Péče o levanduli je opravdová radost, protože tato rostlina přináší atmosféru středomořských zahrad i do našeho klimatu, a přitom nás hýčká svou vůní a vzhledem. Aby nás však každý rok odměnila nádherným květenstvím, musíme znát její základní potřeby a triky péče. Tento článek podrobně popíše, jak vytvořit ideální podmínky pro levanduli, od výběru správného místa pro výsadbu až po její zazimování. Levandule není příliš náročná rostlina, ale musíme dodržovat několik základních pravidel, pokud chceme, aby zůstala zdravá a hustá dlouhodobě. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kvalitě půdy a řezu, protože to jsou nejdůležitější aspekty pro úspěšné pěstování levandule.
Správné místo pro výsadbu a příprava půdy
Levandule, jako středomořská rostlina, miluje slunce a teplo. Proto je nejdůležitější vybrat pro ni místo, kde na ni bude po většinu dne dopadat přímé slunce. Ideální jsou jižně orientované, dobře větrané plochy, protože levandule nemá ráda stojatou vodu a vysokou vlhkost. V prostředí s nedostatkem světla se rostlina vytahuje, méně kvete a stává se náchylnější k chorobám. Je důležité, aby dostávala alespoň 6-8 hodin slunečního světla denně.
Kvalita půdy je stejně kritická jako světlo. Levandule preferuje vápenité, dobře propustné a kypré půdy s neutrálním nebo mírně alkalickým pH. Těžké, jílovité, vodu zadržující půdy mohou být fatální kvůli hnilobě kořenů. Pokud je půda ve vaší zahradě příliš hutná, vyplatí se ji vylepšit přidáním písku, štěrku nebo perlitu pro zlepšení odvodnění. Levandule nevyžaduje příliš výživnou půdu, naopak, nadměrný obsah dusíku stimuluje růst listů na úkor kvetení.
Při přípravě místa pro výsadbu je třeba půdu důkladně prokypřit, do hloubky alespoň 30-40 cm. Do půdy můžete přidat trochu kompostu nebo zralého hnoje, ale s mírou, protože příliš bohatá půda také není ideální. Na dno výsadbové jámy můžete umístit vrstvu štěrku nebo jílových granulí pro lepší odvodnění. Pro zajištění správné pH hodnoty půdy je vhodné do půdy nasypat vápno, zejména v případě kyselejších půd.
Ideální doba pro výsadbu je jaro nebo začátek podzimu, kdy je půda ještě teplá, ale pálivé letní horko již neohrožuje čerstvě vysazené sazenice. Sazenice by měly být umístěny tak, aby kořenový krček byl na úrovni půdy. Po výsadbě důkladně zalijte, ale poté zalévejte s mírou a nechte horní vrstvu půdy vyschnout mezi dvěma zálivkami. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být 30-40 cm, aby byly rostliny dostatečně provzdušněné.
Umění zalévání
Levandule patří mezi rostliny odolné vůči suchu, což znamená, že nemá ráda nadměrné zalévání. Nejčastější chybou, kterou můžeme v její péči udělat, je přelití, které vede k hnilobě kořenů. Tato choroba může způsobit úhyn rostliny, protože kořeny nedostávají dostatek vzduchu a začnou odumírat. Je lepší zalévat levanduli méně často, ale s větším množstvím vody, než často, s malým množstvím vody.
Potřeba zálivky závisí také na věku rostliny a okolních podmínkách. Čerstvě vysazené sazenice je třeba v prvním roce zalévat pravidelněji, dokud se jejich kořeny neposílí a neusadí. Později, u dospělých rostlin, je doplňování vody nutné pouze během dlouhotrvajícího sucha. V teplejším a slunečnějším počasí je samozřejmě třeba vlhkost půdy kontrolovat častěji.
Nejlepší způsob, jak posoudit potřebu zálivky, je strčit prst do půdy. Pokud je horní 3-5 cm vrstva suchá, je čas zalít. Je důležité směřovat vodu přímo k základně rostlin a vyhýbat se namáčení listů a květů. Vlhká zeleň totiž podporuje rozvoj houbových chorob. Zalévání by mělo být provedeno nejlépe ráno, aby se vlhkost vzduchu během dne snížila.
Příznaky nadměrného zalévání levandule zahrnují žloutnoucí listy, vadnoucí výhonky a slabé kvetení. Pokud tyto příznaky zaznamenáte, okamžitě snižte množství a frekvenci zálivky. Příliš mnoho vody nepoškozuje pouze kořeny, ale také oslabuje celkové zdraví rostliny a činí ji zranitelnou vůči škůdcům a chorobám. Opatrné, ale umírněné zalévání je klíčové pro dlouhý život levandule.
Důležitost řezu
Řez levandule je jedním z nejdůležitějších kroků k dosažení husté, kompaktní rostliny a bohatého kvetení. Bez řezu rostlina stárne, holuje a vyvíjí dřevnaté výhonky, které již nevytvářejí květy. Řez by měl být proveden alespoň dvakrát ročně, jednou po odkvětu a jednou před začátkem jarního růstu. Pravidelný řez stimuluje tvorbu nových výhonků a zabraňuje rozpadu keře.
První řez se provádí po letním kvetení, kdy se odstraní odkvetlé květní stvoly. Tento řez lze také nazvat „tvarovacím“ řezem, protože tehdy formujeme tvar rostliny. Květní stvoly by měly být odříznuty nad párem listů, s řezem o délce 10-15 cm, v závislosti na velikosti keře. Je důležité neřezat do dřevnatých částí, protože tyto již znovu neobrazí. Tento řez by měl být proveden koncem srpna nebo začátkem září, aby rostlina měla čas se posílit před zimou.
Druhý, důkladnější řez, provádíme brzy na jaře, po odeznění mrazů. Tehdy můžeme seříznout až dvě třetiny keře, ale také dbáme na to, abychom neřezali do dřevnatých částí. Jarní řez stimuluje vývoj nových, kvetoucích výhonků a pomáhá udržet rostlinu mladou. Během řezu je také třeba odstranit odumřelé, nemocné a slabé větve. Doba jarního řezu je ideální pro korekci tvaru rostliny a podporu hustého růstu.
Mladé sazenice levandule je třeba v prvních letech řezat pravidelněji, aby vyrostly v krásný, hustý keř. Po výsadbě sazenice je vhodné odstranit první květy, aby rostlina soustředila svou energii na posílení kořenového systému. Řez levandule slouží nejen kráse rostliny, ale také udržuje její vitalitu. Zanedbané keře dřevnatí, řídnou a kvetou stále méně, proto čas strávený řezem nikdy není zbytečný.
Tajemství výživy
Levandule je jednou z těch rostlin, které nevyžadují nadměrnou výživu. Naopak, příliš mnoho hnojiva, zejména těch s vysokým obsahem dusíku, může být pro ni škodlivé. Dusík totiž stimuluje vývoj listů, což brání kvetení. V příliš výživné půdě je levandule také náchylnější k hnilobě kořenů a chorobám, protože struktura rostliny se stává kyprější a zranitelnější.
Trocha kompostu nebo zralého hnoje přimíchaná do půdy při výsadbě je dostatečná pro počáteční přísun živin. Později, u dospělých rostlin, je doplňování živin potřebné zřídka, pokud vůbec. Ve většině zahrad půda přirozeně obsahuje minerály potřebné pro levanduli. Pokud přesto považujete doplňování živin za nutné, zvolte hnojivo, které má nízký obsah dusíku, ale vyšší obsah fosforu a draslíku.
Když začne jarní růst, můžete rostlině dát malé množství organického hnojiva, například kompostu. Rozprostřením kolem základu rostlin a zapracováním do půdy můžete zajistit potřebné živiny. Je však důležité nepoužívat čerstvý hnůj, protože ten může poškodit kořeny. Organická hnojiva díky svému pomalému rozkladu zajišťují dlouhodobý přísun živin, což je pro levanduli mnohem ideálnější než rychle se vstřebávající umělá hnojiva.
Příznaky nadměrného doplňování živin zahrnují nadměrně hustou, ale málo kvetoucí zeleň. Pokud vaše levandule vypadá spíše jako keř než jako kvetoucí rostlina, vyplatí se přehodnotit vaše návyky hnojení. Levandule preferuje „chudé“ půdy, proto je vhodné dodržovat zásadu „méně je více“ i co se týče živin. Pro zdravý vývoj levandule je nejdůležitější správná struktura půdy a sluneční světlo, zatímco živiny jsou pouze druhořadé.
