Ve světě pěstování zeleniny je celer ceněnou, avšak citlivou plodinou, jejíž úspěšné pěstování vyžaduje značné odborné znalosti a pozornost. Pro dosažení bohaté sklizně je nezbytná přesná znalost chorob a škůdců, které rostlinu ohrožují, a také účinná a včasná ochrana proti nim. Patogeny a škůdci mohou nejen snížit množství úrody, ale také výrazně zhoršit její kvalitu a tržní hodnotu a v závažných případech dokonce vést k zániku celého porostu. Proto je prevence a uplatňování strategií integrované ochrany rostlin klíčové pro každého pěstitele celeru, který chce dlouhodobě provozovat úspěšné a udržitelné hospodaření. V následujícím textu podrobně představíme nejdůležitější houbové, bakteriální a virové choroby celeru, a také ty živočišné škůdce, kteří představují největší výzvu při pěstování.
Houbové choroby: neviditelný nepřítel
Během pěstování celeru představují houbové choroby jeden z nejčastějších a nejškodlivějších problémů, které se za optimálních podmínek mohou šířit extrémně rychle. Vysoká vlhkost vzduchu, hustý porost a mírně teplé počasí vytvářejí ideální podmínky pro množení a infekci patogenních hub. Tyto choroby mohou napadat nejen listy, čímž snižují fotosyntetickou plochu, ale také bulvu, což vede k problémům se skladováním a značným ekonomickým ztrátám. Prevence, jako je používání střídání plodin a zajištění správné vzdálenosti mezi rostlinami, je zásadní pro minimalizaci rizika houbových infekcí.
Jednou z nejvýznamnějších houbových chorob je septoriová skvrnitost listů celeru (Septoriaapiicola), která může způsobit vážné poškození listů. První příznaky infekce se objevují na starších, spodních listech v podobě malých, žlutozelených skvrn, které později zhnědnou, odumírají a v jejich středu se stávají viditelnými malé, černé tečky, plodničky houby (pyknidy). Patogen se šíří infikovaným osivem, rostlinnými zbytky a dešťovými kapkami, takže deštivá období jsou obzvláště příznivá pro vznik epidemií. V důsledku choroby se výrazně snižuje olistění rostliny, což se děje na úkor vývoje bulvy a nakonec drasticky snižuje množství a kvalitu sklizně.
Vážný problém může také způsobit rez celerová (Pucciniaapii), která způsobuje charakteristické příznaky především na listech a řapících. V důsledku infekce se na zelených částech rostliny objevují malé, vystouplé, rezavě hnědé pupínky (uredie), z nichž se uvolňují spory houby a dále infikují porost. Choroba zhoršuje asimilační schopnost rostliny, oslabuje ji a snižuje její tržní hodnotu, protože listy se rzí činí celer neprodejným. Patogen přezimuje na infikovaných rostlinných zbytcích, proto je podzimní zpracování půdy a likvidace posklizňových zbytků klíčová pro prevenci infekce v následujícím roce.
Z půdních patogenů vyniká fusariová hniloba kořenů a bulvy (Fusariumoxysporum f. sp. apii), která infikuje rostlinu přes kořenový systém a bulvu. Choroba začíná vadnutím a žloutnutím rostliny, což později vede k úhynu celé rostliny, zejména v teplých a suchých obdobích. Při rozkrojení bulvy je patrné hnědé zbarvení cévních svazků, což je jasným znakem infekce. Vzhledem k tomu, že patogen může zůstat v půdě infekční po mnoho let, je základem ochrany přísné dodržování střídání plodin, udržování zdraví půdy a výběr odolných odrůd, pokud jsou k dispozici.
Výzvy bakteriálních a virových infekcí
Kromě houbových chorob představují vážnou hrozbu pro porosty celeru také bakterie a viry, které často způsobují zákeřnější a obtížněji zvládnutelné problémy. Tyto patogeny mohou vyvolat systémové infekce, které oslabují celou rostlinu, a ochrana proti nim se často omezuje na prevenci, protože na již rozvinutou infekci existuje málo účinných léků. V jejich šíření často hrají roli různí přenašeči, jako je hmyz, nebo mechanická poškození, která otevírají patogenům vstupní bránu. Hygiena, kontrola škůdců a používání neinfikovaného množitelského materiálu jsou proto pro úspěch nezbytné.
Z bakteriálních chorob je nejničivější měkká hniloba, nejčastěji způsobená bakterií Erwiniacarotovora. Infekce obvykle proniká do rostliny skrze poranění (požerky hmyzu, krupobití, poškození při kultivaci), kde způsobuje rychlou, vodnatou, kašovitou hnilobu tkání, doprovázenou nepříjemným zápachem. Choroba může způsobit obrovské škody zejména při skladování, kde jediná infikovaná bulva může v krátké době způsobit zkázu celé partie. Aby se tomu zabránilo, je třeba se vyvarovat poškození rostlin během sklizně a přepravy a zajistit správné, chladné a dobře větrané skladovací podmínky.
V paletě virových chorob je jedním z nejvýznamnějších patogenů virus mozaiky celeru (Celery Mosaic Virus, CeMV). Příznaky virové infekce mohou být různorodé: na listech lze pozorovat charakteristické mozaikové skvrny, prosvětlování žilek, zakrslost rostliny a deformaci listů. CeMV je přenášen především mšicemi neperzistentním způsobem, což znamená, že virus může být při sání okamžitě přenesen z jedné rostliny na druhou. Páteří ochrany je proto důsledná kontrola mšic, hubení plevelů jako rezervoárů viru a výsadba zaručeně bezvirozních sazenic.
Celer mohou ohrožovat i další viry, jako je virus mozaiky okurky (Cucumber Mosaic Virus, CMV), který je rovněž přenášen mšicemi a způsobuje podobné příznaky. Ochrana proti virům je komplexní úkol, který zahrnuje boj proti přenašečům, okamžité odstranění a likvidaci infikovaných rostlin z porostu a boj proti plevelům na pozemku a v jeho okolí. Šlechtění odolných odrůd může představovat dlouhodobé řešení, ale v současnosti hrají hlavní roli preventivní agrotechnická a rostlinolékařská opatření. Důsledným uplatňováním správných postupů lze riziko a škody způsobené virovými infekcemi výrazně snížit.
Rozmanitost živočišných škůdců
Rostlina celeru může být během vegetačního období napadena řadou živočišných škůdců, kteří poškozením různých částí rostliny způsobují přímé i nepřímé ztráty. Část škůdců žere nebo saje na listech, čímž snižuje fotosyntetizující plochu, zatímco jiní poškozují kořenový systém nebo bulvu, čímž zhoršují příjem vody a živin a skladovatelnost sklizně. Poškození způsobená jejich žírem navíc představují sekundární vstupní bránu pro houbové a bakteriální patogeny. Účinná ochrana proti škůdcům je založena na pravidelné kontrole porostu a přesné identifikaci škůdců.
Jedním z nejcharakterističtějších a nejotravnějších škůdců je vrtule celerová (Euleiaheraclei), jejíž larvy minují v listech. Samička mouchy klade vajíčka na horní stranu listu a vylíhlé larvy se zavrtávají mezi dvě pokožky listové čepele, kde vyžírají charakteristické, stále se rozšiřující chodbičky neboli miny. Tyto miny jsou zpočátku světle zelené, později zhnědnou a odumírají a při silné infekci může být zničeno celé olistění. Ochrana by měla být načasována na rojení much; pomocí žlutých lepových desek lze sledovat začátek a intenzitu rojení, na základě čehož lze stanovit optimální termín pro ošetření na ochranu rostlin.
Mšice (druhy z čeledi Aphididae) jsou jedním z nejběžnějších a nejškodlivějších savých škůdců celeru, kteří mohou tvořit obrovské kolonie na spodní straně listů a na mladých výhoncích. Sáním oslabují rostlinu, způsobují deformace a žloutnutí, ale jejich nepřímé poškození je ještě větší: vylučují medovici, na které se usazuje čerň, která brání fotosyntéze, a také přenášejí řadu virů, včetně viru mozaiky celeru. V biologické ochraně hrají velkou roli jejich přirození nepřátelé, jako jsou slunéčka a zlatoočky, ale při silné infekci může být nutné použít selektivní insekticidy.
Seznam škůdců doplňují půdní a další škůdci, kteří mohou také představovat vážný problém. Háďátka, zejména háďátka kořenová (druhy Meloidogyne), brání vývoji rostliny tvorbou hálek na kořenech, což vede k vadnutí a zakrslosti. V teplých a suchých podmínkách se na listech mohou množit svilušky (druhy Tetranychidae) a jejich jemná pavučinka a sání způsobují žloutnutí a bronzovatění listů. Kromě toho drátovci poškozují kvalitu požerem bulvy a slimáci ohrožují především mladé sazenice a vlhké listy.
Integrovaná ochrana rostlin a prevence
Integrovaná ochrana rostlin (IPM) je komplexní, ekologicky uvědomělý přístup, který se snaží řešit všechny problémy ochrany rostlin vznikající při pěstování celeru rozumnou kombinací dostupných metod. Cílem této strategie není úplné vyhubení škůdců a patogenů, ale udržení jejich populace pod prahem hospodářské škodlivosti, který již nezpůsobuje významné ztráty na úrodě. Základem IPM je prevence, pravidelné sledování a pečlivé zvažování zásahů s upřednostněním ekologicky šetrných řešení. Tento holistický přístup zajišťuje dlouhodobě udržitelné a ekonomické pěstování celeru.
Základem ochrany jsou agrotechnické a mechanické postupy, kterými můžeme vytvořit nepříznivé podmínky pro patogeny a škůdce. Nejdůležitější je dodržování správného střídání plodin, vyhýbání se pěstování miříkovitých rostlin po sobě, čímž se přeruší životní cyklus chorob. Hluboká orba pomáhá zaorat infikované rostlinné zbytky do půdy a dobrá struktura půdy a dobrá drenáž snižují riziko půdních hub. Zásadní je používání certifikovaného, mořeného, zaručeně bezchorobného osiva a zdravých sazenic na začátku pěstování.
Biologická ochrana zahrnuje využití živých organismů k regulaci populací škůdců, což hraje stále větší roli v moderní ochraně rostlin. To zahrnuje ochranu a podporu množení přirozených nepřátel škůdců, jako jsou slunéčka, zlatoočky a dravé ploštice, zakládáním kvetoucích pásů na pozemku a v jeho okolí. Kromě toho lze použít specifické, komerčně dostupné biopesticidy, které jsou založeny například na bakterii Bacillusthuringiensis nebo houbě Beauveriabassiana a které působí selektivně na určité skupiny škůdců, přičemž šetří užitečné organismy.
Chemická ochrana rostlin je posledním, ale v případě potřeby nevyhnutelným prvkem integrované strategie. Použití přípravků na ochranu rostlin musí být vždy založeno na přesné diagnóze, prognóze a posouzení prahu škodlivosti. Je důležité zvolit správný, cílený přípravek, přísně dodržovat návod k použití, dávkování a ochranné lhůty, aby byla chráněna bezpečnost potravin a životní prostředí. Aby se zabránilo vzniku rezistence, je nezbytné vědomě střídat (rotovat) účinné látky s různými mechanismy účinku, čímž se zajistí dlouhodobá účinnost chemické ochrany.
