý a čistý nůž. Po odstranění napadených částí je vhodné celou rostlinu ošetřit systémovým fungicidem. Postřik aplikuj podle návodu a opakuj ho v doporučených intervalech. Je také klíčové upravit pěstební podmínky: snížit vlhkost, zajistit lepší cirkulaci vzduchu a zalévat opatrně, aby se voda nedostávala na listy a do srdce rostliny.
Při silném napadení cibule je možné ji zkusit zachránit. Po vyjmutí ze substrátu odstraň všechny napadené a odumřelé suknice až na zdravou tkáň. Poté cibuli namoč na 30 minut do teplé vody (43-44 °C), což může houbu zničit. Následně ji ošetři fungicidem a nech ji dobře oschnout, než ji zasadíš do zcela nového, čistého substrátu. Starý substrát a květináč je nutné zlikvidovat, nebo květináč důkladně vydezinfikovat.
Hniloba cibule a kořenů
Hniloba cibule a kořenů je dalším velmi vážným problémem, který je téměř vždy způsoben přemokřením a použitím nepropustného substrátu. Když kořeny stojí ve vodě, nemají přístup ke kyslíku a začínají odumírat. Odumřelé kořeny se stávají vstupní branou pro různé půdní houby a bakterie, které způsobují hnilobu. Tento proces se rychle šíří na spodní část cibule (podpučí) a následně na celou cibuli.
První příznaky hniloby mohou být nenápadné a často si jich pěstitel všimne až v pokročilém stádiu. Listy začnou žloutnout, vadnout a rostlina celkově chřadne, i když je substrát vlhký. Květní stvol může být slabý nebo se vůbec nevyvine. Pokud máš podezření na hnilobu, nejlepším řešením je okamžitě vyjmout rostlinu z květináče a zkontrolovat stav kořenů a cibule. Zdravé kořeny jsou bílé a pevné, zatímco hnijící jsou hnědé, měkké a kašovité a snadno se oddělují. Cibule může být na omak měkká a může nepříjemně páchnout.
Pokud je hnilobou zasažena jen část kořenů a cibule je stále převážně pevná, existuje šance na záchranu. Ostrým a sterilním nožem odstraň všechny poškozené kořeny a napadené části cibule až do zdravé, pevné tkáně. Řezné plochy na cibuli ošetři práškovým dřevěným uhlím nebo fungicidním práškem, aby se zabránilo další infekci. Takto ošetřenou cibuli nech několik dní volně na vzduchu oschnout.
Po oschnutí zasaď cibuli do zcela nového, sterilního a velmi dobře propustného substrátu. Květináč by měl být jen o málo větší než cibule. Po zasazení zalévej velmi opatrně a jen minimálně, dokud se neobjeví známky nového růstu. Důležité je dát rostlině čas na regeneraci a vytvoření nových, zdravých kořenů. Prevence tohoto problému je však mnohem jednodušší než léčba: nikdy nepřelévat a vždy zajistit perfektní drenáž.
Svilušky a třásněnky
Kromě houbových chorob mohou amarylis napadnout i různí saví škůdci. Mezi nejčastější patří svilušky. Tito drobní, pouhým okem téměř neviditelní roztoči sají šťávu z listů, především z jejich spodní strany. Jejich přítomnost prozradí jemné pavučinky a drobné, světle žluté tečky na listech, které postupně splývají a listy ztrácejí barvu, žloutnou a usychají. Sviluškám se daří v suchém a teplém vzduchu, typickém pro vytápěné byty v zimě.
Při prvním zjištění napadení může pomoci důkladné osprchování celé rostliny vlažnou vodou, čímž se smyje velká část populace. Zvýšení vzdušné vlhkosti v okolí rostliny, například pravidelným rosením (mimo období kvetení a s opatrností, aby se voda nedostala do cibule) nebo umístěním květináče na misku s vlhkými kamínky, také pomáhá omezit jejich množení. Při silnějším napadení je však nutné sáhnout po akaricidu, tedy přípravku určeném k hubení roztočů. Postřik je potřeba aplikovat důkladně na celou rostlinu, zejména na spodní stranu listů, a po několika dnech ho zopakovat.
Dalším nepříjemným škůdcem jsou třásněnky. Tento drobný, okřídlený hmyz je také velmi malý a těžko postřehnutelný. Podobně jako svilušky sají rostlinné šťávy a zanechávají za sebou stříbřité skvrny a černé tečky (jejich trus) na listech a květech. Napadené květy se mohou deformovat a neotevřít se správně. Třásněnky mohou také přenášet virové choroby.
Boj s třásněnkami je podobný jako se sviluškami. Při slabém napadení může pomoci sprchování. Účinnou metodou je také vyvěšení modrých lepicích desek v blízkosti rostliny, které dospělce lákají a zachytávají. Při silnějším zamoření je nezbytné použít systémový insekticid. Tyto přípravky rostlina vstřebá a škůdci se otráví při sání. I zde je důležité postřik po určité době zopakovat, aby se zlikvidovala i nově vylíhnutá generace.
Vlnatky a puklice
Vlnatky, známé také jako vlnatí červci, jsou savý hmyz, který se snadno pozná podle bílých, voskových chomáčků připomínajících vatu. Skrývají se v úžlabí listů, na jejich spodní straně a často i v kořenovém systému, kde sají rostlinné šťávy. Napadená rostlina slábne, žloutne a deformuje se. Vlnatky také vylučují lepkavou medovici, na které se může následně tvořit černá plíseň (čerň).
Při slabém napadení je možné vlnatky mechanicky odstranit pomocí vatové tyčinky namočené v lihu nebo mýdlové vodě. Tento postup je však třeba pravidelně opakovat, protože je snadné přehlédnout mladé, pohyblivé nymfy. Při silnějším zamoření, nebo pokud jsou škůdci i v kořenech, je nutný chemický zásah. Účinné jsou systémové insekticidy, které se aplikují buď postřikem na listy, nebo zálivkou ke kořenům. Přípravky na bázi olejů (např. řepkový olej) mohou také pomoci, protože škůdce udusí.
Puklice jsou dalším typem savého hmyzu, který se na amarylisu může objevit. Dospělé samičky jsou chráněny pevným, hnědým štítkem (pukličkou), pod kterým kladou vajíčka. Pevně přisedávají na listy a stonky a je těžké je odstranit. Stejně jako vlnatky, i ony sají šťávy, oslabují rostlinu a vylučují medovici. Mladá stádia (nymfy) jsou pohyblivá a hledají si vhodné místo k přisátí.
Boj s puklicemi je náročný právě kvůli jejich ochrannému štítku, který je odolný vůči kontaktním insekticidům. Mechanické odstranění (seškrábnutí nehtem nebo starým kartáčkem) je účinné, ale pracné. Postřik insekticidem je nejúčinnější v době, kdy se líhnou mladé, nechráněné nymfy. Nejlepších výsledků se opět dosahuje použitím systémových insekticidů, které rostlina nasaje a škůdci se otráví při sání. Aplikaci je nutné několikrát zopakovat v intervalu přibližně dvou týdnů.
