Příprava jiřin na zimní odpočinek je jedním z nejdůležitějších a zároveň nejnáročnějších úkolů v celoročním cyklu jejich pěstování. Jelikož tyto nádherné květiny pocházejí z teplých oblastí Mexika, jejich podzemní hlízy nejsou schopny přečkat mrazy v našich klimatických podmínkách a ponechání v zemi by pro ně znamenalo jistou zkázu. Správné načasování sklizně, pečlivá příprava a zajištění optimálních podmínek pro uskladnění jsou naprosto klíčové pro to, aby se hlízy dočkaly jara ve zdraví a plné síle. Úspěšné přezimování je zárukou, že se z krásy svých oblíbených odrůd budeš moci těšit i v následující sezóně.
Správné načasování vyjmutí hlíz z půdy je prvním a zásadním krokem. Ideálním signálem, že nastal ten pravý čas, je první silnější přízemní mrazík, který spálí nadzemní část rostliny – listy a květy zčernají a zvadnou. Tento okamžik je pro rostlinu přirozeným impulsem k ukončení vegetace a zatažení veškeré zbývající energie a zásobních látek z nadzemní části do hlíz. Proto se doporučuje po tomto prvním mrazu ponechat hlízy ještě zhruba týden až deset dní v zemi. Během této doby hlízy dozrávají, jejich slupka sílí a lépe se připravují na dlouhé období klidu, což zvyšuje jejich šance na úspěšné přezimování.
Předčasné vyrytí hlíz, například z obavy před mrazy, není žádoucí, protože hlízy nemusí být dostatečně vyzralé a jejich slupka je příliš tenká a náchylná k poškození a vysychání. Naopak příliš dlouhé otálení po silných mrazech, kdy je půda již promrzlá do hloubky, může hlízy poškodit a ztížit samotnou sklizeň. Je tedy důležité sledovat předpověď počasí a najít optimální rovnováhu. Pokud v tvé oblasti silné mrazy nepřicházejí, je možné hlízy sklidit koncem října nebo začátkem listopadu, kdy je vegetace již přirozeně u konce.
Samotná sklizeň vyžaduje opatrnost a správné nářadí. Nejprve seřízni stonky jiřin na výšku přibližně 10 až 15 centimetrů. Poté použij rycí vidle, nikoliv rýč, který by mohl hlízy snadno přeseknout. Zapíchni vidle do země v dostatečné vzdálenosti kolem rostliny (asi 30 cm) a opatrným páčením z různých stran postupně uvolni celý trs hlíz. Jakmile je trs uvolněný, opatrně ho vyzvedni ze země a snaž se přitom nepoškodit křehké krčky, které spojují jednotlivé hlízy se stonkem.
Po vyjmutí trsů je nutné je očistit od přebytečné půdy. Nejlepší je to udělat ručně nebo jemným oklepáním. Rozhodně se nedoporučuje hlízy omývat vodou. Mokré hlízy jsou mnohem náchylnější k hnilobám během skladování. Během čištění zároveň zkontroluj zdravotní stav hlíz. Pokud objevíš nějaké zjevně nahnilé, plesnivé nebo jinak poškozené části, je dobré je hned odstranit ostrým nožem. Nezapomeň si každý trs ihned a pečlivě označit jmenovkou s názvem odrůdy, abys na jaře předešel chaosu.
Další články na toto téma
Příprava hlíz na uskladnění
Po sklizni a očištění následuje další velmi důležitá fáze – sušení a „vydýchání“ hlíz. Tento proces je nezbytný pro zahojení drobných poranění vzniklých při sklizni a pro zpevnění slupky. Hlízy rozlož v jedné vrstvě na suché a vzdušné místo, které je chráněné před mrazem a přímým sluncem. Ideální je například garáž, kůlna nebo zastřešená veranda. Někteří pěstitelé je nechávají osychat obrácené stonky dolů, aby mohla vytéct případná voda nahromaděná v dutých stoncích.
Doba sušení závisí na podmínkách, ale obvykle trvá od několika dnů do dvou týdnů. Cílem není hlízy zcela vysušit, ale jen nechat zaschnout jejich povrch a zahojit rány. Během této doby je dobré hlízy pravidelně kontrolovat. Po uplynutí této doby je možné zkrátit zbývající část stonku na přibližně 5 cm. Nyní je také ideální čas pro případné rozdělení velkých trsů, i když mnoho zahradníků dává přednost dělení až na jaře, kdy jsou lépe viditelná rašící očka.
Před finálním uložením k zimnímu spánku je vhodné provést poslední, velmi důkladnou kontrolu každého trsu. Odstraň všechny tenké, vlasové kořínky a jakékoliv poškozené, měkké nebo nahnilé hlízy. Ponechání i jedné špatné hlízy v trsu může vést k rozšíření hniloby na celý trs během zimy. Někteří pěstitelé dokonce doporučují „zapudrovat“ hlízy fungicidním přípravkem nebo práškovou sírou, což poskytuje dodatečnou ochranu proti plísním a houbovým chorobám během skladování.
Otázka, zda hlízy před zimou dělit, nebo je nechat v celku, rozděluje zahradníky na dva tábory. Skladování celých, nerozdělených trsů má tu výhodu, že hlízy lépe odolávají vysychání. Na druhou stranu, pokud se v hustém trsu objeví hniloba, je těžší ji odhalit a může zničit celý trs. Dělení na jaře zase umožňuje lépe identifikovat životaschopná očka. Záleží tedy na tvých preferencích a skladovacích podmínkách; obě metody mohou být úspěšné.
Další články na toto téma
Ideální skladovací podmínky
Nalezení správného místa pro zimování jiřin je alfou a omegou úspěchu. Ideální prostor by měl splňovat několik klíčových kritérií: musí být tmavý, chladný, dostatečně větraný a bezmrazý. Optimální teplota pro skladování se pohybuje v rozmezí 4 až 8 °C. Vyšší teploty mohou způsobit předčasné rašení a vysilování hlíz, zatímco teploty klesající pod bod mrazu hlízy spolehlivě zničí. Stálost teploty je také důležitá, velké výkyvy hlízám nesvědčí.
Stejně důležitá jako teplota je i vzdušná vlhkost. Příliš vysoká vlhkost v kombinaci s nedostatečným větráním vede téměř jistě k rozvoji plísní a hnilob. Naopak příliš nízká vlhkost způsobuje nadměrné vysychání a scvrkávání hlíz, které pak na jaře nemusí mít dostatek síly k vyrašení. Udržení ideální rovnováhy je často největší výzvou. Vhodným místem bývá například chladný sklep, nevytápěná garáž nebo spíž, kde se teplota drží v požadovaném rozmezí.
Hlízy by se nikdy neměly skladovat volně položené na betonu nebo na zemi. Nejlépe se osvědčily prodyšné nádoby, jako jsou dřevěné nebo plastové bedýnky, papírové krabice nebo síťované pytle. Hlízy by měly být uloženy v jedné vrstvě a ideálně by se neměly vzájemně dotýkat, aby se případná infekce nemohla snadno šířit. Mezi jednotlivé hlízy a kolem nich se umisťuje izolační a vlhkost regulující materiál.
Mezi nejpoužívanější materiály pro zasypání hlíz patří suchá rašelina, písek, hobliny z neošetřeného dřeva, vermikulit nebo perlit. Tyto materiály pomáhají udržovat stabilní mikroklíma kolem hlíz, chrání je před vysycháním a zároveň absorbují přebytečnou vlhkost. Důležité je, aby byl použitý materiál naprosto suchý. Hlízy se do něj zcela zasypou tak, aby nebyly vidět. Tento postup výrazně zvyšuje šanci na úspěšné přezimování.
Pravidelná kontrola a řešení problémů
Uložením hlíz do zimního úložiště práce nekončí. Během celé zimy, od listopadu do března, je naprosto nezbytné provádět pravidelné kontroly, ideálně alespoň jednou za měsíc. Při každé kontrole opatrně odkryj několik hlíz v každé bedýnce a pečlivě je prohlédni. Hledej jakékoliv známky plísně, hniloby nebo nadměrného scvrkávání.
Pokud objevíš hlízu, která je napadená plísní nebo začíná hnít, okamžitě ji odstraň z bedýnky i s okolním materiálem, aby se zabránilo kontaminaci ostatních zdravých hlíz. Pokud je napadení jen povrchové a hlíza je jinak pevná, můžeš zkusit postižené místo vyříznout ostrým nožem až do zdravé tkáně a řeznou ránu nechat zaschnout nebo ji ošetřit práškovým dřevěným uhlím. Tento postup však není vždy úspěšný a často je bezpečnější celou hlízu zlikvidovat.
Pokud naopak zjistíš, že hlízy jsou příliš scvrklé a vysušené, znamená to, že vzdušná vlhkost ve skladu je příliš nízká. V takovém případě můžeš lehce postříkat rozprašovačem okolní médium (rašelinu, písek), ve kterém jsou hlízy uloženy. Je však třeba postupovat velmi opatrně a jen mírně, aby nedošlo k převlhčení, které by mohlo vést k hnilobě. Cílem je pouze mírně zvýšit vlhkost v bezprostředním okolí hlíz.
Dalším problémem, který se může objevit, je předčasné rašení hlíz, pokud teplota ve skladu stoupne. Pokud jsou výhony jen malé, obvykle to nevadí, ale pokud začnou růst delší a slabé výhony, je to známka příliš vysoké teploty. Tyto vytáhlé, etiolované výhony rostlinu zbytečně vysilují. Je dobré je opatrně odlomit a pokusit se snížit teplotu ve skladovacím prostoru. Pravidelná a pečlivá kontrola je nejlepší způsob, jak včas odhalit jakýkoliv problém a zajistit, že se tvé cenné hlízy dočkají jara v perfektní kondici.
