Dřín japonský, vědeckým názvem Cornus kousa, je v českých zahradách stále oblíbenější okrasnou rostlinou, což není divu, neboť na jaře okouzluje dechberoucím květenstvím a na podzim oranžovočerveným či šarlatovým zbarvením listů a jedlými plody připomínajícími maliny. Aby však tato zvláštní rostlina rok co rok ukazovala svou nejkrásnější podobu, je nezbytná přesná znalost jejích nároků na živiny a odborné hnojení. Mnozí dělají tu chybu, že přísun živin zanedbávají nebo naopak přehánějí, přestože dřín japonský, i když je považován za relativně nenáročný, se za vědomou péči odvděčí. Správné zásobování živinami není jen zárukou bohatého kvetení a velkolepého podzimního zbarvení listů, ale zásadně ovlivňuje i celkový zdravotní stav rostliny a její odolnost vůči chorobám a škůdcům. Tento článek podrobně představuje, co dřín japonský potřebuje k rozkvetlému zdraví.
Dřín japonský v zásadě preferuje kyselé nebo mírně kyselé půdy, ideální je pro něj rozmezí pH 5,5 až 6,5. Pokud je půdní reakce příliš zásaditá (vápnitá), rostlina není schopna přijímat pro ni životně důležité mikroprvky, zejména železo (Fe) a mangan (Mn). V důsledku toho může nastat takzvaná železitá chloróza, jejímž charakteristickým příznakem je žloutnutí mezi žilnatinou listů, zatímco žilky zůstávají zelené. Dlouhodobě tento stav nedostatku vede k zastavení růstu, absenci kvetení a celkovému úpadku rostliny. Proto se před výsadbou rozhodně vyplatí provést půdní rozbor nebo alespoň zkontrolovat reakci půdy jednoduchým testem dostupným v zahradnictvích.
Struktura půdy je přinejmenším stejně důležitá jako její chemická reakce. Dřín japonský dává přednost dobře propustným, kypřejším půdám bohatým na organickou hmotu. V příliš těžkých, jílovitých půdách se kořenům nedostává dostatek kyslíku, což může vést k hnilobě kořenů, zejména v deštivých obdobích. Naopak příliš lehké, písčité půdy nezadržují vodu a živiny, takže rostlina je vystavena neustálému stresu. Pro dosažení ideálního stavu půdy je vhodné vylepšit zeminu ve výsadbové jámě velkým podílem kyselé rašeliny, zralého kompostu nebo drcené kůry. Tyto materiály nejen optimalizují strukturu půdy, ale také posouvají její reakci směrem ke kyselosti.
Z makroprvků je pro dřín japonský nejdůležitější vyvážený poměr dusíku, fosforu a draslíku (N−P−K). Dusík (N) je zodpovědný za růst zelené hmoty, tedy listů a výhonů. Fosfor (P) je nezbytný pro tvorbu kořenů, květů a plodů a také pro procesy energetického metabolismu. Draslík (K) pak zvyšuje celkovou odolnost rostliny, její mrazuvzdornost a odolnost vůči suchu a také vůči chorobám. Pro zdravou, dospělou rostlinu je obvykle nejvhodnější vyvážené hnojivo, například v poměru 10-10-10, které se aplikuje brzy na jaře.
Mikroprvky, i když jsou potřebné jen v malém množství, jsou pro zdravý vývoj dřínu japonského nepostradatelné. Kromě již zmíněného železa a manganu hrají důležitou roli také bor (B), zinek (Zn) a měď (Cu). Tyto prvky podporují činnost různých enzymů a jsou klíčové pro fotosyntézu a další fyziologické procesy. V půdě bohaté na organickou hmotu s mírně kyselou reakcí jsou tyto mikroprvky obvykle přítomny ve formě, kterou rostlina dokáže přijmout. V případě jejich nedostatku můžeme rostlině poskytnout rychlou pomoc speciálními listovými hnojivy obsahujícími mikroprvky, ale dlouhodobým řešením je vždy úprava půdních podmínek.
Péče při výsadbě a o mladé rostliny
Základy úspěšného pěstování dřínu japonského je třeba položit již při výsadbě, a to platí zejména pro zásobování živinami. Nejdůležitějším krokem je správná příprava půdy, která by se neměla omezit na vykopání úzké výsadbové jámy. Doporučuje se vylepšit půdu na větší ploše kolem budoucí rostliny, alespoň 1×1 metr, aby se kořeny v prvních letech mohly snadno rozrůstat v kyprém a na živiny bohatém prostředí. Tuto plochu je třeba hluboce, alespoň 40-50 cm, zrýt a do vykopané zeminy přimíchat hojné množství kyselé rašeliny, vyzrálého hnoje nebo kompostu a borové kůry. Tato směs zajistí správnou strukturu, kyselou reakci a dlouhodobě se uvolňující organické živiny.
Při výsadbě by se přímo ke kořenům nemělo sypat agresivní, rychle rozpustné hnojivo, protože by mohlo spálit citlivé mladé vlásečnicové kořeny, což může vést až k úhynu rostliny. Místo toho použijte spíše pomalu se rozkládající organické hnojivo nebo startovací hnojivo určené speciálně pro jehličnany a kyselomilné rostliny, které má vyšší obsah fosforu pro podporu tvorby kořenů. Nejlepším řešením je však spolehnout se na odborně připravenou, organickou hmotou obohacenou půdu pro počáteční zásobení živinami. Důkladná zálivka po výsadbě pomůže, aby se půdní částice pevně přichytily kolem kořenů.
U mladých, čerstvě vysazených dřínů japonských je v prvních dvou až třech letech nejdůležitější podpora vytvoření stabilního kořenového systému. V tomto období je nadměrné hnojení dusíkem spíše škodlivé než užitečné, protože může vyvolat silný růst výhonů na úkor kořenového systému, čímž se rostlina stane nestabilní a citlivější vůči stresovým faktorům prostředí. Místo toho je vhodné brzy na jaře, před rašením pupenů, aplikovat kolem rostliny vyvážené, pomalu se uvolňující granulované hnojivo. Zvolte produkt vyvinutý pro rododendrony nebo azalky, protože jejich složení a chemická reakce jsou ideální i pro dřín japonský.
Způsob a načasování hnojení mladých rostlin je klíčové. Granulované hnojivo rovnoměrně rozsypte v pásu pod okrajem koruny rostliny, v takzvané okapové zóně, a dbejte na to, aby se granule nedotýkaly přímo rostliny nebo jejího kmene. Rozsypané hnojivo zapravte do půdy mělkým okopáním nebo prokypřením povrchu půdy a poté plochu důkladně zalijte. Tím se zajistí, že se živiny rozpustí a dostanou se do kořenové zóny. Hnojení provádějte vždy brzy na jaře, ve druhé polovině léta nebo na podzim již živiny nedodávejte, protože by to mohlo podpořit pozdní růst výhonů, které by před zimními mrazy nestačily vyzrát a mohly by tak utrpět poškození mrazem.
Hnojení dospělých rostlin
Potřeby živin dospělého, dobře zakořeněného dřínu japonského, který stojí na svém místě již několik let, se výrazně liší od mladých jedinců. Pokud rostlina roste v kvalitní půdě bohaté na organickou hmotu a její kořenový bal je každý rok pokryt dostatečně silnou vrstvou mulče, může se stát, že po léta nebude potřebovat žádné zvláštní hnojení. Rozkládající se mulč totiž průběžně dodává potřebné živiny. Potřebu hnojení nejlépe signalizuje stav rostliny: pokud je její olistění husté, tmavě zelené, kvetení je bohaté a roční přírůstek výhonů je také přiměřený (cca 15-25 cm), pak je pravděpodobně vše v pořádku se zásobováním živinami.
Rozpoznání příznaků nedostatku živin pomáhá při cíleném zásahu. Kromě nejčastější, již zmíněné železité chlorózy, může nedostatek dusíku způsobit celkové žloutnutí a zakrnělý růst, přičemž starší, spodní listy žloutnou jako první. Nedostatek fosforu se může projevit slabým kvetením, malým množstvím plodů a fialovým zbarvením listů. Příznakem nedostatku draslíku je pak typické žloutnutí okrajů listů, které později hnědnou a zasychají, jako by byly okraje listů spálené. Při zjištění těchto příznaků je vhodné postarat se o doplnění chybějícího prvku, ale předtím se vždy ujistěte, že příčinou problému není špatná půdní reakce.
Pokud se rozhodnete dospělou rostlinu hnojit, například proto, že chcete zintenzivnit kvetení nebo protože je vaše půda v zásadě chudá na živiny, pak je nejvhodnější období brzy na jaře. Použijte komplexní hnojivo s vyváženým poměrem N-P-K určené pro kyselomilné rostliny, které obsahuje i mikroprvky. Produkt se složením 10-10-10 nebo podobným je obvykle dobrou volbou. Množství, které se má aplikovat, vždy určete podle návodu na obalu produktu s ohledem na velikost rostliny. Přehnojení je přinejmenším stejně škodlivé jako nedostatek živin.
Technika aplikace hnojiva u dospělých stromů se také soustředí na okapovou zónu, která se nachází na vnějším okraji koruny, protože většina aktivních vlásečnicových kořenů zodpovědných za příjem živin se nachází zde. Granulát rovnoměrně rozsypte kolem stromu v tomto pásu a poté důkladně zalijte. Alternativně, zejména v případě příznaků nedostatku vyžadujících rychlý zásah, můžete použít tekutý, vodou ředitelný živný roztok. Tento živný roztok lze kromě zálivky použít i jako listové hnojivo, které poskytuje okamžitý, i když méně trvalý účinek, protože rostlina je schopna přijímat živiny i prostřednictvím listů.
Organická řešení a jak se vyhnout častým chybám
Nejpřirozenějším a jedním z nejúčinnějších způsobů doplňování živin dřínu japonskému je používání organických materiálů, zejména mulčování. 5-10 cm silná vrstva mulče rozprostřená ročně kolem kmene rostliny nejenže brání růstu plevelů a chrání vlhkost půdy, ale při svém rozkladu postupně a pomalu uvolňuje živiny do půdy. Jako mulč se výborně hodí borová kůra, dřevní štěpka, listový kompost nebo dokonce jehličí. Tyto materiály během svého rozkladu také mírně okyselují půdu, což je pro dřín japonský obzvláště příznivé. Mulčování je agrotechnický prvek, který řeší několik problémů najednou.
Pro příznivce čistě organického hnojení je k dispozici mnoho možností. Zralý kompost je nejlepším půdním vylepšovačem a zdrojem živin, který komplexně obsahuje potřebné makro- a mikroprvky a zlepšuje strukturu a biologickou aktivitu půdy. Aplikovaný na půdu kolem kmene stromu brzy na jaře a mělce zapravený má vynikající účinek. Zralý chlévský hnůj (zejména kravský) je také skvělou volbou, ale musí se používat pouze v plně zralé formě, čerstvý hnůj by mohl spálit kořeny. Pro specifické potřeby můžeme použít kostní moučku k doplnění fosforu nebo sušenou krevní moučku k rychlému doplnění dusíku, ale s těmito je třeba zacházet opatrně.
Jednou z nejčastějších chyb je přehnojení, zejména nadměrný přísun dusíku. To vede k nadměrnému růstu výhonů s řídkými pletivy, což přitahuje mšice a činí rostlinu citlivější na houbové choroby, jako je padlí. Kromě toho může nadměrný vegetativní růst jít na úkor kvetení. Vždy se držte zásady „méně je někdy více“ a hnojte pouze tehdy, pokud to stav rostliny nebo kvalita půdy vyžaduje. Provedení půdního rozboru je dlouhodobě návratnou investicí, protože poskytuje přesný obraz o obsahu živin v půdě a o nezbytných zásazích.
Rovněž vážnou chybou je pozdní hnojení na konci léta nebo na podzim. Hnojivo aplikované v tomto období, zejména bohaté na dusík, stimuluje rostlinu k tvorbě nových výhonů. Tyto čerstvé výhony však již nestačí před nástupem zimy dostatečně vyzrát a zdřevnatět, takže je zimní mrazy snadno poškodí. To nejenže esteticky zhoršuje vzhled rostliny, ale také ohrožuje kvetení v příštím roce a otevírá bránu různým patogenům. Hnojení ukončete nejpozději do konce června, aby měla rostlina čas připravit se na zimní období klidu.
