Mšice jabloňová, vědecky známá jako Aphis pomi, je jedním z nejrozšířenějších a nejodolnějších škůdců v pěstování jabloní, který může v sadech způsobit značné hospodářské škody. Tento drobný zelený hmyz se usazuje na vrcholcích výhonů a na spodní straně mladých listů, kde sáním oslabuje rostlinu a způsobuje deformace listů. Jejich škodlivost tím však nekončí; mšice vylučují medovici, lepkavou, cukernatou látku, která poskytuje vynikající živnou půdu pro sazečkovitou houbu. Tento černý povlak brání fotosyntéze, snižuje tržní hodnotu plodů a celkově zhoršuje kondici stromu, proto je pro zajištění kvalitní úrody nezbytná účinná a včasná ochrana.
Základem boje proti mšici jabloňové je důkladná znalost životního cyklu škůdce, která umožňuje cílené a správně načasované zásahy. Mšice přezimuje ve stadiu vajíčka na větvích stromu, v okolí pupenů, a s příchodem jarního oteplení se líhnou první, takzvané zakladatelky. Ty se partenogenezí (nepohlavním rozmnožováním) dokážou rozmnožit extrémně rychle, téměř explozivně, a vytvářejí první kolonie mšic na čerstvých výhonech. Během léta se vyvine několik generací a jakmile se kolonie přeplní, objeví se i okřídlení jedinci, kteří mohou infikovat další stromy. Znalost životního cyklu pomáhá pochopit, proč je jarní postřik pro zničení vajíček klíčový.
Přímé i nepřímé škody způsobené mšicemi jsou obě významné. Přímá škoda vzniká sáním rostlinných šťáv, což vede k zastavení růstu výhonů, deformaci a žloutnutí listů. Při silném napadení se celková kondice stromu zhoršuje, což má negativní dopad i na úrodu. Nepřímou škodou je již zmíněná produkce medovice, která pokrývá listy a plody. Na této lepkavé vrstvě se usazuje sazečkovitá houba, která tvoří ošklivý černý povlak, bránící dýchání a asimilaci rostliny. Medovice navíc přitahuje mravence, kteří mšice chrání před jejich přirozenými nepřáteli výměnou za sladkou potravu, čímž vytvářejí jakousi symbiózu.
Prevence a agrotechnická ochrana
Úspěšná ochrana rostlin vždy začíná prevencí, jejímž cílem je vytvořit v sadu pro škůdce nepříznivé prostředí. Správně provedený řez je zásadní; ve vzdušné, dobře prosvětlené koruně se mšice hůře usazují a postřiková kapalina lépe proniká do všech částí rostliny. Zvláště důležité je pravidelné odstraňování vlčích výhonů během vegetačního období, protože mšice se s oblibou množí na těchto mladých, šťavnatých částech rostliny. Vyvážené hnojení je rovněž klíčové, neboť nadměrné používání dusíku vede k bujnému růstu s řídkými pletivy, což činí strom ideálním cílem pro savé škůdce.
Jedním z nejúčinnějších prvků preventivní ochrany je zimní nebo časně jarní postřik, který se musí provést v období vegetačního klidu, před rašením pupenů. Tento zásah se provádí olejovými přípravky, které vytvoří tenký film na přezimujících vajíčkách mšic na větvích a udusí je tím, že jim zabrání v dýchání. Tímto způsobem lze drasticky snížit jarní základní populaci, předejít pozdějšímu masovému přemnožení a významně zjednodušit úkoly ochrany rostlin během sezóny. Účinnost zimního postřiku závisí na načasování a důkladném pokrytí; celý strom, kmen i větve musí být ošetřeny.
Během vegetačního období je pro včasné odhalení nezbytné pravidelné monitorování. Stromy je vhodné důkladně kontrolovat alespoň jednou týdně, se zvláštním zaměřením na vrcholky výhonů a spodní stranu mladých listů, kde se objevují první kolonie. Včasné zjištění umožňuje cílený, menší zásah, než se infekce rozšíří na celý strom. Důležité je také uplatňovat koncept prahu škodlivosti: výskyt jedné nebo dvou malých kolonií mšic nemusí nutně vyžadovat okamžitý chemický zásah, protože přirození nepřátelé často dokážou populaci udržet pod kontrolou. Integrovaný přístup založený na prognóze je nejúčinnější a nejekologičtější.
Možnosti biologické ochrany
Biologická ochrana rostlin je založena na procesech přirozených ekosystémů a jejím cílem je regulovat populace škůdců podporou jejich přirozených nepřátel. Mšice jabloňová má řadu přirozených predátorů, mezi něž patří slunéčka (jak larvy, tak dospělci), larvy zlatooček (známé jako „lvi mšic“) a larvy pestřenek. Pro tyto užitečné organismy můžeme v sadu a jeho okolí vytvořit atraktivní prostředí výsadbou kvetoucích pásů, ploch s divokými květinami nebo dokonce bylin. Tyto rostliny nejenže poskytují potravu a úkryt predátorům, ale zvyšováním biodiverzity přispívají k udržení ekologické rovnováhy zahrady.
Pokud počet přirozeně se vyskytujících užitečných hmyzů nestačí, je možné je i uměle vysadit. Mnoho zahradnických center a firem zabývajících se biologickou ochranou rostlin nabízí komerčně dostupné biologické agens, jako je slunéčko dvojtečné (Adalia bipunctata) nebo bejlomorka mšicomar (Aphidoletes aphidimyza). Vypuštěním těchto predátorů nebo parazitoidů ve správný čas na napadené rostliny můžeme účinně snížit populaci mšic. Podmínkou úspěšné aplikace je vyhnout se používání širokospektrálních, toxických insekticidů, protože by zničily i tyto užitečné organismy.
Do biologické ochrany patří také různé ekologické postřiky na přírodní bázi, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a užitečným organismům. Patří sem například přípravek na bázi draselného mýdla, který rozpouští tenkou voskovou vrstvu mšic a způsobuje jejich dehydrataci, nebo neemový olej, který má antifeedantní účinky a reguluje vývoj hmyzu. Tyto přípravky působí kontaktně, což znamená, že musí přijít do přímého kontaktu se škůdci, aby účinkovaly, proto je při postřiku nezbytné důkladně pokrýt celý povrch rostliny, zejména spodní stranu listů.
Chemická ochrana jako poslední možnost
Podle zásad integrované ochrany rostlin (IPM) je chemický zásah opodstatněný pouze tehdy, když se preventivní, agrotechnické a biologické metody již neukazují jako dostatečné a počet škůdců dosáhne prahu hospodářské škodlivosti. Chemická ochrana není prvním, ale posledním možným krokem v ochranné strategii. Pokud se postřik stane nevyhnutelným, je klíčové pečlivě vybrat vhodnou účinnou látku. Cílem je upřednostnit selektivní přípravky, které působí cíleně na mšice a co nejméně poškozují užitečné organismy, jako jsou slunéčka a včely opylovačky. Aby se předešlo vzniku rezistence, je důležité střídat (rotovat) účinné látky s různými mechanismy účinku.
Insekticidy používané proti mšicím lze rozdělit do dvou hlavních skupin: kontaktní a systémové (vstřebatelné) přípravky. Kontaktní přípravky, jako jsou pyrethroidy, ničí pouze hmyz, se kterým postřiková kapalina přijde do přímého kontaktu, proto je nezbytné dokonalé pokrytí. Systémové přípravky (např. acetamiprid, flupyradifuron) pronikají do oběhového systému rostliny a dostávají se do všech jejích částí, čímž zasáhnou i mšice ukryté na skrytých místech, například uvnitř svinutých listů. Při používání těchto přípravků je obzvláště důležité bezpodmínečně dodržovat předpisy týkající se nebezpečnosti pro včely a ochranné lhůty (doba čekání před sklizní).
Úspěšnost a bezpečnost chemické ochrany do značné míry závisí na technice a podmínkách aplikace. Postřik by se měl provádět pokud možno v časných ranních nebo večerních hodinách, kdy včely již nelétají a teplota je nižší, což snižuje rychlé odpařování postřikové kapaliny. Postřikovač musí být správně nastaven a kalibrován, aby byla aplikována správná dávka a bylo dosaženo optimálního pokrytí, se zvláštním důrazem na čerstvé výhony a spodní stranu listů. Pro bezpečnost uživatele je povinné používání osobních ochranných prostředků (rukavice, maska, ochranné brýle) a vždy je nutné přísně dodržovat pokyny na etiketě přípravku na ochranu rostlin.
📷 InfluentialPoints, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons
