Mandelinka bramborová, vědeckým názvem Leptinotarsa decemlineata, je jedním z nejobávanějších a nejvytrvalejších protivníků pěstitelů brambor po celém světě. Tento charakteristický, žluto-černě pruhovaný škůdce pochází původně ze Severní Ameriky, avšak v průběhu 20. století dobyl i Evropu a Asii, kde způsobuje vážné hospodářské škody na bramborových polích. Díky své mimořádné přizpůsobivosti a rychlému vývoji rezistence vůči přípravkům na ochranu rostlin představuje účinná ochrana neustálou výzvu, která od zemědělců vyžaduje promyšlenou strategii založenou na více pilířích. Škodí především larvy a dospělí brouci ožíráním listů brambor, což v závažných případech může vést k úplné defoliaci, takzvanému holožíru, a drasticky snížit výnos.
Životní cyklus mandelinky bramborové je úzce spjat s její hostitelskou rostlinou, bramborem. Dospělí brouci přezimují v půdě, v hloubce až 20–40 cm, a na jaře, s oteplováním půdy, vylézají, obvykle v době, kdy se na povrchu objeví výhonky brambor. Přezimující imaga se po krátkém žíru páří a samičky kladou svá charakteristická, oranžová vajíčka ve shlucích na spodní stranu listů brambor. Jediná samička může za svůj život naklást několik stovek, až tisíc vajíček, což je základem pro rychlé přemnožení škůdce. Z vajíček se v závislosti na teplotě za 5–15 dní líhnou larvy.
Vývoj larev probíhá ve čtyřech fázích, takzvaných larválních instarech (L1–L4), a toto období je pro rostlinu nejkritičtější. Mladé larvy ve stadiu L1 a L2 konzumují ještě poměrně málo, avšak larvy třetího a zejména čtvrtého instaru jsou mimořádně žravé a jsou zodpovědné za přibližně 75–80 % celkového poškození listů. Po ukončení vývoje se larvy stahují do půdy, kde se kuklí. Z kukly se po několika týdnech líhne nová, letní generace dospělců, která pokračuje ve škodách a za příznivých podmínek může zahájit vývoj druhé generace, čímž se situace dále zhoršuje.
Agrotechnické a preventivní metody ochrany
Základem boje proti mandelince bramborové je prevence a správná agrotechnika, kterými lze výrazně snížit počáteční počet jedinců škůdce. Nejdůležitějším takovým prvkem je důsledné uplatňování střídání plodin, což je nejúčinnější způsob, jak narušit životní cyklus brouka. Pokud se brambory pěstují rok co rok na stejném pozemku, přezimující brouci na jaře okamžitě najdou potravu, což napomáhá jejich masovému přemnožení. Přerušením monokultury brambor a zařazením plodin z jiných rostlinných čeledí (např. obiloviny, luskoviny) musí vylézající brouci urazit delší vzdálenost ke zdroji potravy, což zvyšuje jejich úmrtnost a zpožďuje kladení vajíček.
Správné obdělávání půdy je rovněž klíčovým preventivním nástrojem v rukou zemědělců. Podzimní hluboká orba vynese značnou část přezimujících imag na povrch, kde jsou vystavena mrazu, predátorům a vysychání, čímž se snižuje přezimující populace. Důležité je také používat certifikovanou, zdravou sadbu a provádět výsadbu v optimálním termínu. Silný, rychle se vyvíjející a zdravý porost brambor mnohem lépe snáší počáteční žír brouků a je schopen se lépe regenerovat než slabá, stresovaná vegetace.
Na menších plochách, v zahrádkách nebo v ekologickém zemědělství lze také účinně uplatnit mechanické metody ochrany jako doplněk nebo náhradu chemických ošetření. Na začátku sezóny může ruční sběr brouků, larev a charakteristických shluků vajíček a jejich zničení výrazně snížit pozdější škody tím, že zabrání explozivnímu nárůstu populace. Kromě toho mulčování mezi řádky brambor slámou nebo jiným organickým materiálem nejenže brání růstu plevelů a udržuje vlhkost v půdě, ale také ztěžuje larvám pohyb a zatahování se do půdy ke kuklení.
Možnosti biologické ochrany
Jedním ze základních cílů integrované ochrany rostlin je zachování biodiverzity a podpora rozmnožování přirozených nepřátel. Mandelinka bramborová má řadu přirozených nepřátel, jako jsou slunéčka, zlatoočky, dravé ploštice a některé druhy střevlíků, které s oblibou požírají vajíčka a mladé larvy škůdce. Ačkoli tito predátoři sami o sobě jen zřídka dokážou udržet celou populaci pod kontrolou v intenzivním pěstitelském systému, jejich přítomnost přesto přispívá ke snížení tlaku škůdce. Minimalizací používání chemikálií a výsadbou kvetoucích pásů nebo živých plotů můžeme těmto užitečným organismům poskytnout stanoviště a potravu a podpořit tak jejich činnost.
Mikrobiologické přípravky hrají stále důležitější roli v ekologicky šetrné ochraně rostlin. Přípravky obsahující bakterii Bacillus thuringiensis ssp. tenebrionis (Btt), která působí specificky proti larvám mandelinky bramborové, představují vynikající alternativu. Tyto přípravky obsahují bílkovinné krystaly (toxiny) produkované bakterií, které po požití larvou působí v jejím trávicím traktu a způsobují její úhyn, přičemž jsou zcela neškodné pro užitečný hmyz, savce a člověka. Načasování ošetření je klíčové: nejvyšší účinnosti je dosaženo proti mladým larvám ve stadiu L1 a L2, proto je třeba postřik načasovat na období hromadného líhnutí larev.
Dalšími prvky biologického arzenálu jsou přípravky obsahující entomopatogenní houby (Beauveria bassiana, Metarhizium anisopliae). Spory těchto hub se přichytí na kutikulu hmyzu, začnou klíčit, proniknou do těla škůdce a množením v něm způsobí jeho úhyn. Úspěšnost jejich aplikace je do značné míry ovlivněna vlhkostí prostředí, protože ke klíčení je zapotřebí vysoká vlhkost, takže jsou účinné především ve vlhkých, deštivých obdobích. Dále lze použít přípravky z neemového oleje nebo jiných rostlinných extraktů, které přispívají k úspěšné ochraně svým antifeedantním a repelentním účinkem.
Chemická ochrana a integrovaná ochrana rostlin
Chemická ochrana je v mnoha případech nevyhnutelným nástrojem v boji proti mandelince bramborové, zejména ve velkovýrobě, kde překročení prahu hospodářské škodlivosti hrozí vážnými ekonomickými ztrátami. Je však důležité zdůraznit, že použití insekticidů by mělo být vždy posledním možným krokem a nikdy by nemělo být prováděno preventivně, ale na základě skutečné přítomnosti škůdce a posouzení úrovně poškození. Postřik by měl být načasován na nejcitlivější vývojové stádium, období hromadného líhnutí mladých larev, protože dospělí brouci a starší larvy jsou mnohem odolnější. Podle typu účinné látky rozlišujeme kontaktní, systémové a translaminární přípravky, z nichž je třeba vybrat ten nejvhodnější podle daných podmínek.
Jedním z největších problémů při ochraně proti mandelince bramborové je extrémně rychlý vývoj rezistence vůči insekticidům. Pokud se přípravek patřící do určité skupiny účinných látek používá po mnoho let, několikrát za sezónu, vede to k rychlé selekci a přemnožení rezistentních jedinců, v důsledku čehož se přípravek stává neúčinným. Aby se tomu zabránilo, je nezbytná systematická rotace účinných látek, tj. plánovité střídání přípravků s různými mechanismy účinku (různé MoA kódy). Touto strategií lze výrazně zpomalit proces vzniku rezistence a dlouhodobě zachovat účinnost dostupných chemických prostředků.
Nejúčinnější a nejudržitelnější strategií ochrany je důsledné uplatňování zásad integrované ochrany rostlin (IPM). IPM je holistický přístup, který kombinuje preventivní agrotechnické metody, biologickou ochranu a pečlivě zvolené, cílené chemické zásahy do jediného, komplexního systému. Cílem tohoto systému není úplné vyhubení škůdce, ale udržení jeho populace pod prahem hospodářské škodlivosti. Uplatňováním IPM lze minimalizovat zátěž pro životní prostředí, chránit populace užitečných organismů, snížit riziko vzniku rezistence a dosáhnout dlouhodobě udržitelného a hospodárného pěstování brambor.
