Celer, tato právem oblíbená a všestranná zelenina, si podmanil zahrady a kuchyně ve třech hlavních variantách: celer bulvový, celer řapíkatý a celer naťový. Pěstování každého typu vyžaduje specifickou péči, ale vynaložená práce se bohatě vrátí v podobě čerstvé, aromatické úrody, která poskytuje jedinečný chuťový zážitek. Základem úspěšného pěstování celeru je výběr správné odrůdy pro kuchyňské účely a zohlednění dlouhé vegetační doby rostliny, což vyžaduje pečlivé plánování. Celer totiž patří mezi rostliny, které od výsevu po sklizeň procházejí dlouhou a péči vyžadující cestou, takže trpělivost a odbornost jsou klíčové pro dosažení bohaté úrody.
Celer upřednostňuje hluboce zpracované, na živiny bohaté, dobře odvodněné, humózní hlinité půdy, které jsou schopny zůstat rovnoměrně vlhké po celou vegetační dobu. Co se týče pH půdy, nejideálnější je mírně kyselý až neutrální rozsah mezi 6,0 a 7,0. Pro zlepšení kvality půdy je vhodné před výsadbou zapravit do země velké množství zralého kompostu nebo dobře rozloženého hnoje, čímž se zajistí potřebný přísun organické hmoty. Nesmíme zapomenout, že celer je mimořádně náročná rostlina na živiny, proto je příprava půdy jedním z nejkritičtějších kroků pěstování, který položí základy zdravého vývoje rostlin.
Klimatické a světelné podmínky jsou pro celer rovněž rozhodující, jelikož preferuje chladnější klima a stálý, rovnoměrný přísun vody. Pro jeho růst je nezbytné plné slunce, což znamená alespoň šest až osm hodin přímého slunečního svitu denně, což zajišťuje správný vývoj listů a bulvy, respektive řapíků. Je obzvláště citlivý na extrémní teplotní výkyvy; časné jarní mrazy nebo letní vlny veder mohou vyvolat předčasné vybíhání do květu, což snižuje kvalitu úrody. Pro optimální vývoj je nejvhodnější teplota mezi 15 a 21 stupni Celsia.
Uplatňování střídání plodin při pěstování celeru je nezbytné pro prevenci půdních chorob a škůdců, jako je septoriová skvrnitost listů celeru nebo háďátka. Je důležité nevysazovat celer na plochu, kde v předchozích letech rostly rostliny z čeledi miříkovitých (Apiaceae), jako je mrkev, pastinák nebo petržel. Vynikajícími předplodinami mohou být luštěniny, jako jsou fazole nebo hrách, které obohacují půdu dusíkem, a také obilniny. Vědomé střídání plodin nejenže přerušuje cyklus patogenů, ale také přispívá k udržení rovnováhy živin v půdě.
Taje výsevu a pěstování sazenic
Vzhledem k mimořádně dlouhé vegetační době celeru je nutné semena vysévat brzy, v chráněném prostoru, aby rostliny měly dostatek času na zesílení před výsadbou. Ideální doba pro výsev je pozdní zima nebo časné jaro, obvykle od konce února do poloviny března, přibližně 10–12 týdnů před posledními očekávanými jarními mrazy. V mírném klimatickém pásmu se přímý výsev nedoporučuje, protože pomalé a nejisté klíčení a studená půda by výrazně zpomalily vývoj rostlin. Semena celeru jsou drobná a klíčí pomalu, což vyžaduje zvláštní pozornost a trpělivost od zahrádkáře.
K výsevu použijte mělké sadbovače nebo výsevní misky naplněné kvalitním, sypkým substrátem pro pěstování sazenic. Jelikož semena celeru klíčí na světle, vyséváme je na povrch substrátu a přikryjeme je pouze velmi tenkou vrstvou jemně prosáté zeminy nebo vermikulitu, aby světlo mohlo proniknout. Udržování vlhkosti substrátu je klíčové; nejlepší je zalévat jemným rozprašovačem, abychom se vyhnuli vyplavení drobných semen proudem vody. V počátečním období pečlivé zalévání položí základy úspěšného klíčení.
Pro úspěšné klíčení je zapotřebí stálá teplota kolem 20–24 stupňů Celsia a vysoká vlhkost, kterou lze zajistit přikrytím misek průhledným plastovým víkem nebo fólií. Proces klíčení může být pomalý a zdlouhavý, může trvat až dva až tři týdny, proto neztrácejte trpělivost. Vzešlé rostlinky potřebují dostatek, ale ne přímého slunečního světla a poněkud chladnější prostředí, aby se vyvinuly v silné, podsadité sazenice a nevytahovaly se.
Otužování sazenic před výsadbou je klíčový proces, který připravuje mladé rostliny na nástrahy venkovního prostředí. Během otužování, které obvykle trvá 7–14 dní, sazenice postupně přivykáme venkovním podmínkám: den co den tráví více času venku, vystaveny slunci, větru a teplotním výkyvům. Současně je třeba snížit míru zálivky. Tento proces posiluje tkáně rostlin, snižuje stres z přesazení a minimalizuje riziko pozdějšího vybíhání do květu, což je jedna z největších nástrah pěstování celeru.
Výsadba a péče o rostliny během vegetační doby
Optimální čas pro výsadbu sazenic nastává po posledních jarních mrazech, kdy se půda již dostatečně prohřála a rostlinky vyvinuly 3–4 pravé listy. Zajištění správného sponu je pro vývoj rostlin nezbytné; celer bulvový vyžaduje více místa, obvykle se sází na vzdálenost 40×40 cm, zatímco u celeru řapíkatého stačí vzdálenost 30×30 cm mezi řádky a rostlinami. Při výsadbě dbejte na to, abyste sazenice zasadili do stejné hloubky, v jaké byly v pěstební nádobě, a zabránili tak zasypání srdéčka zeminou, což by mohlo vést k úhynu rostliny.
Potřeba vody u celeru je mimořádně vysoká, proto je třeba půdu udržovat po celou vegetační dobu rovnoměrně vlhkou, ale je třeba se vyvarovat přemokření. Pravidelná a vydatná zálivka, zejména v suchých obdobích, je nezbytná pro kvalitní úrodu; v důsledku nedostatku vody se řapíkatý celer stává vláknitým a tuhým a bulva bulvového celeru dutou. Jelikož se jedná o rostlinu náročnou na živiny, je vhodné během vegetace každé 2–3 týdny zalévat vyváženým tekutým hnojivem, aby se zajistil nepřetržitý a silný růst.
Mulčování, tedy pokrytí půdy, může významně přispět k úspěchu pěstování celeru. Organický mulč, jako je sláma, posečená tráva nebo kompost, rozprostřený kolem báze rostlin, pomáhá udržovat vlhkost půdy, zabraňuje růstu plevelů a udržuje půdu chladnou během horkých letních dnů. Plevel odstraňujte pravidelně, ale opatrně, ručně, protože kořenový systém celeru je mělký a okopávání by ho mohlo snadno poškodit. Udržování plochy bez plevelů zajišťuje, že rostlina může využít veškerou vodu a živiny.
Jednotlivé typy celeru mají také specifické nároky na péči. U řapíkatého celeru můžeme pro dosažení krásnějších, křehčích a méně hořkých řapíků použít techniku bělení. To znamená, že několik týdnů před sklizní obalíme řapíky rostliny černou fólií, kartonem nebo je přihrneme zeminou, abychom je chránili před slunečním světlem. U bulvového celeru je na konci léta vhodné odstranit spodní, vnější listy, čímž se podpoří růst bulvy a správná koncentrace živin v plodině.
Metody množení a sklizeň
Primární a v pěstování nejrozšířenější metodou množení celeru je generativní, tedy ze semen. Celer je dvouletá rostlina, což znamená, že v prvním roce vyvíjí jedlé části (bulvu, řapíky, listy) a teprve ve druhém roce vytváří květní stonek a semena. Pro získání semen je tedy nutné nejkrásnější a nejzdravější rostliny přezimovat, což lze provést na místě, s tlustou pokrývkou u citlivějších odrůd na mráz, nebo uskladněním bulev na bezmrazém, chladném místě, například ve sklepě. Na jaře vysazené rostliny vyvinou vysoké květenství, ze kterého lze na konci léta sbírat zralá semena.
Ačkoliv je méně známá a v komerčním pěstování se nepoužívá, existuje i vegetativní metoda množení celeru, kterou lze vyzkoušet jako zajímavost v kuchyni. Základnu zakoupeného nebo sklizeného řapíkatého celeru, odříznutím asi 2–3 centimetrového kousku, můžeme umístit do mělké misky s vodou. Během několika dnů začnou z jejího středu vyrůstat nové, čerstvé výhonky a kořeny, ze kterých můžeme získat čerstvé listy použitelné jako naťový celer. Tato metoda slouží spíše k názorné ukázce regenerační schopnosti rostliny; nevyvine plnohodnotný řapík ani bulvu, ale může zajistit čerstvé bylinky na okenním parapetu.
Doba a způsob sklizně závisí na pěstovaném typu celeru. Řapíkatý celer můžeme začít sklízet, když řapíky dosáhnou odpovídající tloušťky; můžeme sklízet jednotlivé vnější řapíky nebo celou rostlinu najednou vytažením ze země. Sklizeň bulvového celeru probíhá, když bulva dosáhne požadovaného průměru, obvykle 8–10 centimetrů, ale v každém případě před prvními silnějšími podzimními mrazy. Z naťového celeru můžeme po celou vegetační dobu průběžně sklízet čerstvé listy, což podporuje růst nových výhonků.
Správné skladování po sklizni je klíčové pro zachování čerstvosti celeru. Řapíkatý celer vydrží v přihrádce na zeleninu v chladničce několik týdnů, případně s bází ponořenou do trochy vody. Bulvový celer se skladuje výborně; po odstranění listů a kořenů vydrží v chladném, vlhkém sklepě nebo v dolní zásuvce chladničky několik měsíců bez ztráty kvality. Jak řapíkatý, tak bulvový celer lze dobře mrazit, takže nakrájený a blanšírovaný si ho můžeme uchovat na zimní měsíce.
